Třída Alvand

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Třída Alvand
Fregata Alvand (ex Saam)
Fregata Alvand (ex Saam)
Obecné informace
UživateléÍránské námořnictvo
Typfregata
Lodě4
Osud1 potopena
3 aktivní (2018)
Technické údaje
Výtlak1250 t (standardní)
1540 t (plný)[1]
Délka94,5 m
Šířka11 m
Ponor3,2 m
PohonCODOG
Rychlost39 uzlů
Dosah5000 nám. mil při 15 uzlech
Posádka135
Výzbroj1× 114mm kanón
2× 35mm kanón (1×2)
Sea Cat (1×3, 9 střel)
Sea Killer Mk.2 (1×5)
Mk.10 Limbo

Třída Alvand (jinak též třída Saam) je třída lehkých fregat íránského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě jsou od roku 1971. Jedna byla potopena za íránsko-irácké války roku 1988. V 70.–90. letech to byly největší válečné lodě íránského námořnictva.[2][3] Na základě třídy Alvand byly Íránem po roce 2000 vyvinuty domácí korvety třídy Moudž.[4]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Celkem byly postaveny čtyři fregaty této třídy. Fregaty patří do typové řady Vosper Thornycroft Mk.5. Fregaty Saam a Faramarz postavila loděnice Vosper a fregaty Zaal a Rostam loděnice Vickers.[5] Do služby byly přijaty v letech 1971-1972.[2]

Jednotky třídy Alvand:[3]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Alvand (71, ex Saam, 12) 1967 25. července 1968 20. května 1971 Aktivní.
Alborz (ex Zaal, 14) 1968 4. března 1969 1. března 1971 Aktivní.
Sabalan (ex Rostam, 16) 1967 4. března 1969 26. května 1972 Aktivní.
Sahand (ex Faramarz, 18) 1968 30. července 1969 28. února 1972 Dne 18. dubna 1988 potopena americkým letectvem.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Sabalan v roce 1977

Fregaty nesly vyhledávací radar Plessey AWS-1, dva střelecké systémy Contraves Sea Hunter a sonary typů 170 a 174. Výzbroj tvořil jeden 114mm kanón Vickers (první pár Mk.5 o délce 45 ráží a druhý Mk.8 o délce 55 ráží) na přídi, pětinásobný odpalovací kontejner protilodních střel Sea Killer Mk.2 s dosahem 25 km, trojnásobný protiletadlový raketový komplet Sea Cat se zásobou devíti střel, dvojitý 35mm kanón Oerlikon a jeden salvový vrhač hlubinných pum Mk.10 Limbo. Pohonný systém je koncepce CODOG. Tvoří jej dva diesely Paxman Ventura o výkonu 3800 hp pro ekonomický provoz a dvě plynové turbíny Rolls-Royce Olympus TM-3A o výkonu 46 000 hp pro vysoké rychlosti. Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost dosahuje 40 uzlů a ekonomická 17,5 uzlu.[3] Dosah je 5000 námořních mil při 15 uzlech.[6]

Modernizace[editovat | editovat zdroj]

Sahand se potápí

Roku 1975 dostaly Saam a Zaal 114mm kanón verze Mk.8, který měly zbývající fregaty už od stavby.[3] Vzhledem k omezeným možnostem íránského námořnictva pořizovat nová plavidla jsou fregaty stále udržovány v provozuschopném stavu a modernizovány. V 90. letech byly odstraněny střely Sea Cat. Zastaralé střely Sea Killer roku 2002 nahradily čtyři čínské protilodní střely C-802. Ve stejné době byly odstraněny vrhače Limbo. Výzbroj posílily tři 20mm kanóny GAM-B01, dva 81mm minomety, dva 12,7mm kulomety a dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety.[2][5]

Služba[editovat | editovat zdroj]

Roku 1979, tedy těsně před vypuknutím islámské revoluce, fregaty prošly modernizací ve Velké Británii.[2] Po revoluci byly přejmenovány. Účastnily se íránsko-irácké války. Fregaty Sahand a Sabalan se 18. dubna 1988 střetly s americkým námořnictvem, které po poškození americké fregaty USS Samuel B. Roberts íránskou námořní minou provádělo odvetnou operaci Praying Mantis. Obě se staly cílem pro palubní bombardéry Grumman A-6 Intruder. Zatímco Sahand se po zásazích pumami a třemi střelami Harpoon potopil poblíž ostrova Larak, těžce poškozený Sabalan byl opravován ještě roku 1992.[1][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 124. 
  2. a b c d Alvand Class [online]. Globalsecurity.org [cit. 2019-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 368. (česky) 
  4. Jamaran / Mowj Class Multi-Purpose Guided Missile Frigate [online]. Naval-technology.com [cit. 2019-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c IRIN Alvand (F-71) [online]. Militaryfactory.com [cit. 2019-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Alvand Class / Mowj Class - Specifications [online]. Globalsecurity.org [cit. 2019-05-02]. Dostupné online. (anglicky)