Středopolské nížiny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Niziny Środkowopolskie
Středopolské nížiny
Ústí Osoblahy do Odry
Ústí Osoblahy do Odry

Nejvyšší bod253 m n. m. (Kępno)
Délka600 km
Rozloha89 000 km²

Nadřazená jednotkaStředoevropská nížina
Sousední
jednotky
Niziny Sasko-Łużyckie, Pojezierza Południowobałtyckie, Wysoczyzny Podlasko-Białoruskie, Polesie, Wyżyna Lubelsko-Lwowska, Wyżyna Małopolska, Wyżyna Śląsko-Krakowska, Vněkarpatské sníženiny, Krkonošsko-jesenická subprovincie
Podřazené
jednotky
Jihovelkopolská nížina, Milicko-Głogowská sníženina, Třebnický val, Slezská nížina, Severomazovská nížina, Středomazovská nížina, Jihomazovská zvýšenina, Jihopodlaská nížina

SvětadílEvropa
StátPolsko Polsko
Česko Česko
Map
PovodíOdra, Visla
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Středopolské nížiny (polsky Niziny Środkowopolskie) jsou geomorfologická subprovincie Středoevropské nížinyPolsku a malou částí (Slezská nížina) v Česku. V Polsku představují 28 % rozlohy země. Jde převážně o bezjezerní erozně-denudační roviny o nadmořských výškách 100 až 200 m (maximum 250). Roční srážky nejsou vysoké (450 až 500 mm).

Středopolské nížiny se dělí na 8 oblastí (v polské terminologii makroregionů):

Mapa geomorfologického členění Polska

nejvyšší bod Středoevropské nížiny

Dle publikace Vyšší geomorfologické jednotky České republiky je nejvyšším bodem geomorfologického celku Opavská pahorkatina/Płaskowyż Głubczycki (a zároveň oblasti/podsoustavy Slezská nížina (v Polsku Kępno, 253 m n. m.), subprovincie/soustavy Středopolské nížiny (v Polsku Kępno, 253 m n. m.) a provincie Středoevropská nížina (v Polsku Wieżyca, 329 m n. m.)) vrstevnice 340 m n. m. jihovýchodně od vrchu Hradisko/Přední Cvilínský kopec. Vrch Hradisko/Přední Cvilínský kopec má 441 m n. m. a nachází se 2,5 km jihovýchodně od města Krnov v okrese Bruntál. Nejvyšší horou Opavské pahorkatiny je Plechowa Góra s nadmořskou výškou 328 m (v Česku Almín kopec 1,5 km severozápadně od obce Služovice v okrese Opava, 315 m n. m.).[1]

Literatura

  • DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s. 
  • Jerzy Kondracki: Geografia regionalna Polski. Państwowe Wydawnictwo Naukowe, Warszawa, 2002. ISBN 83-01-13897-1
  • KRÁL, Václav. Fyzická geografie Evropy. Praha: Academia, 1999. 350 s. ISBN 80-200-0684-2. 

Reference

  1. Pavel Boháč, Jaroslav Kolář (1996): Vyšší geomorfologické jednotky České republiky: geografické názvoslovné seznamy OSN-ČR / Major geomorphological units of the Czech Republic: UNO Gazetteers of geographical names-CZ. Český úřad zeměměřický a katastrální, Praha, 1996, 54 s. ISBN 80-901212-7-6