Přeskočit na obsah

Třída Mystic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Mystic
DSRV-1 Mystic přepravovaný na hřbetě jaderné útočné ponorky USS La Jolla (SSN-701)
DSRV-1 Mystic přepravovaný na hřbetě jaderné útočné ponorky USS La Jolla (SSN-701)
Obecné informace
UživatelUS Navy
Typhlubokomořské záchranné plavidlo
Lodě2
Osudvyřazeny
NástupceSubmarine Rescue Diving Recompression System
Technické údaje
Výtlak30,5 t (na hladině)
37 t (pod hladinou)[1]
Délka15 m
Šířka2,4 m
Pohonelektromotor
stříbro-zinkové články[1]
Rychlost4 uzly
Posádka4 + 24
Ostatníhloubkový dostup 1524 metrů

Třída Mystic byla třída hlubokomořských záchranných plavidel (DSRV – Deep Submergence Rescue Vehicle) námořnictva Spojených států amerických z doby studené války. Hlavním úkolem ponorek bylo provádění záchranných operací u havarovaných ponorek.[2] Miniponorky DSRV byly navrženy pro rychlou přepravu do operační oblasti; šlo je převážet vozidly, letecky, lodí, nebo s pomocí modifikovaných útočných ponorek. DSRV mohla místo nehody prozkoumat sonarem, připojit se k havarované ponorce a vzít na palubu až 24 trosečníků, které by vynesla ke své mateřské lodi.[2]

Stavba

[editovat | editovat zdroj]

Záchranné ponorky DSRV byly vyvinuty v reakci na havárii jaderné stíhací ponorky USS Thresher v dubnu 1963.[3] Kontrakt na vývoj záchranných plavidel získala společnost Lockheed Missiles and Space Co. v Sunnyvale ve státě Kalifornie.[2] Původně byla zvažována stavba až 12 ponorek tohoto typu, nakonec však byly postaveny pouze dvě.[1] Ponorky byly testovány u amerického i britského námořnictva. Plně provozuschopnými se staly roku 1977.[4]

Jednotky třídy Mystic:

Jméno Spuštěna Vstup do služby Status
DSRV-1 Mystic 24. ledna 1970[1] 1972[5] vyřazena 2009[1]
DSRV-2 Avalon červenec 1972[6] vyřazena v listopadu 2000[3]

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
DSRV-2 Avalon při nakládání do transportního letounu C-5 Galaxy
DSRV-1 Mystic

Ponorka byla tvořena třemi sférami o průměru 2,3 metru z vysokopevnostní oceli HY-240, chráněnými laminátovým lehkým trupem. Zatímco přední sféra sloužila k ovládání miniponorky a navigaci, ostatní dvě byly primárně prostorem pro usazení až 24trosečníků.[3] Posádku tvořily čtyři osoby (dva piloti v první sféře a dva záchranáři ve zbytku miniponorky). Pod prostřední sférou byl připojovací uzel pro spojení s havarovanou ponorkou. Ponorky měly rozsáhlé senzorové vybavení, které zahrnovalo mimo jiné několik typů sonarů, kamer a nouzový podvodní telefon pro komunikaci s posádkou ztroskotané ponorky. Kvůli případnému vyčištění místa únikového poklopu DSRV měly robotickou ruku (s nosností 1000 liber) a střihač kabelů.[2] Ponorky poháněl elektromotor o výkonu 11 kW,[7] napájený stříbro-zinkovými články.[1] Jeden lodní šroub doplňovala čtveřice manévrovacích trysek (po dvou na přídi a na zádi).[3] Ponorky se pod hladinou pohybovaly rychlostí až 4 uzly. Při vyhledávání byla rychlost omezena na 1,5 uzlu.[8] Jejich hloubkový dostup byl 1524 metrů (5000 stop).[2]

Operační služba

[editovat | editovat zdroj]
Piloti miniponorky DSRV-1 Mystic
Posádka uvnitř miniponorky DSRV-1 Mystic

Od 70. let 20. století do roku 2000 byla vždy jedna záchranná miniponorka DSRV v pohotovosti pro případ nasazení a druhá byla v záloze (údržbě). Miniponorky DSRV nebyly nikdy použity k účelu, ke kterému byly postaveny. V listopadu 2000 byla vyřazena miniponorka Avalon a pohotovost byla poté držena nonstop pouze miniponorkou Mystic (Avalon sloužila jako zdroj náhradních dílů).[3] V roce 2009 byl systém DSRV ve službě nahrazen novým záchranným systémem SRDR. Program DSRV byl deaktivován k 1. říjnu 2009.[1]

V případě havárie americké či spojenecké ponorky by miniponorka DSRV byla na podvalníku převezena na letiště a letecky (např. transportními letouny C-141 Starlifter a C-5 Galaxy) přepravena do blízkosti místa havárie, kde by ji naložila mateřská záchranná loď (např. třídy Pigeon), či by byla uložena na speciálním stojanu na palubě pro ten účel upravených útočných ponorek.[4] Po ponoření na místo havárie by DSRV pomocí sonaru našla havarovanou pohorku, navázala spojení s její posádkou a následně se připojila k únikovému poklopu, aby vzala na palubu trosečníky a vystoupala s nimi k mateřskému plavidlu.[3] K ponorce se DSRV mohly připojit pod úhlem až 45°.[3]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g Mystic (DSRV-1) [online]. Navsource.org [cit. 2016-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e Deep Submergence Rescue Vehicle - DSRV [online]. US Navy [cit. 2016-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f g Deep Submergence Rescue Vehicle [online]. Globalsecurity.org, rev. 2011-07-07 [cit. 2016-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 98. 
  5. ↑ Deep Submergence Rescue Vehicle – Ship List [online]. Navsource.org, rev. 2011-07-07 [cit. 2016-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Avalon (DSRV-2) [online]. Navsource.org [cit. 2016-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 163. 
  8. ↑ Deep Submergence Rescue Vehicle – Specifications [online]. Navsource.org, rev. 2011-07-07 [cit. 2016-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 223. 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Americké ponorky po roce 1945
Raketonosné ponorky:
Nosiče letounových střel:
Jaderné stíhací ponorky:
Dieselelektrické stíhací ponorky:
Radarové ponorky:
Výzkumné ponorky:
Albacore • Dolphin • NR-1
Ostatní:
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Třída_Mystic&oldid=22803628“