Zobrazení zdroje stránky Srbská fronta (první světová válka)

{{Infobox - konflikt
  | typ konfliktu = válečný
  | název = Srbská kampaň
  | součást = [[První světová válka]]
  | obrázek = Vojska Ada Ciganlija.jpg
  | popisek = Srbské jednotky připravené k boji
  | trvání = [[28. červenec|28. července]] [[1914]] – [[3. listopad]]u [[1918]]
  | místo = [[Srbsko]], [[Černá Hora]], [[Řecko]], [[Albánie]]
  | výsledek = vítězství [[Ústřední mocnosti|Ústředních mocností]] v roce [[1915]], obsazení Srbska, vítězství [[Státy Dohody|Dohody]] v roce 1918
  | strana1 = {{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}<br />{{flagicon|Bulharsko}} [[Bulharské carství|Bulharsko]] (1915–1918)<br />{{Vlajka a název|Německé císařství}} (1915–1918)
  | strana2 = [[Soubor:State_Flag_of_Serbia_(1882-1918).svg|22px|okraj]] [[Srbské království|Srbsko]]<br />[[Soubor:Flag of Montenegro (1905–1918).svg|22px|okraj]] [[Černohorské království|Černá Hora]]<br />{{flagicon|Francie}} [[Třetí francouzská republika|Francie]] (1915–1918)<br />{{flagicon|GBR}} [[Britské impérium]] (1915–1918)
  | vedení1 = {{flagicon|Rakousko-Uhersko}} [[Oskar Potiorek]]<br />{{flagicon|Rakousko-Uhersko}} [[Stjepan Sarkotić]]<br />{{flagicon|Rakousko-Uhersko}} [[Hermann Kövess von Kövessháza]]<br />{{flagicon|Bulharsko}} [[Nikola Žekov]]<br />{{flagicon|Německé císařství}} [[August von Mackensen]]
  | vedení2 = [[Soubor:State_Flag_of_Serbia_(1882-1918).svg|22px|okraj]] [[Alexandr I. Karađorđević]]<br /> [[Soubor:State_Flag_of_Serbia_(1882-1918).svg|22px|okraj]] [[Radomir Putnik]]<br /> [[Soubor:State_Flag_of_Serbia_(1882-1918).svg|22px|okraj]] [[Živojin Mišić]]<br />[[Soubor:Flag of Montenegro (1905–1918).svg|22px|okraj]] [[Nikola I. Petrović-Njegoš]]<br />[[Soubor:Flag of Montenegro (1905–1918).svg|22px|okraj]] [[Janko Vukotić]]<br />{{flagicon|Francie}} [[Louis Franchet d'Espèrey]]<br />{{flagicon|GBR}} [[Bryan Mahon]]
  | síla1 = 
  | síla2 = 
  | ztráty1 = 
  | ztráty2 = 
}}
Tento článek pojednává o bojích na frontě v [[Srbsko|Srbsku]] během [[první světová válka|první světové války]].

== Vyhlášení války ==
[[Soubor:Serbian guns taken by Austrians.jpg|náhled|Srbské kanóny ukořistěné Rakušany]]
28. června [[1914]] v [[Sarajevo|Sarajevu]] uskutečnil Srb [[Gavrilo Princip]] atentát na rakouského následníka trůnu [[František Ferdinand d'Este|Františka Ferdinanda]]. Z tohoto činu obvinilo rakousko-uherské mocnářství [[Srbsko]] jako stát.<ref name="IJ-375">{{Citace monografie
| příjmení = Božić
| jméno = Ivan
| příjmení2 = Ćirković
| jméno2 = Sima
| příjmení3 = Dedijer
| jméno3 = Vladimir
| příjmení4 = Ekmečić
| jméno4 = Milorad
| rok = 1972
| titul = Istorija Jugoslavije
| vydavatel = Prosveta
| místo = Beograd
| stránky = 375
| isbn =
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref> Dne 5. července se proti Srbsku postavilo i [[Německo]], když [[Vilém II. Pruský|císař Vilém II.]] ujistil [[Rakousko-Uhersko]] německou pomocí, i kdyby konflikt se Srbskem přerostl v celoevropskou válku. Již 7. července rozhodla rakousko-uherská ministerská rada o válce se Srbskem. 23. července bylo zasláno Srbsku ultimátum, jehož ostře formulované podmínky byly pro [[Srbsko]] nepřijatelné, pokud nechtělo ztratit suverenitu. Srbsko na radu [[Rusko|Ruska]], které ještě nebylo na válku připraveno, ustoupilo, ale ultimátum v plném rozsahu nemohlo přijmout. Dne [[28. červenec|28. července]] 1914 tedy vypovědělo Rakousko-Uhersko Srbsku válku a rakouské dělostřelectvo vypálilo několikrát na [[Bělehrad]]. Následující den však začalo jeho podunajské loďstvo ostřelovat srbské hlavní město soustavně.

