Stein Rokkan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stein Rokkan
Standard Stein Rokkan.jpg
Narození 4. července 1921
Vågan
Úmrtí 22. července 1979 (ve věku 58 let)
Bergen
Povolání politolog
sociolog
profesor
Ocenění Řád svatého Olafa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stein Rokkan (4. července 1921, Vågan – 22. července 1979, Bergen) byl norský politolog a sociolog. Byl profesorem srovnávací politologie na University of Bergen.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Svou kariéru začínal jako asistent Arne Næsse,  který poskytl Rokkanovi filosofický základ, který zúročil později ve svých vlastních pracích. Později působil na Charles Michelsen Institute (CMI), kde se setkával s uznávaným politickým ekonomem Justem Faalandem, se kterým se pokoušeli o obnovu politických věd na CMI. Jejich snahy zahrnovaly například různé výzkumné programy, dodatečné finanční zdroje, atd.

Od roku 1966 přednášel Stein Rokkan na univerzitě v Bergenu komparativní politologii, přičemž právě v době jeho působení zde na univerzitě vznikly jeho nejvýznamnější díla - Teorie Centra a periferie v Evropě, Teorém zmražení nebo Koncept konfliktních linií.

Profesor Rokkan nezůstal pouze u přednášení, v letech 1970 – 1973 zastával funkci prezidenta Mezinárodní politologické asociace.

Díky svým zásluhám na poli sociologie byl zvolen viceprezidentem Mezinárodní sociologické asociace, v níž působil v letech 1966 - 1970, a prezidentem Mezinárodní rady sociálních věd, organizace spojené s UNESCO, v letech 1973-1977.

Sám založil Norskou asociaci pro politologii, jíž předsedal v letech 1975 a 1976. Působil také ve funkci vedoucího Norské datové služby pro sociální vědy (1975-79). Kromě toho byl organizátorem mnohých mezinárodních konferencí a je jedním ze zakladatelů současných informačních a statistických služeb v oblasti sociálních věd. Rokkan je také znám jako průkopník využívání počítačových technologií v sociálních vědách.

Rok po jeho smrti (1980) byla Universität in Bergen (UiB) založena katedra komparativní politiky. Od roku 1981 se na katedře politologie pořádá každoročně přednáška k uctění památky Steina Rokkana[1]

Oblasti zájmu Steina Rokkana[editovat | editovat zdroj]

  • Důležitou oblasti vědeckých zájmů se pro Rokkana staly volební výzkumy, speciálně volební chování v Norsku. Dosavadní výzkumné postupy, založené na amerických metodách, nebyly podle Rokkana vhodné pro zkoumání této skandinávské země, proto se zaměřil na historické a geografické faktory, které podle něj měly značný na orientaci voličů. S volebními výzkumy souvisí i jeho dobře známý koncept tzv. konfliktních linií (cleavages)[2]
  • Rokkan autorem série abstraktních modelů suverénních států a národních útvarů v Evropě. Předložil tzv. “koncepční mapu Evropy” (teorie Evropy), která je založena na spojení metody retrospektivní a metody perspektivní analýzy. Tato teorie je plná politických podstat a zachycuje období několika staletí, tudíž představuje velkolepé schéma na základě dlouhých řad rozvoje.[3]

Výzkumné centrum Steina Rokkana[editovat | editovat zdroj]

Na počest Steina Rokkana bylo 1. ledna 2002 otevřeno Výzkumné centrum v Bergenu. Toto výzkumné centrum vzniklo sloučením Výzkumného centra pro sociální vědy (SEFOS) a Norského centra pro výzkum organizací a managementu (The LOS Centre). Centrum je pod správou Univerzity v Bergenu a zabývá širokou škálou sociálních a kulturních přístupů.[4] 

Vědecké práce Steina Rokkana[editovat | editovat zdroj]

Koncept konfliktních linií[editovat | editovat zdroj]

Za konfliktní linii je považován výsledek jakéhokoliv střetu v politickém měřítku. Jednoduše řečeno, můžeme říci, že konfliktní linie nám od sebe odděluje příznivce a odpůrce dané politické otázky či určité ideologie. Rozdělení do skupin poté úzce souvisí s výběrem a podporou politických stran.

