Třída Gerard Callenburgh
| Třída Gerard Callenburgh | |
|---|---|
 Hr. Ms. Isaac Sweers (G83) | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Nizozemské královské námořnictvo Kriegsmarine |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 4 |
| Osud | 2 potopeny 2 nedostavěny |
| Předchůdce | třída Admiralen |
| Nástupce | třída Holland |
| Technické údaje projekt[1] | |
| Výtlak | 1604 tun (standardní) 2228 tun (plný) |
| Délka | 107 m (max.) |
| Šířka | 10,6 m |
| Ponor | 2,8 m |
| Pohon | 2 turbíny, 3 kotle 2 lodní šrouby 45 000 hp |
| Rychlost | 36 uzlů |
| Dosah | 5400 nám. mil při 19 uzlech |
| Posádka | 158 |
| Výzbroj | 5× 120mm kanón (2×2, 1×1) 4× 40mm kanón (2×2) 4× 12,7mm kulomet (2×2) 8× 533mm torpédomet (2×4) 4 vrhače, 24 min |
| Letadla | 1× hydroplán Fokker C.XI |
| Technické údaje Isaac Sweers | |
| Posádka | 194 |
| Výzbroj | 6× 102mm kanón (3×2) 4× 40mm kanón (2×2) 8× 12,7mm kulomet (2×4) 8× 533mm torpédomet (2×4) 4 vrhače, 24 min |
Třída Gerard Callenburgh byla třída torpédoborců nizozemského námořnictva z druhé světové války. Rozestavěly se celkem čtyři. Po německé invazi jeden dokončili ve Velké Británii a druhý získalo německé námořnictvo jako ZH1. Oba byly ve válce potopeny. Druhý pár torpédoborců zůstal nedokončen. Byly to první nizozemské torpédoborce vyzbrojené čtyřhlavňovými torpédomety.[1]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Torpédoborce navrhla britská loděnice Yarrow.[2] V letech 1937–1938 byly objednány celkem čtyři jednotky této třídy. Rozestavěny byly v loděnici De Schelde ve Vlissingenu a Rotterdamsche Droogdok Mij v Rotterdamu.[1] Do německého útoku na Nizozemsko byly tři spuštěny, ale dokončen ještě nebyl žádný. Isaac Sweers byl odtažen do Velké Británie, kde jej v modifikované podobě dokončila loděnice Thornycroft. Gerard Callenburgh a Tjerk Hiddes byly před příchodem Němců potopeny a Philips van Almonde zničen pomocí výbušnin. Torpédoborec Gerard Callenburgh Němci dokončili jako ZH1.[3]
Jednotky třídy Gerard Callenburgh:[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Gerard Callenburgh | Rotterdamsche Droogdok Mij | 1938 | 12. října 1939 | 11. října 1942 | Dne 14. května 1940 potopen v loděnici, vyzdvižen a dokončen jako německý torpédoborec ZH1, dne 9. června 1944 poblíž Ouessantu potopen spojeneckými torpédoborci.[4] |
| Isaac Sweers | De Schelde | 1938 | 16. března 1939 | 29. května 1941 | Účastník bitvy u mysu Bon, dne 13. listopadu 1942 potopen německou ponorkou U-431. |
| Tjerk Hiddes | Rotterdamsche Droogdok Mij | 1938 | 12. října 1939 | – | Dne 14. května 1940 potopen v loděnici, vyzdvižen jako ZH2, později sešrotován. |
| Philips van Almonde | De Schelde | 1939 | – | – | Po obsazení země Německem zničen v loděnici. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Projekt[editovat | editovat zdroj]
Plánovanou výzbroj tvořilo pět 120mm kanónů ve dvou dvouhlavňových a jedné jednohlavňové věži, dále čtyři 40mm kanóny, čtyři 12,7mm kulomety a dva čtyřhlavňové 533mm torpédomety. Dále měly nést čtyři vrhače hlubinných pum a v případě potřeby až 24 námořních min. Měly být vybaveny hydroplánem Fokker C.XI. Pohonný systém tvořily tři kotle Yarrow a parní turbíny Parsons o výkonu 45 000 hp. Nejvyšší rychlost byla 36 uzlů. Dosah byl 5400 námořních mil při rychlosti 19 uzlů.[1]
Isaac Sweers[editovat | editovat zdroj]
Torpédoborec Isaac Sweers byl dokončen v modifikované podobě. Výzbroj tvořilo šest 102mm kanónů ve dvoudělových věžích, čtyři 40mm kanóny, osm 12,7mm kulometů a dva čtyřhlavňové 533mm torpédomety.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f GERARD CALLENBURGH destroyers (1941) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-12-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 210.
- ↑ Pejčoch, Novák a Hájek, 1993, s. 211.
- ↑ ZH1 destroyers (1939-1940/1942) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-12-02]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Gerard Callenburgh na Wikimedia Commons
