Tři pilíře Evropské unie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Maastrichtská smlouva přetvořila předcházející Evropská společenství v Evropskou uniiEU. Současně s tím formálně rozdělila politiku EU v nové organizační a právní struktuře EU do tří hlavních oblastí jednotlivých tzv. politik EU (oblastí politické činnosti), které byly pojmenovány „pilíře“.

Přehled[editovat | editovat zdroj]

První „pilíř“ – Evropská společenství – označuje primární a sekundární právo Evropské unie, týká se mimo jiné ekonomických, sociálních a ekologických záležitostí.

Druhý „pilíř“ – Společná zahraniční a bezpečnostní politika – se, vedle zmíněných zahraničních a bezpečnostních, týká také obranných (vojenských) záležitostí. (Smlouva o Evropské unii, Hlava IV.)

Do třetího „pilíře“ – Spolupráce v oblasti vnitřní bezpečnosti a justice – byly umístěny zbývající záležitosti. Druhá a třetí oblast vzešly rozšířením a rozdělením původní oblasti Spravedlnost a vnitřní věci. (Smlouva o Evropské unii, Hlava V.)

Politika Evropské unie – „Tři pilíře

I. Evropská společenství

II. Společná zahraniční
a bezpečnostní politika

III. Policejní a justiční spolupráce

Zahraniční politika:

Bezpečnostní politika:

Rozhodování[editovat | editovat zdroj]

Komise, Parlament a Rada EU rozhodují o záležitostech prvního „pilíře“, a sice kvalifikovanou většinou. Zatímco o věcech druhého a třetího „pilíře“ rozhoduje pouze Rada, rozhodnutí musí být jednomyslná.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Toto rozdělení správy věcí EU vzniklo v jednáních vedoucích k Maastrichtské smlouvě. Cílem tehdejšího Společenství bylo – stejně jako dnes je snažením některých centrálních orgánů EU – posílit nebo centralizovat spolupráci. Tehdy především v zahraniční, bezpečnostní a obrané, azylové a přistěhovalecké politice, jako i v oblasti justice a zločinu.

Ale některé členské země nechtěly postoupit svou suverenitu Společenství v těchto oblastech, nebo některých z nich. Místo toho byly ale i nadále ochotny spolupracovat na mezivládní úrovni, zejména v rámci Evropské politické spolupráce (EPS).

Výsledkem jednání bylo, že tyto nové oblasti spolupráce byly rozděleny do dvou oblastí a formálně přidány k první, ve dvou dodatečných „pilířích“.

Pozdější dodatky a úpravy, potvrzené v Amsterdamské a Niceské smlouvě posílily původní záměr centralizace i v těchto oblastech. Mezi nimi – v Amsterdamské smlouvě – záležitosti azylu, migrace a justiční spolupráce, což vedlo k novému jménu třetí oblasti Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech, zkráceně Policejní a justiční spolupráce. Ale vedle tohoto nového pojmu se i nadále používá starý pojem Spravedlnost a vnitřní věci, nebo Justice a vnitřní bezpečnost.

Návrh Ústavy EU[editovat | editovat zdroj]

Návrh Ústavy EU předpokládal další posílení spolupráce a její centralizace. Takže, pokud by byla ratifikována, bude rozdělení do tří „pilířů“ opuštěno a nahradí je jedna organizační a právní struktura. I tento návrh má, jako většinu ostatních, z Ústavy EU převzít tzv. Reformní smlouva.

Podpis
Platnost
Smlouvy
1948
1948
Brusel
1951
1952
Pařížská
1954
1955
Paříž. doh.
1957
1958
Římské
1965
1967
Slučovací
1986
1987
JEA
1992
1993
Maastrichtská
1997
1999
Amsterodamská
2001
2003
Niceská
2007
2009
Lisabonská
Pix.gif Pix.gif Pix.gif Pix.gif Pix.gif Pix.gif Pix.gif Pix.gif
                   
Evropská společenství Tři pilíře Evropské unie
Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom)
Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) Smlouva vypršela v roce 2002 Evropská unie (EU)
    Evropské hospodářské společenství (EHS) Evropské společenství
      Spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí (SVV)
  Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech
Evropská politická spolupráce (EPS) Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP)
Bruselský pakt Západoevropská unie (ZEU)