Tengiz Kitovani
| Tengiz Kitovani | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | თენგიზ კიტოვანი |
| Narození | 9. června 1938 Tbilisi |
| Úmrtí | 13. listopadu 2023 (ve věku 85 let) |
| Povolání | politik a ministr |
| Ocenění | Řád Vachtanga Gorgasaliho |
| Funkce | Minister of Defence of Georgia (1992–1993) |
| Podpis | .svg){kind=small} |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tengiz Kitovani (gruzínsky თენგიზ კიტოვანი) (9. června 1938 – 13. listopadu 2023) byl gruzínský vojenský velitel a politik. Původním povoláním byl ale malíř.
Život
[editovat | editovat zdroj]Kitovani, známý svým bohémských způsobem života, se koncem 80. let přidal k protisovětské opozici a k národnímu hnutí za nezávislost Gruzie a to ho v roce 1990 po prvních demokratických volbách v Gruzii vyneslo do křesla tzv. Nejvyšší rady. Později byl zvolen nejvyšším velitelem Národní gardy. S prvním gruzínským prezidentem Zviadem Gamsachurdiou se brzy názorově rozešel a přidal se k opozici, když byl v srpnu 1991 propuštěn ze svého velitelského postu v Národní gardě. Podařilo se mu shromáždit mnohé řadové členy Národní gardy, kteří mu byli loajální, a s nimi vybudoval vlastní vojenskou posádku v okolí Tbilisi, odkud později vedl ozbrojený puč proti prezidentovi. V prosinci 1991 se přidal na stranu několika polovojenských organizací, které už v průběhu listopadu ovládly ulice hlavního města potom, co byla rozprášena protivládní demonstrace. Stal se jedním ze tří vůdců tohoto převratu a po urputných bojích v ulicích Tbilisi, jejichž výsledkem bylo vítězství nad prezidentem Gamsachurdiou, který uprchl ze země, založil společně s dalšími vůdci Tengizem Siguou a Džabou Joselianim Vojenskou radu.
6. ledna 1992 byl ukončen puč a v prozatímní vládě Vojenské rady zaujal post ministra obrany. Později v březnu téhož roku se Vojenská rada přetransformovala do civilní podoby v Národní radu a zvolila si do svého čela Eduarda Ševardnadzeho, někdejšího reformního ministra zahraničí SSSR. V srpnu 1992 Kitovani rozhodl o vyslání vojenských jednotek o počtu 3000 mužů do metropole separatistické Abcházie Suchumi[1], čímž vyvolal krvavý gruzínsko-abchazský konflikt s mnoha mrtvými na obou stranách. Kvůli svým zbrklým rozhodnutím byl Ševardnadzem v květnu 1993 odvolán z funkce ministra obrany a přidal se k opozičním silám (tzv. Národně-osvobozenecké fronty) vedených Tengizem Siguou, který tou dobou také opustil Ševardnadzeho vládu.
V lednu 1995 vedl Kitovani společně se Siguou malou armádu Gruzínců uprchlých z Abcházie, aby v oblasti znovu vyvolal konflikt, který už byl víceméně ukončen. Gruzínská vláda včas zareagovala a Kitovaniho i Siguu nechala uvěznit za založení ilegální ozbrojené složky. V roce 1999 dostal od Ševardnadzeho milost a přestěhoval se do Moskvy. Do politiky se pak už nevrátil. Občas se ale přes média vyjadřuje k aktuální politické situaci v Gruzii.[2]
Koncem roku 2012 se po nástupu Ivanišviliho vlády vrátil z emigrace do Tbilisi.[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ www.time.com - článek „No Time for Diplomacy“ ohledně gruz.-abch. konfliktu (14. 9. 1992)
- ↑ interview a názory Kitovaniho[nedostupný zdroj] na www.russiatoday.ru ze dne 28. září 2007
- ↑ Тенгиз Китовани вернулся в Грузию — ТВ, 21. prosince 2012. Dostupné na www.newsgeorgia.ru Archivováno 3. 2. 2014 na Wayback Machine.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tengiz Kitovani na Wikimedia Commons
- (anglicky)Kitovani Tengiz – na www.georgianbiography.com
