Přeskočit na obsah

Strašák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: Strašidlo.
Strašák u Štědrovic
Strašáci a plašič u pole u Truskavny

Strašák je prostředek k plašení. Od neolitu strašák zastupoval hospodáře, když se vzdálil z obhospodařovaného místa.[1] Odedávna dává člověk na strašáka to, co nepotřebuje.[2] V českých zemích se strašák užíval, příp. užívá především k plašení ptáků v polích, sadech a na vinicích.

V historii mohl strašák představovat moudrost a sílu. Například v japonské knize mýtů Kodžiki je uváděn strašák Kubeiko, „bůh, který všechno věděl, ale nemohl se hnout z místa. Všichni tedy chodili za ním.“ Silného boha strašáctví mají Číňané. Sošky a symboly boha úrody a plodnosti Priapa, ochránce vinohradů a zahrad, stavěli Řekové do vinic a sadů.[2][3] Měly tam funkci našich strašáků k plašení ptáků.[3]

Ve středověku mělo podobnou funkci jako strašáci zarážení kříže na vinicích. V době zrání hroznů mělo odrazovat lidi od krádeže, za kterou hrozilo useknutí ruky nebo smrt. Beztrestně mohli na hrozny chodit děti, těhotné ženy a staří lidé.[2]

Základní typologie strašáků dokumentovaných v Čechách, na Moravě i v zahraničí:

  • postava na kříži, tzv. hastroš – vypadá jako lidská bytost, člověk jím vizualizuje sám sebe, je minimalizovanou konstrukcí člověka. Konstrukce kříže je univerzální na celém světě. Rozdíly ve vzhledu hastroše jsou dány například oblečením užívaným v dané zemi (např. turban). Jedinečná je postava, která visí na šibenici. Užívá se ve Velkých Bílovicích. Konstrukce šibenice namísto kříže je velkobílovickou raritou. Postava je většinou mužského pohlaví a středního věku, zatímco postavy na kříži jsou většinou ženského pohlaví;
  • technický plašič (např. zvukový);
  • animistický strašák (strašákem je mrtvé zvíře, v současnosti spíše model zvířete), přičemž princip animistického strašáka je patrně nejstarší.[2][4][1]

Současný strašák bývá kombinací uvedených typů.[5] Lidé užívají strašáky nejen k hlídání plodin, ale například i na rybníku proti kormoránům nebo aby jestřábi nelovili kuřata. Na Islandu se užívají strašáci, kteří hlídají sušené ryby.[6]

„Strašáci strašně rychle mizí z krajiny.“ Mizejí z polí kvůli slučování polí v obrovské lány; mizejí i ze skupovaných vinic.[4] K úpadku strašáctví v Česku uvádí fotograf Pavel Bezděčka (*4. 7. 1952): „Současní strašáci jsou ohyzdnými díly majitelů polí, vinic a zahrad. Nemají nic společného se skutečnými strašáky, kteří mají v české kultuře velký význam.“[7]

K etymologii slova strašák viz stať Rudolfa Šmída „Na počátku bylo slovo“.[8]

Vědní disciplína o strašácích

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2005 na Masarykově univerzitě v Brně založil sociolog Rudolf Šmíd (*19. 8. 1956) vědní disciplínu nazvanou terriculologie (z latinského terriculus, strašák; výslovnost: terikulologie). Ve svém fotografickém díle kromě jiného sleduje poetiku tvorby strašáků.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b BURIANOVÁ, Tereza; ŠMÍD, Rudolf et al. Magazín Leonardo – Neživá příroda. In: Český rozhles [online]. 20. srpen 2014 [cit. 5. září 2024]. 19:45 min., od min. 13:51. Dostupné z: https://plus.rozhlas.cz/magazin-leonardo-neziva-priroda-6608865
  2. ↑ a b c d ŠMÍD, Rudolf a BLAHUŠOVÁ, Anita. Strašákům nikdy nepomáhám. Pereny – trvalky: žurnál ze světa vytrvalosti [online]. 25. 07. 2023 [cit. 5. září 2024]. Dostupné z: https://pereny.eu/strasakum-nikdy-nepomaham/
  3. ↑ a b ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1965, s. 280.
  4. ↑ a b ŠMÍD, Rudolf a RUPPERT, Veronika. Strašáci v Česku vymírají, život polních plašičů fotí už čtvrt století Rudolf Šmíd. In: Český rozhlas [online]. 14. květen 2019 [cit. 5. září 2024]. Dostupné z: https://wave.rozhlas.cz/strasaci-v-cesku-vymiraji-zivot-polnich-plasicu-foti-uz-ctvrt-stoleti-rudolf-7937013
  5. ↑ ŠMÍD, Rudolf. Strašák jako autentický prvek v krajině. In: KLVAČ, Pavel, ed. Člověk, krajina, krajinný ráz. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, katedra environmentálních studií, 2009, s. 79. ISBN 978-80-210-5090-7. Dostupné také z: https://issuu.com/rudolfmid/docs/__lov__k__krajina__krajinn___r__z
  6. ↑ ŠMÍD, Rudolf a RETKOVÁ, Marie. Rudolf Šmíd fotí polní strašáky od jejich porodu do smrti. In: Český rozhlas [online]. 16. říjen 2012 [cit. 5. září 2024], min. 23:42–24:37. Dostupné z: https://dvojka.rozhlas.cz/rudolf-smid-foti-polni-strasaky-od-jejich-porodu-do-smrti-7477349
  7. ↑ Zlínské muzeum vystavuje Bezděčkovy snímky se strašáky. Zlínský deník.cz [online]. 8. 6. 2007 [cit. 5. září 2024]. Dostupné z: https://zlinsky.denik.cz/volny-cas/zlisnke-muzeum-strasaci-200706.html
  8. ↑ ŠMÍD, Rudolf. Strašák jako autentický prvek v krajině. In: KLVAČ, Pavel, ed. Člověk, krajina, krajinný ráz. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, katedra environmentálních studií, 2009, s. 81. ISBN 978-80-210-5090-7. Dostupné také z: https://issuu.com/rudolfmid/docs/__lov__k__krajina__krajinn___r__z

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Audio

[editovat | editovat zdroj]

Fotografické výstavy českých autorů

[editovat | editovat zdroj]
  • Pavel Bezděčka: Strašáci aneb úpadek strašáctví v Čechách a na Moravě. Slovácké muzeum v Uherském Hradišti 9. 9. 2004 – 31. 10. 2004; Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně 7. 6. 2007 – 26. 8. 2007; Muzeum Vysočiny Jihlava 26. 10. 2007 – 2. 1. 2008.
  • Rudolf Šmíd: Strašáci / The Scarecrows 1994 – 2004. Zámek Kačina, Svatý Mikuláš (Kutná Hora) 3. 7. 2004 – 31. 8. 2004; Galerie Louvre, Praha 13. 7. 2005 – 3. 9. 2005.
  • Rudolf Šmíd: Spaventapasseri [Strašáci]. Roncegno Terme (Trentino) 18. 10. 2008 – 18. 11. 2008.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Strašák&oldid=24231915“