Szymon Konarski

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Szymon Konarski
Szymon Konarski.JPG
Narození5. března 1808
Dapkiškėské panství
Úmrtí27. února 1839 (ve věku 30 let)
Vilnius
Příčina úmrtípoprava zastřelením
Místo pohřbeníVilnius
Povolánínovinář a politik
Znám jakopolský revolucionář
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Szymon Konarski, také „Janusz Hejbowicz“, „Janusz Niemrawa“ (5. března 1808 Dobkiszki27. února 1839 Vilnius) byl polský revolucionář.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Otec Jerzy Stefan byl poručíkem národní jezdecké brigády, zúčastnil se polsko-ruské války v roce 1792 i Kościuszkova povstání, jako plukovník se usadil v Kalvariji, kde se stal soudcem. Dědeček po meči, Jakub, byl zase generálem litevského velkovévodství. Matka Paulina, rozená Wiszniewska, byla dcera člena vlády Litvy. Konarski měl mladšího bratra Stanisława. Chodil do školy v Sejnech a potom v Łomżi. Vyznával kalvinismus .

22. března 1826 nastoupil do pěšího pluku a 10. října 1827 byl povýšen na poddůstojníka. Během listopadového povstání byl povýšen na poručíka, zúčastnil se mj. v bitvách o Okuniew, Wawer, Grochów a Liw. Vydal se pod velením generála Dezyderyho Chłapowského do Litvy. Tam byl zajat Prusy a v zajetí strávil tři měsíce.

Emigrace[editovat | editovat zdroj]

V březnu 1832 přišel do Besançonu, kde studoval díla francouzského politického a sociálního myšlení a studoval hodinářství.

V roce 1832 vstoupil Konarski do zednářské lóže a zahájil svou politickou činnost. V tomto roce chtěly republikánské organizace svrhnout moc Ludvíka Filipa a přenést revoluci do Německa, Itálie a Polska. V roce 1833 polští emigranti podepsali dohodu s Mladou Itálií, podle níž Poláci vytvořili jednotku pro boj proti Karlu Albertovi, sardinskému králi. Konarski byl také jedním z jejích členů. Expedice pod velením generála Girolama Ramorina skončila úplným neúspěchem kvůli chybám v Ramorinově velení.

Po savojské katastrofě se Konarski připojil k Mladému Polsku, které bylo součástí Mladé Evropy. V té době jednal proti diplomatické hře Adama Czartoryského a nazval knížete nepřítelem polské emigrace. Během několika cest do Paříže se setkal s Janem Czyńskim, který začal ovlivňovat Konarského politické názory. Prostřednictvím Czyńského ovlivnily názory Konarského také názory Pawła Pestla. V roce 1835 začal s Czyńskim vydávat dvoutýdenní „Północ“ a navázal spolupráci se Sdružením dětí polského lidu. Na příkaz Sdružení měl odjet do Polska, ale byl zatčen policií, která mu nařídila opustit Francii. Obdobný příkaz byl vydán radikálům Leonovi Zaleskému a Adamovi Sperczyńskému. Konarski odešel do Velké Británie a poté do Bruselu, kde jednal s Joachimem Lelewelem.

Soud a poprava[editovat | editovat zdroj]

Díky Ludvíku Filipovi se Rusové dozvěděli o aktivitách radikálních polských emigračních stran a Konarski byl 27. května 1838 poblíž Vilniusu z příkazu ruského cara zatčen. Byl uvězněn v části bývalého kláštera basiliánů ve Vilniusu. Konarski navzdory komplikovaným mučením přijal veškerou vinu a pokusil se své společníky představit jako jím manipulované osoby. Konarski ve vězení navázal spolupráci s dozorci – poručík Mikołaj Kuźmin-Korowajew se pokusil zorganizovat jeho útěk, ale byl sám zatčen a odsouzen k trestu smrti (rozsudek byl změněn na doživotní exil).

27. února 1839 soudu odsoudil Konarského k popravě zastřelením a rozsudek byl vykonán ve Vilniusu v ranních hodinách. Jeho hrob byl pošlapán koňmi, aby se nikdy nenašel. V září 1839 bylo Konarského tělo tajně přeneseno a pohřbeno Antoninou Śniadeckou za pomoci několika důstojníků na kalvínském hřbitově ve Vilniusu.

Poté, co Polsko získalo nezávislost, byl na místě Konarského popravy postaven pomník zobrazující orla s nataženými křídly.

Politické názory[editovat | editovat zdroj]

Konarski představil své politické názory v článku Stav přechodu a konečné uspořádání komunity. Uznával sociální a materiální rovnost lidí, usiloval o politickou a národní svobodu. Požadoval svobodu pro rolníky a zástupce jiných národností. Vystoupil proti církevní hierarchii, kterou obvinil z narušení Kristova učení, prohlásil potřebu zavedení národní církve. Chtěl dosáhnout nezávislosti a sociálních změn díky spiklencům s radikálně nezávislým přístupem, s bratrskou podporou samotného ruského lidu, prostřednictvím revoluce. Povstání mělo být zásobeno obrovskými rezervami rolnických mas a střední třídy. Budoucnost Polska považoval za demokratickou.

Díla[editovat | editovat zdroj]

  • Dziennik z lat 1831–1834.
  • O obowiązkach Polaka. Program działań narodowych skreślony w roku 1838.
  • Stowarzyszenie Ludu Polskiego na Podolu, Wołyniu i w guberni kijowskiej.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Szymon Konarski (powstaniec) na polské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Alina Barszczewska-Krupa: Szymon Konarski. Warszawa: Wiedza Powszechna, 1976.
  • Henryk Mościcki: Szymon Konarski. Warszawa: Państwowy Instytut wydawniczy, 1949.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]