== První rakousko-uherská ofenzíva ==
{{Podrobně|Bitva u Ceru}}
Provedením rakouské ofenzívy proti Srbsku byl pověřen generál [[Oskar Potiorek]], který svou lehkomyslností umožnil sarajevský atentát. Svoji ofenzívu vedl pod heslem ''„utlučeme Srby čepicemi“.'' Shromáždil celkem 19 divizí, což bylo o třetinu více, než mohli postavit do boje [[Srbové]]. Rakouský útok začal 12. srpna [[1914]] a zhroutil se prakticky během pouhých deseti dnů.<ref name="IJ-380">{{Citace monografie | příjmení = Božić | jméno = Ivan | příjmení2 = Ćirković | jméno2 = Sima | příjmení3 = Dedijer | jméno3 = Vladimir | příjmení4 = Ekmečić | jméno4 = Milorad | rok = 1972 | titul = Istorija Jugoslavije | vydavatel = Prosveta
| místo = Beograd | stránky = 380 | isbn = | jazyk = srbochorvatština}}</ref> Potiorek totiž zcela zanedbal ten faktor, že ač bylo Srbsko těžce oslabeno dvěma [[Balkánské války|Balkánskými válkami]], morálka jeho vojska byla vzhledem k tomu, že brání svoji vlast, značně vysoká. Nedaleko kopce [[Cer (pohoří)|Cer]] utrpělo rakouské vojsko v [[Cerská bitva|rozhodující bitvě]] těžkou porážku. Srbové a Černohorci odpověděli protiútokem do [[Bosna|Bosny]] a [[Banát]]u, který však byl vzhledem k nedostatečnému počtu vojska odsouzen k nezdaru.

== Druhá rakousko-uherská ofenzíva ==
{{Podrobně|Bitva na Drině}}
[[Soubor:Wn21-43.jpg|náhled|Srbské ženy odnášejí raněné]]
Druhá rakousko-uherská ofenzíva proti Srbsku začala 7. září u řeky [[Drina|Driny]]. Mezi armádami probíhaly krvavé boje, při nichž zahynulo značné množství vojáků na obou stranách. Rakušané se byli nuceni stáhnout, ale ani [[Srbové]] na tom nebyli dobře. Chyběla jim výzbroj a munice,<ref name="IJ-382">{{Citace monografie
| příjmení = Božić
| jméno = Ivan
| příjmení2 = Ćirković
| jméno2 = Sima
| příjmení3 = Dedijer
| jméno3 = Vladimir
| příjmení4 = Ekmečić
| jméno4 = Milorad
| rok = 1972
| titul = Istorija Jugoslavije
| vydavatel = Prosveta
| místo = Beograd
| stránky = 382
| isbn =
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref> bez které byla další obrana nemyslitelná. Rakouské útoky ustaly a [[Trojdohoda|srbští spojenci]] začali dodávat Srbům válečný materiál po Soluňské železnici a po [[Dunaj]]i.

== Třetí rakousko-uherská ofenzíva ==
{{Podrobně|Bitva na Kolubaře}}
Třetí rakouská ofenzíva začala 5. listopadu [[1914]]. Rakousko-uherská vojska si tentokrát počínala lépe a 2. prosince obsadila nakrátko [[Bělehrad]]. To však netrvalo dlouho. Srbové obdrželi velkou dodávku munice od Spojenců a 3. prosince 1914 se vrhli do útoku. Tvrdé boje trvaly do 15. prosince [[1914]] a Srbům se podařilo vyhnat rakousko-uherská vojska ze svého území.
Tato první fáze války skončila tak, jako začala, prakticky bez změny hranic. Hrůzné však byly počty obětí. Srbská armáda ztratila přibližně 170.000 mužů, rakousko-uherské ztráty činily 215.000 mužů. Na srbské civilisty však přišla další pohroma – epidemie [[tyfus|tyfu]], která zabila další stovky tisíc Srbů.

