Tashpolat Tiyip

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tashpolat Tiyip
Narozeníprosinec 1958
Sin-ťiang
NárodnostUjgurové
VzděláníXinjiang University (geografie), Tokyo University of Science (aplikovaná geografie)
Alma materSinťiangská univerzita
Tokyo University of Science
Povolánígeograf, rektor Xinjiang University
ZaměstnavatelSinťiangská univerzita
Oceněníčestný doktorát, École pratique des hautes études (2008)
Politická stranaKomunistická strana Číny
Nábož. vyznáníislám
ChoťVenira Tiyip
Funkcerektor (Sinťiangská univerzita; 2010–2017)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Tashpolat Tiyip (ujgursky: تاشپولات تېيىپ, čínsky: 塔西甫拉提・特依拜; narozen v prosinci 1958) je čínský geograf ujgurské národnosti, který byl v letech 2010–2017 rektorem Sin-ťiangské univerzity.[1] V tajném procesu byl odsouzen k trestu smrti.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení střední školy v roce 1975 byl Tashpolat Tiyip vyzván, aby se připojil k hnutí "Na venkov" a do roku 1977, kdy skončil desetiletý revoluční chaos, pracoval jako traktorista Rudého října na polích v okrese Nilka v prefektuře Ili. Po šesti měsících spoření si mohl koupit ujgursko-čínský slovník a začal se intenzivně učit čínštinu. Přestože byl talentovaný sportovec, rozhodl se být geografem a pomáhat své komunitě tím, že využije vědecké poznatky v oblasti vodního hospodářství a agronomie.[2] V dalším roce se naučil plynně čínsky a roku 1978 složil přijímací zkoušky na katedře geografie na Sin-ťiangské univerzitě kde úspěšně zakončil studia roku 1983. V letech 1988–1992 absolvoval magisterské a doktorské studium na Tokyo University of Science a jako vůbec první Ujgur získal doktorát inženýrství v oboru aplikované geografie. Během čtyřletého studia také zvládl japonštinu a angličtinu. Roku 1993 byl jmenován profesorem na katedře geografie Sin-ťiangské univerzity. V roce 1996 se stal viceprezidentem Sin-ťiangské univerzity a v roce 2010 byl jmenován rektorem Sin-ťiangské univerzity. Zároveň byl místopředsedu komunistické strany na univerzitě. Tiyipova manželka Venira, se kterou žije 36 let a má s ní dceru, je profesorkou informačních technologií. Spolupracovala také na řadě jeho výzkumných projektů.[2]

Od roku 1992 vedl více než 17 národních a mezinárodních výzkumných projektů, publikoval 5 knih a více než 200 odborných článků. Jeho výzkum se zaměřil především na stále rychlejší desertifikaci Sin-ťiangu, na příčiny zvyšující se úrovně zasolení půdy, ničení říční ekologie a zmenšování vodních zdrojů. Navázal úzké vztahy s více než 50 univerzitami ve 20 zemích, včetně Japonska, Francie, Turecka, Kyrgyzstánu, Kazachstánu a Turkmenistánu i s nejlepšími čínskými univerzitami (například Tsinghua University), a vytvořil stipendijní programy pro postgraduální studenty ze Sin-ťiangu na těchto institucích. Na některých výzkumech spolupracoval s folkloristkou Rahile Dawut na propojení vědeckých dat s ujgurskými tradičními ekologickými znalostmi, aby lépe pochopil příčiny a řešení ekologické dezertifikace v Tarimské pánvi.[2]

V listopadu 2008 obdržel Tashpolat Tiyip na francouzské Sorbonně čestný doktorát francouzské École pratique des hautes études za práce v oblasti životního prostředí v suchých oblastech pomocí satelitního dálkového průzkumu.[3]

Zatčení a odsouzení[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2017 byl Tashpolat Tiyip zbaven funkce rektora a když cestoval na konferenci v Německu, kde měl navázat spolupráci s německou univerzitou, byl zadržen na pekingském letišti a donucen vrátit se do Urumči. Tam podle jeho bývalého kolegy stopa končí, protože k rodině se už nevrátil. Jeho přátelé a příbuzní byli následně vyslýcháni kvůli obviněním z korupce v jeho okolí.[1]

Po zatčení byl držen v izolaci a tajně souzen na základě obvinění ze separatismu (podle úřadů za "politicky nekorektní myšlení").[3] Nakonec se rodina dozvěděla, že byl odsouzen za separatismus a dostal trest smrti s podmíněným odkladem na dva roky[4], ale Čína nikdy nic o jeho případu nepotvrdila. Svědectví poskytla ujgurská výzkumnice žijící v USA pod podmínkou anonymity z obavy o svou rodinu a kolegy v Sin-ťiangu. Přátelé profesora Tiyipa říkají, že kontaktovat jeho blízké v Sin-ťiangu je obtížné a možné pouze pomocí kódových slov, aby se zabránilo varování úřadů, které komunikaci monitorují.[1]

