Třída Vanguard

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Třída Vanguard
HMS Victorious (S29)
Obecné informace
UživateléVlajka Britské královské námořnictvo
Typponorka
Lodě4
Osudaktivní (2022)
Předchůdcetřída Resolution
Nástupcetřída Dreadnought
Technické údaje
Výtlak15 900 t (ponořená)
Délka149,9 m
Šířka12,8 m
Ponor12 m
PohonRolls-Royce Holdings
General Electric
2× Paxman
2× WH Allen
Rychlost46 km/h (ponořená)
Posádka135 důstojníků a námořníků
Výzbroj16× odpalovací silo
16× UGM-133 Trident II

torpédomet

Spearfish

Třída Vanguard je třída raketonosných ponorek Britského královského námořnictva. Ponorky Vanguard, Victorious, VigilantVengeance, byly do služby zařazeny v letech 1993–1999. Postavila je loděnice Vickers Shipbuilding and Engineering (nyní BAE Systems Marine) v Barrow-in-Furness. Jsou to největší ponorky, jaké kdy královské námořnictvo vlastnilo. Staly se náhradou ponorek třídy Resolution. Všechny ponorky jsou stále v aktivní službě a operují ze skotské základny HMNB Clyde, nacházející se 40 km západně od Glasgow. Jsou to jediné britské nosiče jaderných zbraní.

Původně bylo plánováno, že ponorky třídy Vanguard budou ze služby vyřazeny do roku 2022. Přijetím dokumentu Strategic defence and security review (SDSR) však byla operační služba celé třídy prodloužena do roku 2028. Zároveň v rámci programu Successor submarine programme již probíhá vývoj jejich náhrady.[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Všechny čtyři jednotky této třídy postavila britská loděnice BAE SystemsBarrow-in-Furness.

Jednotky třídy Vanguard:[2]

Jméno Spuštěna na vodu Vstup do služby Status
HMS Vanguard (S28) 3. září 1986 4. března 1992 14. září 1993 aktivní
HMS Victorious (S29) 3. prosince 1987 29. září 1993 7. ledna 1995 aktivní
HMS Vigilant (S30) 16. února 1991 14. října 1995 2. listopadu 1996 aktivní
HMS Vengeance (S31) 1. února 1993 20. září 1998 27. listopadu 1999 aktivní

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

HMS Vanguard (S28)

Ponorky nesou 16 třístupňových balistických raket UGM-133 Trident II s dosahem až 12 000 km. Každá z nich může nést až 12 nezávislých návratových modulů – celkem tedy 192 hlavic na jednu ponorku. Jedna hlavice má přitom sílu 100 kt. Smlouva START I přitom omezuje povolený počet hlavic na osm. Od roku 1999 byl počet hlavic snížen na čtyři. Sekundární výzbroj tvoří čtyři 533mm torpédomety, ze kterých jsou odpalována těžká torpéda typu Spearfish. Ta mají dosah až 65 km a jsou účinná jak proti lodím, tak proti ponorkám. Pohonný systém tvoří jaderný reaktor Rolls-Royce PWR 2, dvě turbíny General Electric, dva turbogenerátory WH Allen a dva dieselové alternátory Paxman. Lodní šroub je jeden. Nejvyšší rychlost pod hladinou dosahuje 25 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Royal Navy’s Successor submarine programme moves ahead [online]. Naval-technology.com [cit. 2012-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Class Vanguard Ballistic Missile Submarine (Nuclear) [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]