== Rok 1915 ==
[[Soubor:Serbian retreat WWI.jpg|náhled|Ústup srbské armády]]
V roce [[1915]] panoval až do října na srbské frontě relativní klid.<ref name="IJ-387">{{Citace monografie
| příjmení = Božić
| jméno = Ivan
| příjmení2 = Ćirković
| jméno2 = Sima
| příjmení3 = Dedijer
| jméno3 = Vladimir
| příjmení4 = Ekmečić
| jméno4 = Milorad
| rok = 1972
| titul = Istorija Jugoslavije
| vydavatel = Prosveta
| místo = Beograd
| stránky = 387
| isbn =
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref> Kromě velkého počtu obětí v předchozích bojových operacích nicméně Srbsko zatěžovali i [[uprchlík|váleční uprchlíci]], především z oblastí [[Mačva|Mačvy]], západního Srbska a východní [[Bosna a Hercegovina|Bosny a Hercegoviny]]. Jednalo se asi o 400–500 tisíc lidí.<ref name="IJ-387"/>

O osudu Srbska se rozhodlo v [[Dardanely|Dardanelách]]. Dokud probíhala britská invaze – [[Bitva o Gallipoli]], [[Bulharsko]] se neodvažovalo zaútočit na Srbsko, spíše se očekávala pomoc [[Řecko|Řecka]] a [[Rumunsko|Rumunska]]. Když bylo zřejmé, že britský útok na Gallipoli ztrácí dech, situace na balkánském bojišti se náhle změnila. Německé vrchní velitelství usoudilo, že chce-li účinně pomáhat svému spojenci [[Turecko|Turecku]], musí být bagdádská dráha, která vedla Srbskem, průjezdná. Pro rozhodující útok na Srbsko byly shromážděny dvě rakousko-uherské armády a armáda bulharská, celkem 682 tisíc vojáků, což byla proti Srbům trojnásobná přesila. Bulharský útok byl veden údolím [[Morava (srbská řeka)|Moravy]] a rakousko-uherské vojsko zaútočilo na [[Bělehrad]]. Do čela vojsk byl jmenován německý generál [[August von Mackensen|von Mackensen]].<ref name="IJ-389">{{Citace monografie
| příjmení = Božić
| jméno = Ivan
| příjmení2 = Ćirković
| jméno2 = Sima
| příjmení3 = Dedijer
| jméno3 = Vladimir
| příjmení4 = Ekmečić
| jméno4 = Milorad
| rok = 1972
| titul = Istorija Jugoslavije
| vydavatel = Prosveta
| místo = Beograd
| stránky = 389
| isbn =
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref> Útok na Srbsko začal 6. října [[1915]]. [[Bitva o Bělehrad (první světová válka)|Bitva o Bělehrad]] byla neskutečně surová, nicméně avšak ani s pomocí [[Spojené království Velké Británie a Irska|britského]] a [[Francie|francouzského]] dělostřelectva Srbové neměli proti tak obrovské přesile žádnou šanci. Bulharské vojsko [[16. říjen|16. října]] [[1915]] obsadilo údolí řeky Moravy v okolí města [[Vranje]], čímž odřízlo srbskou armádu od [[Soluň|soluňského přístavu]], kam přicházela vojenská pomoc od zemí [[Trojdohoda|Dohody]]. Přestože boje trvaly dva měsíce, srbská armáda se rozhodla nekapitulovat.<ref name="IJ-390">{{Citace monografie
| příjmení = Božić
| jméno = Ivan
| příjmení2 = Ćirković
| jméno2 = Sima
| příjmení3 = Dedijer
| jméno3 = Vladimir
| příjmení4 = Ekmečić
| jméno4 = Milorad
| rok = 1972
| titul = Istorija Jugoslavije
| vydavatel = Prosveta
| místo = Beograd
| stránky = 390
| isbn =
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref>

