Třída Kijev (1940)
| Třída Kijev | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel |  |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 12 (plánováno) |
| Osud | stavba zrušena |
| Předchůdce | třída Storoževoj |
| Nástupce | Opytnyj |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2350 t (standardní) 3045 t (plný)[1] |
| Délka | 127,6 m |
| Šířka | 12,2 m |
| Ponor | 4,15 m |
| Pohon | 2 kotle, 2 turbínová soustrojí 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 38 uzlů |
| Výzbroj | 6× 130mm kanón 2× 76mm kanón (2×1) 3× 45mm kanón (3×1) 8× 12,7mm kulomet (8×1) 8× 533mm torpédomet (2×4) 80 min |
Třída Kijev (jinak též projekt 48) byla třída torpédoborců sovětského námořnictva z období druhé světové války. Sověti plavidla klasifikovali jako vůdčí lodě torpédoborců, určené k vedení torpédoborcových eskader. Plánována byla stavba až dvanácti jednotek této třídy. Do vypuknutí „Velké vlastenecké války“ byly rozestavěny pouze čtyři a dokončen nebyl žádný.[2]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Třída konstrukčně navazovala na italskými loděnicemi postavenou vůdčí loď torpédoborců Taškent. Plánována byla stavba až dvanácti jednotek třídy Kijev. V letech 1939–1940 byly založeny kýly prvních čtyř. Po německé invazi do Sovětského svazu byly dva rozestavěné torpédoborce evakuovány do Poti. Zůstaly však nedokončeny a po válce byly sešrotovány. Druhý pár ještě ani nebyl spuštěn na vodu, a proto musel být zničen přimo v loděnici, aby nebyl ukořištěn německou armádou.[2]
Jednotky třídy Kijev:
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Kijev | Nikolajev | 1939 | 12. prosince 1940 | – | Stavba 1941 přerušena, odtažen do Poti, po válce sešrotován. |
| Jerevan | Nikolajev | 1939 | 26. června 1941 | – | Stavba 1941 přerušena, odtažen do Poti, po válce sešrotován. |
| Perekop | Nikolajev | 1940 | – | – | V srpnu 1941 zničen v loděnici. |
| Očakov | Nikolajev | 1940 | – | – | V srpnu 1941 zničen v loděnici. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Plánovanou výzbroj představovalo šest 130mm kanónů ve dvoudělových věžích, dva 76mm kanóny, tři 45mm kanóny, osm 12,7mm kulometů a dva čtyřhlaňové 533mm torpédomety. Plavidla měla rovněž unést až 80 min. Pohonný systém tvořily dva vodotrubní kotle Yarrow a dvě převodové turbíny, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost měla dosahovat 38 uzlů.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4.. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.