Rodina pana Tiyipa věří, že je stále naživu. Podle jejich sdělení jsou Tashpolat Tiyip a další akademici odsouzení za údajný separatismus používáni jako odstrašující příklady v propagandistických videích promítaných ve vazebních střediscích.[5]

27. prosince 2019 čínské ministerstvo zahraničí potvrdilo, že Tashpolat Tiyip byl vyšetřován pro podezření z korupce a úplatkářství, popřelo, že by byl souzen nebo odsouzen, ale nepodalo žádný důkaz že je dosud naživu.[6]

Mezinárodní reakce[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k tomu, že se přiblížila lhůta podmíněného dvouletého odkladu trestu smrti, se jeho příznivci znovu snaží upozornit na jeho případ. Americká asociace geografů (AAG) vyzvala k jeho propuštění dopisem, který podepsalo více než 1300 akademiků z celého světa.[7] K propuštění pana Tiyipa vyzvala také francouzská univerzita, která mu udělila čestný titul EPHE,[8] a varovala, že se jedná o součást "vlny čínských represí, o kterých v Evropě ví jen málo lidí".[9] Tashpolata Tiyipa se zastal i Evropský parlament ústy Marie Areny, předsedkyně Podvýboru pro lidská práva[10] a obavy o jeho osud vyjadřují i světová média.[11]

Amnesty International v září označila tajný proces za "hrubě nespravedlivý" a vyzvala k naléhavé akci, která by Čínu přiměla k jeho propuštění.[12] Také organizace Scholars at Risk vydala prohlášení, v němž vyzvala Čínu, aby "okamžitě zasáhla", zastavila popravu a "zajistila jeho bezpodmínečné propuštění".[13] Roku 2018 organizace PEN America odsoudila zadržení akademika spolu s několika dalšími ujgurskými spisovateli jako "nehoráznou rezignaci na vládu práva a jasnou ukázku rozsáhlého útoku vlády na ujgurský intelektuální život pod záminkou zabránění 'separatismu'".[5]

"Skutečnost, že několik významných ujgurských intelektuálů zmizelo, aby se po několika měsících znovu objevili, odsouzeni k trestu smrti nebo k doživotnímu vězení, vypovídá vše, co potřebujete vědět o stavu svobody projevu v dnešním Sin-ťiangu," uvedla Summer Lopezová, vrchní ředitelka programů pro svobodu projevu ve sdružení PEN America.[1]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Research in Theory and Management of Ecological Environment Regulation in Arid Areas.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d Andreas Illmer, Tashpolat Tiyip: The Uighur leading geographer who vanished in China, BBC News, 11.10.2019
  2. ↑ a b c Darren Byler, A Death Sentence For a Life of Service, Art of Life in Chinese Central Asia, 22.1.2019
  3. ↑ a b Sylvie Lasserre-Yousafzai, China: Uyghur elite beheaded in Xinjiang, Asialist, 19.10.2018
  4. ↑ Eugene Chudnovsky, He was a world-famous Uighur academic, but China sentenced him to death anyway, Washington Examiner, 14.10.2019
  5. ↑ a b China's Targeting of Uyghur Scholars an Outrageous Abdication of the Rule of Law, PEN America, 18.10.2018
  6. ↑ Jeremy Goldkorn, Beijing denies executing Uyghur scholar as global concerns grow, SupChina, 27.12.2019. supchina.com [online]. [cit. 2022-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-03. 
  7. ↑ Catherine Matatic, ‘There's no hope for the rest of us.' Uyghur scientists swept up in China's massive detentions, Science Mag, 10.9.2019
  8. ↑ Libérez le chercheur Tashpolat Tiyip, menacé de mort en Chine, Libération, 20.9.2019
  9. ↑ Marie-Françoise Courel, Ouïgours : "C’est peut-être un génocide d’un genre nouveau qui se déroule sous nos yeux", L’OBS, 17.10.2018
  10. ↑ Statement by DROI Chair Maria Arena on the situation in Xinjiang, European Parliament, 27.9.2019
  11. ↑ Chine: l’universitaire Tashpolat Tiyip est-il mort ou vivant ?, RFI, 1.2.2020
  12. ↑ China: Uyghur academic faces execution in China: Tashpolat Tiyip, Amnesty International, 10.9.2019
  13. ↑ China: Halt the Execution of Renowned Scholar Tashpolat Tiyip, Scholars at risk, 13.9.2019

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Abdulhakim Idris: Menace. China’s Colonization of the Islamic World & Uyghur Genocide, 329 p., Center for Uyghur Studies, Washington, DC, 2020, ISBN 978-1-7365414-1-8
  • Nick Holdstock: China’s Forgotten People: Xinjiang, Terror and the Chinese State. I. B. Tauris (Bloomsbury Publishing), London & New York 2019, ISBN 978-1-78831-979-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tashpolat_Tiyip&oldid=23749615“