Temperované ladění

Temperované ladění je v hudbě způsob ladění, při kterém jsou některé čisté intervaly záměrně rozladěny, aby se docílilo přesnějšího naladění intervalů jiných.

Zavedení temperovaného ladění v 18. století bylo důsledkem potřeby modulace do vzdálených tónin na nástrojích s pevně naladěnými tóny.

Jako temperované ladění bývá dnes (ne úplně přesně) často označované rovnoměrně temperované ladění, které je v současnosti nejpoužívanějším laděním v evropské hudbě.

Nerovnoměrně temperovaná ladění

U nerovnoměrně temperovaných ladění jsou velikosti intervalů upraveny nestejně. Každá tónina má proto odlišný zvukový charakter. Několik základních blízkých tónin zní obvykle nejlépe, u vzdálenějších bývají některé intervaly silně disonantní. Nerovnoměrně temperovaných ladění byl vytvořen velký počet, např.:

Parejovo ladění (1482)
Schlickovo ladění (1511)
Grammateovo ladění (1518)
Středotónové ladění (nejrozšířenější ladění 16.-17. století)
Werckmeisterovo ladění (1691)
Kirnbergerovo ladění (1766, 1771, 1779)
Silbermannovo ladění (I., II., III.)
Vallottiho ladění
Youngovo ladění

Rovnoměrně temperované ladění

U rovnoměrně temperovaného ladění jsou všechny intervaly stejného druhu (kvinty, kvarty, tercie atd) přesně stejně velké.

Externí odkazy

Bálint Dobozi: Vergleich verschiedener wohltemperierter Stimmungen (Porovnání různých dobře temperovaných ladění v některých Bachových skladbách - v němčině)

Související články