Na srbské frontě byly nasazeny pluky rakousko-uherské armády s výrazným zastoupením branců z českých zemí. Jejich většinový názor na válku se Srbskem nebyl valný, nebyli pro válku s bratrskými Slovany. Ti, kteří padli do srbského zajetí se tak také hlásili ku pomoci srbské armádě. I přes organizační snahy se však samostatné české oddíly v rámci srbské armády vytvořit nepodařilo, především dík epidemii tyfu, který přinesl smrt mnoha zajatcům. Po napadení Srbska Bulharskem stála srbská armáda proti trojnásobné přesile vojsk rakousko-uherského, německého a bulharského. To přivedlo Srby k tragickému ústupu z vlastní země k Jaderskému moři. Ústup vedl přes nevlídnou skalnatou Černou Horu a Albánii. Probíhal od listopadu 1915 do ledna 1916, za mrazu, deště, a velikého hladu a nedostatku oblečení. Při tzv. srbské Golgotě zahynulo zhruba 10 000 zajatých Čechů a Slováků.

Srbská armáda přišla o 150 000 vojáků. Evakuované zbytky srbské armády byly převezeny na ostrov Kerkyra a do francouzské Bizerty v Tunisku. Zajatci byli evakuováni na ostrov Asinara u Sardinie. Někteří z nich se později přihlásili do československých legií ve Francii. Po reorganizaci srbské armády na Kerkyře byla znovu odeslána na frontu, tentokráte do Řecka.

Zbytky armády ustupovaly [[Albánie|Albánií]] a [[Černá Hora|Černou Horou]] k jadranskému pobřeží, kam dospělo zhruba 155 tisíc mužů. Cesta z Černé Hory do albánských přístavů nicméně byla velmi těžká a oslabené vojsko navíc ničila epidemie [[tyfus|tyfu]]. Z přístavů [[Vlora]], [[Skadar]] a [[Drač]] byly zbytky srbského vojska (cca 400 000 lidí) přesunuty na ostrov [[Korfu]], kde však situace nebyla o moc lepší. Srbská historiografie toto období často nazývá jako tzv. [[Srbská golgota|Srbskou golgotu]].<ref name="IJ-390"/>

== 1916-17 ==
[[Soubor:BulgarianPOW-Skra.jpg|náhled|Bulharští zajatci]]
V roce [[1916]] byla srbská armáda převezena do severního Řecka a dislokována na [[Soluňská fronta|soluňské frontě]].<ref name="IJ-391">{{Citace monografie
| příjmení = Božić
| jméno = Ivan
| příjmení2 = Ćirković
| jméno2 = Sima
| příjmení3 = Dedijer
| jméno3 = Vladimir
| příjmení4 = Ekmečić
| jméno4 = Milorad
| rok = 1972
| titul = Istorija Jugoslavije
| vydavatel = Prosveta
| místo = Beograd
| stránky = 391
| isbn =
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref>

Počátkem roku 1916 vojska zaútočila na Černou Horu.

Počátkem ledna 1917 vypuklo ve městě Toplica povstání Srbů proti okupujícím Bulharům.

2. července [[1917]] vypovědělo [[Řecko]] válku Centrálním mocnostem a srbská armáda bojovala po boku Spojenců (převážně Francouzů) na [[balkán]]ské frontě.

Bojů na tzv. soluňské frontě se v srbské armádě účastnilo mnoho českých a slovenských dobrovolníků, odhadem kolem 600. Naprosté většina z nich se pak v letech 1917 a 1918 odebrala do Francie, kde položili základní kámen nově založeným československým legií ve Francii.

