Stagonolepis
 StagonolepisStratigrafický výskyt: Svrchní trias | |
|---|---|
 Rekonstrukce vzhledu stagonolepise | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | plazi (Sauropsida) |
| Infratřída | Archosauromorpha |
| Řád | Aetosauria |
| Čeleď | Stagonolepidae |
| Rod | Stagonolepis Agassiz, 1844 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stagonolepis byl poměrně rozšířený rod étosaurního plaza, žijícího v období svrchního triasu na území Jižní Ameriky, Skotska a Polska (lokalita Krasiejów).[1]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Stagonolepis dosahoval asi třímetrové délky a byl pomalu se pohybujícím býložravým čtvernožcem, jehož tělo bylo chráněno sérií zkostnatělých štítků. Ty jej chránily před útoky dravých tekodontů, žijících ve stejné době (například rod Polonosuchus). V poměru ke své velikosti měl stagonolepis velmi malou hlavu, dosahující délky jen asi 25 cm (méně než 10% celkové délky těla). V přední části čelistí neměl tento plaz žádné zuby, místo toho mu tlama vybíhala v nahoru ohnutý rypec. Ten mu zřejmě pomáhal vyrývat rostliny i s kořeny, podobně jako to dělají dnešní vepři. Kolíkovité zuby v zadní části čelistí byly vhodným nástrojem k rozmělnění tuhé vegetace, jako byly přesličky, kapradiny a cykasy.
Paleobiologie
[editovat | editovat zdroj]Nový výzkum anatomie předních končetin ukazuje, že tento archosauromorf zřejmě dokázal svými silnými pažemi s výraznými drápy aktivně rozhrabávat povrch a dostával se tak k rostlinné potravě pod zemí.[2]
Systematika
[editovat | editovat zdroj]V současnosti jsou popsány tři platné druhy rodu Stagonolepis: S. robertsoni (1844), S. wellesi (1989) a S. olenkae (2010).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Hilde G. B. DESMET, Mateusz ANTCZAK & Adam BODZIOCH (2022). Pelvic girdle morphology in Stagonolepis, with remarks on aetosaur systematics Archivováno 30. 9. 2022 na Wayback Machine. (PDF). Annales Societatis Geologorum Poloniae. 92: XXXX. doi: https://doi.org/10.14241/asgp.2022.10
- ↑ Dawid Dróżdż (2018). Osteology of a forelimb of an aetosaur Stagonolepis olenkae (Archosauria: Pseudosuchia: Aetosauria) from the Krasiejów locality in Poland and its probable adaptations for a scratch-digging behavior. PeerJ 6:e5595. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.5595
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- S. G. Lucas, J. A. Spielmann, A. P. Hunt (2007). Biochronological significance of Late Triassic tetrapods from Krasiejów, Poland. W: S. G. Lucas, J. A. Spielmann (red.): The Global Triassic. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin 41, ss. 248–258.
- J. Dzik (2001). A new Paleorhinus fauna in the early Late Triassic of Poland. Journal of Vertebrate Paleontology. 21 (3), ss. 625–627.
- J. Dzik, T. Sulej (2007). A review of the early Late Triassic Krasiejów biota from Silesia, Poland. Palaeontologia Polonica. 64, ss. 3–27.
- Sulej, T. (2010). "The skull of an early Late Triassic aetosaur and the evolution of the stagonolepidid archosaurian reptiles". Zoological Journal of the Linnean Society 158 (4): 860–881. doi:10.1111/j.1096-3642.2009.00566.x.
- William G. Parker (2018). Anatomical notes and discussion of the first described aetosaur Stagonolepis robertsoni (Archosauria: Suchia) from the Upper Triassic of Europe, and the use of plesiomorphies in aetosaur biochronology. PeerJ 6:e5455. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.5455
- Emily Keeble & Michael J. Benton (2020). Three-dimensional tomographic study of dermal armour from the tail of the Triassic aetosaur Stagonolepis robertsoni. Scottish Journal of Geology: sjg2019-026. doi: https://doi.org/10.1144/sjg2019-026
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Článek o výzkumu na webu Phys.org (anglicky)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stagonolepis na Wikimedia Commons
