Třída Admiralen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Admiralen
Hr. Ms. Kortenaer
Hr. Ms. Kortenaer
Obecné informace
UživatelNetherlands Jack Nizozemské královské námořnictvo
Typtorpédoborec
Lodě8
Zahájení stavby1925–1928
Spuštění na vodu1926–1930
Uvedení do služby1928–1931
Osudvšechny byly potopeny
Předchůdcetřída Wolf
Nástupcetřída Gerard Callenburgh
Technické údaje podtřídy Van Ghent[1]
Výtlak1316 t (standardní)
1640 t (plný)
Délka98,2 m (max.)
Šířka9,53 m
Ponor2,97 m
Pohon2 parní turbíny, 3 kotle
2 lodní šrouby
31 000 hp
Rychlost36 uzlů
Dosah3200 nám. mil při 15 uzlech
Posádka129
Výzbroj4× 120mm kanón (4×1)
2× 75mm kanón (2×1)
4× 12,7mm kulomet (4×1)
6× 533mm torpédomet (2×3)
4× vrhač, 32 min
Letadla1× hydroplán Fokker C.VII
Technické údaje podtřídy Van Galen[2]
Výtlak1316 t (standardní)
1650 t (plný)
Dosah3300 nám. mil při 15 uzlech
Posádka120
Výzbroj4× 120mm kanón (4×1)
1× 75mm kanón
4× 40mm kanón (4×1)
4× 12,7mm kulomet (4×1)
6× 533mm torpédomet (2×3)
4× vrhač
Letadla1× hydroplán Fokker C.VII

Třída Admiralen (Admiralenklasse) byla třída torpédoborců nizozemského královského námořnictva. Celkem bylo postaveno osm jednotek této třídy. Ve službě byly v letech 1928–1942. Všechny lodě bojovaly ve druhé světové válce a byly v ní potopeny.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Třída byla vyvinuta jako náhrada zastaralých prvoválečných torpédoborců třídy Wolf. Postavena byla nizozemskými loděnicemi s pomocí anglické loděnice Yarrow (ta byla v té době největším stavitelem torpédoborců na světě). Vyvinuty byly na základě britského prototypu HMS Ambuscade. Kanóny dodala švédská firma Bofors. Vylepšením bylo přidání průzkumného plovákového letadla. Na palubě nebyl katapult, takže letoun byl na hladinu spuštěn jeřábem.

Celkem bylo postaveno osm jednotek této třídy. Tvořily dvě skupiny s mírně odlišnou konstrukcí. Do stavby se zapojily loděnice De Schelde ve Vlissingenu, Burgerhout v Rotterdamu a Fijenoord ve Schiedamu. Do služby byly přijaty byly v letech 1928–1931.[1][2]

Jednotky třídy Admiralen:

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Osud
Hr. Ms. Van Ghent (GT, ex De Ruyter, DR) De Schelde 1925 13. října 1926 31. května 1928 Roku 1933 přejmenován, aby jméno mohl získat stejnojmenný křižník. Sloužil v Nizozemské východní Indii (NVI) jako součást sil pod velením admirála Karla Doormana. Dne 15. února 1942 najel v Karimatském průlivu na útes a byl opuštěn. Posádku převzal torpédoborec Hr. Ms. Banckert, který jej potopil dělostřelbou.[1]
Hr. Ms. Evertsen (EV) Burgerhout 1925 29. prosince 1926 31. května 1928 Sloužil v NVI. Dne 1. března 1942 byl bitvě v Sundském průlivu těžce poškozen japonskými torpédoborci Širakumo a Murakumo. Posádka s ním najela na mělčinu u ostrova Sebuku a zničila jej.[3]
Hr. Ms. Kortenaer (KN) Burgerhout 1925 30. června 1927 3. září 1928 Slouži v NVI. Dne 27. února 1942 byl potopen torpédem vypuštěným z těžkého křižníku Haguro během bitvy v Jávském moři.[1]
Hr. Ms. Piet Hein (PH) Burgerhout 1925 2. dubna 1927 25. ledna 1928 Sloužil v NVI. Dne 19. února 1942 potopen torpédem vypuštěným japonským torpédoborcem Asašio v bitvě v Badungském průlivu.[1]
Hr. Ms. Van Galen (VG) Fijenoord 1927 28. června 1928 22. října 1929 Na začátku druhé světové války se nacházel v Nizozemsku. Účastnil se obrany Rotterdamu, kde byl 10. května 1940 potopen německým náletem.[2]
Hr. Ms. Witte de With (WW) Fijenoord 1927 12. září 1928 20. února 1930 Sloužil v NVI. Po bitvě v Jávském moři doprovázel poškozený křižník HMS Exeter (68). Přitom byl 1. března 1942 poškozen japonskými letadly a druhý den potopen.[3]
Hr. Ms. Banckert (BK) Burgerhout 1928 14. listopadu 1929 14. listopadu 1930 Sloužil v NVI. Kvůli poškození japonskými bombardéry nebyl schopen uniknout před postupujícími Japonci. Dne 2. března 1942 byl potopen v přístavu Surabaya. Japonci byl vyzvednut a 20. dubna 1944 zařazen do císařského námořnictva jako hlídkový člun č. 106 (第106号哨戒艇 Dai-106-gó šókaitei). Opravy ale nebyly zcela dokončeny.[3] Po válce byl vrácen Holandsku a v září 1949 potopen jako cvičný cíl.[2]
Hr. Ms. Van Nes (VN) Burgerhout 1928 20. března 1930 12. března 1931 Sloužil v NVI. Dne 17. února 1942 byl při doprovodu transportní lodě Sloet van de Beele potopen letadly z japonské letadlové lodě Rjúdžó.[2]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Hr. Ms. Evertsen
Hr. Ms. Witte de With

První skupina (Van Ghent)[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj tvořily čtyři 120mm kanóny, dva 75mm kanóny, čtyři 12,7mm kulomety a dva trojité 533mm torpédomety. Dále byly vyzbrojeny čtyřmi vrhači hlubinných pum a unesly až 32 námořních min. Pohonný systém tvořily tři kotle Yarrow a dvě parní turbíny Parsons o výkonu 31 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů. Dosah byl 3200 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]

Druhá skupina (Van Galen)[editovat | editovat zdroj]

Torpédoborce druhé skupiny se lišily zejména vylepšenými kotly a zásobou paliva zvětšenou o 30 tun. Dosah se zvětšil na 3300 námořních mil při rychlosti 15 uzlů. Modifikovanou výzbroj tvořily čtyři 120mm kanóny, jeden 75mm kanón, čtyři 40mm kanóny, čtyři 12,7mm kulomety a šest 533mm torpédometů. Zachovány zůstaly také vrhače hlubinných pum.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f VAN GHENT destroyers (1928) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f VAN GALEN destroyers (1929-1931) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c Admiralen-class destroyers [online]. Netherlandsnavy.nl [cit. 2018-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Admiralen class destroyer na anglické Wikipedii.

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Třída_Admiralen&oldid=22802471“