Třída Regele Ferdinand

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Třída Regele Ferdinand
Regele Ferdinand
Regele Ferdinand
Obecné informace
Uživatelé Rumunské námořnictvo
Sovětské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 2
Osud vyřazeny
Předchůdce třída Mărăşti
Nástupce Mărăşeşti
Technické údaje
Výtlak 1400 t (standardní)
1850 t (plný)
Délka 101,9 m
Šířka 9,6 m
Ponor 3,5 m
Pohon 2 turbínová soustrojí, 4 kotle
48 000 shp
2 lodní šrouby
Rychlost 35 uzlů
Dosah 3000 nám. mil při 15 uzlech
Posádka 212
Výzbroj 5× 120mm kanón (5×1)
1× 76mm kanón
2× 40mm kanón
2× 12,7mm kulomet
6× 533mm torpédomet (2×3)
50 min

Třída Regele Ferdinand byla třída torpédoborců Rumunského královského námořnictva. V Itálii postavené torpdéborce se staly největšími válečnými plavidly meziválečného rumunského námořnictva.[1] Oba bojovaly ve druhé světové válce, ve které byly ukořistěny SSSR. Sovětské námořnictvo je vrátilo v 50. letech. V 60. letech byly sešrotovány.[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Obě dvě jednotky této třídy, pojmenované Regele Ferdinand (později Lichoj, D 22 a D 10) a Regina Maria (později Letuščij, D 21 a D 11), byly postaveny v letech 1928–1930 italskou loděnicí Pattison v Neapoli. Na projektu se podílela britská loděnice Thornycroft, jejíž vůdčí loď torpédoborců HMS Shakespeare se stala vzorem konstrukce této třídy.[2] Do služby vstoupily v 7. září 1930.[2]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj torpédoborců tvořilo pět 120mm kanónů Bofors Mk 4 v jednodělových věžích, jeden 76mm kanón Ansaldo M1917, dva 40mm kanóny a dva 12,7mm kulomety. Údernou výzbroj tvořily dva trojhlavňové 533mm torpédomety. V případě potřeby mohly nést 50 min.[2] Během války byla výzbroj modifikována a zesilována byla především protiletadlová obrana. Pohonný systém tvořily dvě turbíny Parsons a čtyři kotle Thornycroft. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů.[1]

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

Za druhé světové války byly oba torpédoborce nasazeny především při doprovodu konvojů.[1] Po podepsání příměří se SSSR v roce 1944 Rumuni museli své lodě odevzdat Sovětskému svazu. Torpédoborce získalo Černomořské loďstvo, které je přejmenovalo na Lichoj a Letuščij.[1] V roce 1951 byly vráceny Rumunsku a v roce 1959 byly vyřazeny a následně sešrotovány.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4.. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 174. (česky) 
  2. a b c d REGELE FERDINAND destroyers [online]. Navypedia.org [cit. 2013-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]