Společně s americkým sociologem Seymourem Martinem Lipsetem uveřejnil Rokkan přelomovou studii této problematiky. Propojením sociologických přístupů se zohledněním historického vývoje ve zkoumaných západních společnostech vznikla tzv. vývojová komparace (developmental comparison[i1] ). Ta zkoumala spojení mezi sektory voličů a stranami. Stranický systém je tedy založen na dlouhodobě trvajících konfliktech ve společnosti a z toho vyplývajících vztahů mezi voliči a stranami.

Struktury konfliktních linií se dělí podle dimenze svého vývoje a to na teritoriální a funkcionální, přičemž vychází ze dvou podkladů - národní  a průmyslové revoluce, které byly příčinami mnoha sociálních změn a rozvrstvení společnosti.

V rámci národní revoluce můžeme pozorovat vývoj státních center, vůči kterým se začaly vymezovat přilehlé regiony (konfliktní linie centrum-periferie). Dále tu máme čím dál větší snahu silněji postaveného státu řídit a kontrolovat do té doby nezávislé církevní struktury (konfliktní linie církev-stát).

Průmyslová revoluce úzce souvisí s procesem industrializace a posílením významu měst vůči venkovu (konfliktní linie město-venkov). Nově vznikající sociální struktury také zapříčinily mnohé společenské konflikty a rozdělení obyvatel (konfliktní linie vlastníci-pracující).

Tyto struktury byly poté přeneseny do struktur politických stran. [5]

Teorie centra a periferie[6][editovat | editovat zdroj]

Jedním z hlavních problémů, kterými se Rokkan za svůj život zabýval, je otázka diferenciace Evropy a jejích regionů na centra a periferie. S diferenciací starého kontinentu souvisí i otázka následných politických a společenských důsledků. Příkladem může být vývoj politických systémů.

Podle Rokkana je v souvislosti s tématem důležité si uvědomit význam území, územní struktury a vzniku odlišných typů hranic, které oddělují jednotlivá teritoria. Stejně důležitá je potom otázka překračování těchto hranic. Každé teritorium je určeno jak z pohledu geografického, tak z pohledu společenského.

Centra[editovat | editovat zdroj]

Lze je obecně definovat jako privilegovaná místa, které jsou střediskem politického systému a de facto reprezentují stát jako takový. Nachází se zde také prostor pro uzavírání a podepisování smluv a pro ceremoniály demonstrující národní identitu.

  • Ekonomické centrum - obchodní organizace, burzy, průmyslové společnosti apod.
  • Kulturní centrum - místa s vysokou koncentrací univerzit, divadel, církevních institucí, atd.
  • Vojensko-administrativní centrum - hlavní orgány státní a politické správy (např. ministerstva, parlament)
Periferie[editovat | editovat zdroj]

Periferiemi jsou nazývány oblasti podřízené autoritě a kontrole centra. U periferií rozlišujeme horizontální rozměr periferiality a vertikální rozměr periferiality. Horizontální rozměr periferiality se zabývá pouze geografickým aspektem periferie, kdežto vertikální rozměr periferiality sleduje sociálně-ekonomické charakteristiky populace periferie. Povahu periferie definují tři základní charakteristiky: vzdálenost, odlišnost a závislost na centru/centrech.[7]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  1. MOSES, Jonathan W. Norwegian Political Science at 60. Political Science & Politics. 2008, 41(2), 431-435.    
  2. BASKAKOVA,Julya, 2005. Stein Rokkan [online]. Poslední změna 06.02. 2005 [cit. 06.12.2015 ]. Dostupné z: http://www.webcitation.org/66n2yjguf 
  3. HLOUŠEK, Vít (2004). Centra a periférie v Evropě – přístup Steina Rokkana. Středoevropské politické studie [online]. Part 1, Vol. VI. [cit. 2016-01-22]. ISSN 1212-7817. Dostupné z: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=189    
  4. STEIN ROKKAN CENTRE FOR SOCIAL STUDIES. UniResearch: UNI RESEARCH ROKKAN CENTRE [online]. [cit. 2016-01-13]. Dostupné z: http://uni.no/en/uni-rokkansenteret/om-uni-research-rokkansenteret/    
  5. HLOUŠEK, Vít. Koncept konfliktních linií. Politologický časopis. 2002, , 398-402    
  6. FRANK, Libor. Pojmy centrum a periferie v teorii Steina Rokkana a relevance jejich vymezení ve věku informačních technologií. Středoevropské politické studie. [online]. 3. 4. 2002 [cit. 2004-06-01]. Dostupné z: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=38    
  7. ŘÍCHOVÁ, Blanka. Přehled moderních politologických teorií. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-461-3.    

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]