== 1918 ==
Až v polovině září roku [[1918]] byla zahájena velká ofenzíva<ref name="IJ-400">{{Citace monografie
| příjmení = Božić
| jméno = Ivan
| příjmení2 = Ćirković
| jméno2 = Sima
| příjmení3 = Dedijer
| jméno3 = Vladimir
| příjmení4 = Ekmečić
| jméno4 = Milorad
| rok = 1972
| titul = Istorija Jugoslavije
| vydavatel = Prosveta
| místo = Beograd
| stránky = 400
| isbn =
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref> , protože [[Bulharsko]] se zmítalo v problémech a bylo zralé na porážku. Většina německých vojsk byla odvolána na západní frontu a Rakušané posílili svými jednotkami italskou frontu. [[29. září]] [[1918]] obsadily francouzské jednotky [[Skopje]]. Za čtrnáct dnů požádalo Bulharsko o příměří a demoralizovaná armáda vyhlásila republiku. Ústup zbytků německých a rakouských vojsk z [[Balkán]]u se podobal spíše útěku. Vystaveni útokům místního obyvatelstva nebyli schopni vytvořit linii odporu. Balkánská fronta se tak v samém závěru války zhroutila. [[1. listopad]]u [[1918]], na den vyhlášení [[Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů|Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů]], byl osvobozen [[Bělehrad]].<ref name="IJ-401">{{Citace monografie
| příjmení = Božić
| jméno = Ivan
| příjmení2 = Ćirković
| jméno2 = Sima
| příjmení3 = Dedijer
| jméno3 = Vladimir
| příjmení4 = Ekmečić
| jméno4 = Milorad
| rok = 1972
| titul = Istorija Jugoslavije
| vydavatel = Prosveta
| místo = Beograd
| stránky = 401
| isbn =
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref>

== Srbské ztráty ==
[[Soubor:Austrians executing Serbs 1917.JPG|náhled|Hromadná poprava Srbů]]
[[Srbsko]] utrpělo obrovské oběti na životech. Království Srbsko ztratilo během války 1 100 000 obyvatel, z toho bylo zhruba 450 tisíc vojáků a 650 tisíc civilistů. Civilisté umírali nejen na následky válečných událostí, ale též z důvodů nedostatku potravy, epidemií a španělské chřipky. Mnoho lidí se stalo obětí dosud nevídaných [[masakr]]ů, jež prováděla rakousko-uherská armáda na civilistech, kteří se postavili (byť i domněle) proti agresorovi. Lidé včetně žen byli hromadně [[Poprava zastřelením|stříleni]], [[Oběšení|věšeni]], bylo dokonce přistupováno k drastické metodě trestu smrti [[zardoušení]]m. Ztráty obyvatelstva za 1. světové války znamenaly pro Srby demografickou katastrofu.

== Odkazy ==

=== Reference ===
<references/>

=== Literatura ===
* {{citace monografie | příjmení = Honzík | jméno = Miroslav | odkaz na autora = | příjmení2 = Honzíková | jméno2 = Hana | odkaz na autora2 = | příjmení3 = Kopřiva | jméno3 = Milan | odkaz na autora3 = | titul = 1914/1918 – Léta zkázy a naděje | vydavatel = Panorama | místo = Praha | rok = 1984 | počet stran = 320 | isbn =}}
* Yvette Heřtová, Zákopová válka, Mladá fronta 1983
* [[Dušan T. Bataković]], Histoire du peuple serbe, L'Age d'homme, Lausanne 2005.
* {{citace monografie | příjmení = Nedorost | jméno = Libor | odkaz na autora = | titul = Češi v 1. světové válce. 1. díl. Mým národům | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2006 | počet stran = 239 | isbn = 80-7277-321-6}}
* {{citace monografie | příjmení = Nedorost | jméno = Libor | odkaz na autora = | titul = Češi v 1. světové válce. 2. díl. Na frontách velké války | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2006 | počet stran = 319 | isbn = 80-7277-322-4}}
* {{citace monografie | příjmení = Nedorost | jméno = Libor | odkaz na autora = | titul = Češi v 1. světové válce. 3. díl. Do hořkého konce | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2007 | počet stran = 299 | isbn = 978-80-7277-327-5}}
* {{citace monografie | příjmení = Pelikán | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Pelikán | spoluautoři = a kol. | titul = Dějiny Srbska | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 670 | isbn = 80-7106-671-0 | kapitola = Srbsko za první světové války | strany = 266 – 281}}

=== Související články ===
* [[První světová válka]]
* [[Soluňská fronta]]
* [[Srbské království]]

=== Externí odkazy ===
* {{commonscat|Serbia in World War I}}

{{první světová válka}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|První světová válka}}

[[Kategorie:Srbská fronta (první světová válka)| ]]
[[Kategorie:Bitvy Srbska během první světové války]]
[[Kategorie:Bitvy Rakouska-Uherska během první světové války]]
[[Kategorie:Fronty první světové války]]
[[Kategorie:Balkánská fronta první světové války]]