Třída Alvand
| Třída Alvand | |
|---|---|
 Alvand (71) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Íránské námořnictvo |
| Typ | fregata |
| Lodě | 4 |
| Osud | 1 potopena 3 aktivní (2018) |
| Nástupce | třída Moudž |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1250 t (standardní) 1540 t (plný)[1] |
| Délka | 94,5 m |
| Šířka | 11 m |
| Ponor | 3,2 m |
| Pohon | CODOG |
| Rychlost | 39 uzlů |
| Dosah | 5000 nám. mil při 15 uzlech |
| Posádka | 135 |
| Výzbroj | 1× 114mm kanón 2× 35mm kanón (1×2) 3× Sea Cat (1×3, 9 střel) 5× Sea Killer Mk.2 (1×5) 1× Mk.10 Limbo |
Třída Alvand (jinak též třída Sám) je třída lehkých fregat íránského námořnictva. Jedná se o typ Vosper Mk 5 od anglické loďařské firmy Vosper Thornycroft. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě jsou od roku 1971. Jedna byla potopena za íránsko-irácké války roku 1988. V 70.–90. letech to byly největší válečné lodě íránského císařského námořnictva a íránského námořnictva.[2][3] Na základě třídy Alvand byly Íránem po roce 2000 vyvinuty domácí korvety třídy Moudž.[4]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Celkem byly postaveny čtyři fregaty této třídy. Fregaty Sám a Faramarz postavila loděnice Vosper Thornycroft ve Woolstonu v Southamptonu a fregaty Zál a Rostam loděnice Vickers v Barrow-in-Furness.[5] Do služby byly přijaty v letech 1971-1972.[2]
Jednotky třídy Alvand:[3]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Alvand (71) | 1967 | 25. července 1968 | 20. května 1971 | Původní název jako Sám (12). Aktivní. |
| Alborz (72) | 1968 | 4. března 1969 | 1. března 1971 | Původní název jako Zál (14). Aktivní. |
| Sabalan (73) | 1967 | 4. března 1969 | 26. května 1972 | Původní název jako Rustam (16). Aktivní. |
| Sahand (74) | 1968 | 30. července 1969 | 28. února 1972 | Dne 18. dubna 1988 potopena americkým letectvem. Původní název jako Faramarz (18). |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
_1977.jpg)
Fregaty nesly vyhledávací radar Plessey AWS-1, dva střelecké systémy Contraves Sea Hunter a sonary typů 170 a 174. Výzbroj tvořil jeden 114mm kanón Vickers (první pár Mk.5 o délce 45 ráží a druhý Mk.8 o délce 55 ráží) na přídi, pětinásobný odpalovací kontejner protilodních střel Sea Killer Mk.2 s dosahem 25 km, trojnásobný protiletadlový raketový komplet Sea Cat se zásobou devíti střel, dvojitý 35mm kanón Oerlikon a jeden salvový vrhač hlubinných pum Mk.10 Limbo. Pohonný systém je koncepce CODOG. Tvoří jej dva diesely Paxman Ventura o výkonu 3800 hp pro ekonomický provoz a dvě plynové turbíny Rolls-Royce Olympus TM3A o výkonu 46 000 hp pro vysoké rychlosti. Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost dosahuje 40 uzlů a ekonomická 17,5 uzlu.[3] Dosah je 5000 námořních mil při 15 uzlech.[6]
Modernizace[editovat | editovat zdroj]
Roku 1975 dostaly Sám a Zál 114mm kanón verze Mk.8, který měly zbývající fregaty už od stavby.[3] Vzhledem k omezeným možnostem íránského námořnictva pořizovat nová plavidla jsou fregaty stále udržovány v provozuschopném stavu a modernizovány. V 90. letech byly odstraněny střely Sea Cat. Zastaralé střely Sea Killer roku 2002 nahradily čtyři čínské protilodní střely C-802. Ve stejné době byly odstraněny vrhače Limbo. Výzbroj posílily tři 20mm kanóny GAM-B01, dva 81mm minomety, dva 12,7mm kulomety a dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety.[2][5]
Služba[editovat | editovat zdroj]
Roku 1979, tedy těsně před vypuknutím islámské revoluce, fregaty prošly modernizací ve Velké Británii.[2] Po revoluci byly přejmenovány. Účastnily se íránsko-irácké války. Fregaty Sahand a Sabalan se 18. dubna 1988 střetly s americkým námořnictvem, které po poškození americké fregaty USS Samuel B. Roberts íránskou námořní minou provádělo odvetnou operaci Praying Mantis. Obě se staly cílem pro palubní bombardéry Grumman A-6 Intruder. Zatímco Sahand se po zásazích pumami a třemi střelami Harpoon potopil poblíž ostrova Larak, těžce poškozený Sabalan byl opravován ještě roku 1992.[1][5]
1. ledna 2024 Írán oznámil, že fregata Alborz proplula průlivem Mandeb do Rudého moře. Stalo se tak poté, co Íránem podporovaní Hútíové ochromili mezinárodní obchodní plavbu průlivem a koalice států vedených Spojenými státy americkými proti nim zahájila operaci Prosperity Guardian a v předchozích dnech potopila několik hútíjských člunů.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Alvand na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 124.
- ↑ a b c d Alvand Class [online]. Globalsecurity.org [cit. 2019-05-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 368.
- ↑ Jamaran / Mowj Class Multi-Purpose Guided Missile Frigate [online]. Naval-technology.com [cit. 2019-05-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c IRIN Alvand (F-71) [online]. Militaryfactory.com [cit. 2019-05-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Alvand Class / Mowj Class - Specifications [online]. Globalsecurity.org [cit. 2019-05-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ THOMAS, Richard. Iranian warship enters Red Sea in support of Yemen’s Houthis [online]. naval-technology.com, 2024-01-02 [cit. 2024-01-07]. Dostupné online. (anglicky)