Symfonie č. 15 (Šostakovič)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Symfonie č. 15 A dur, Op. 141
SkladatelDmitrij Šostakovič
Druh skladbysymfonie
Datum vzniku1971
Premiéra5. března 1972
Kujbyšev, Divadlo Maxima Gorkého
Části1. Allegro
2. Adagio
3. Allegretto
4. Adagio – Allegretto

Symfonie č. 15. (A dur op. 141) Dmitrie Šostakoviče je autorova poslední symfonie. Napsal ji v roce 1971 v Repinu.

Poprvé byla uvedena 8. ledna 1972 pod taktovkou autorova syna, Maxima Šostakoviče.

Symfonie bývá často považována za kvintesenci skladatelova života, která však nemá znamenat konec tvorby.

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Symfonie má čtyři (resp. pět) vět:

  1. Allegretto
  2. AdagioLargo (attacca)
  3. Allegretto
  4. Adagio – Allegretto

Hlavní tónina první věty je a moll, ve druhé větě je to f moll a ve třetí g moll. Poslední věta se v průběhu mění z a moll do A dur.

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Zatímco ve svých posledních symfoniích Šostakovič často obsazoval sbor nebo sólové zpěváky, 15. symfonie je čistě instrumentální. Zvláště nápadné je pak časté užití citátů v této symfonii. Objevují se v ní motivy z Rossiniho Viléma Tella a z Wagnerových oper, ale také témata z některých dřívějších děl. Celkové vyznění symfonie pak obsahuje jak veselé tak teskné části.

První věta volně cituje místo z Rossiniho opery. Druhá věta pro dechové nástroje představuje reminiscenci smutečního pochodu. Čtvrtá věta se vyznačuje zejména polyrytmickými prvky a perkusivní instrumentací, a zpracovává témata z Wagnerových oper Valkýra a Tristan a Isolda.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Shostakovich, Dmitri and Glikman, Isaak (2001). Story of a Friendship: The Letters of Dmitry Shostakovich to Isaak Glikman. Cornell Univ Press. ISBN 0-8014-3979-5.
  • Harenberg, Kulturführer Konzert. Meyers Lexikonverlag, Mannheim 2006, ISBN 978-3-411-76161-6.