Společnost pro obnovu Lidic
Společnost pro obnovu Lidic byla zřízena zákonem ze dne 13. září 1946 č. 187/1946 Sb. Účelem Společnosti bylo především vybudovat Lidice, dát nový domov lidickým ženám, které se vrátily z koncentračních táborů a jejich dětem, jakož i obyvatelům Ležáků. Taktéž měla pomáhat osobám, které v souvislosti se zničením Lidic a Ležáků byly v koncentračních táborech nebo byly zavlečeny do Německa (pokud by se ještě vrátily), postarat se o uctění památky obětí nacistických zvěrstev (zejména v Ležákách). Jejím cílem byla obnova Lidic tak, aby se staly trvalým symbolem spojení všech demokratických sil, které porazily fašismus. Po dosažení tohoto účelu měla Společnost přispět i k obnově dalších obcí a jejich částí, pokud byly zničeny okupanty i k podpoře jejich obyvatel, kteří byli zničením poškozeni.
Zřízení Společnosti
[editovat | editovat zdroj]Podle vládního nařízení č. 188/1946 Sb. z. a n., členy Společnosti byli
- zavlečení obyvatelé Lidic a Ležáků starší 18 let, pokud se vrátili do vlasti;
- obyvatelé jiných zničených obcí a osad starší 18 let, kteří se přihlásili za členy a byli za ně přijati;
- země a zemským národním výborem určené správní okresy a obce, mající přímý vztah k zničeným obcím a částem obcí;
- národní, zájmové a kulturní organizace, které se přihlásily za členy a byly za ně přijaty;
- osoby fyzické a právnické, které byly se svým souhlasem zvoleny za členy (§ 6). (Volba cizince za člena vyžadovala ke své platnosti souhlasu ministerstva vnitra, uděleného v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí.)
V roce 1945 se stala předsedkyní MNV v Lidicích a členkou komise pro obnovu této obce Helena Leflerová, která zde žila.
Společnost ukončila svou činnost na přelomu 50. a 60. let 20. století.
Vztah ke státní moci
[editovat | editovat zdroj]Společnost byla podřízena ministerstvu vnitra a jejím předsedou byl komunistický ministr Václav Nosek. Běžnou agendu vedl v rámci ministerstva referát L, který měl do roku 1948 na starosti pátrací agendu po zavlečených obyvatelích zničených obcí (Lidice, Ležáky, Ploština, Javoříčko) a veškeré záležitosti Lidic a výstavby památníku v Ležákách. Tento referát vedl spisovatel JUDr. František Kropáč, který byl místopředsedou Společnosti. Badatelka Pavla Štěpánková je přesvědčena, že Společnost byla odhodlána nezneužívat Lidic k ideologické propagandě, přes očividné úsilí podmanit si Společnost a symboliku Lidic do státního vlastnictví. Tím se odlišovala od jiných polostátních institucí a tisku, které zneužívaly symboliky Lidic k propagování socialismu a boje za světový mír.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ŠTĚPÁNKOVÁ, Pavla. Společnost pro obnovu Lidic (1945) 1946 – 1959. Brno, 2006. Magisterská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jiří Malíř. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KYNCL, Vojtěch. Lidice: zrození symbolu. Praha: Academia, 2015. 601 s. ISBN 978-80-200-2482-4. S. 452–483.
- Spolková
- ...a muži byli zastřeleni: památník lidickým mužům. Praha: Společnost pro obnovu Lidic, 1946.
- LEFLEROVÁ, Helena. Lidice, domov můj: Básně. V Praze: Společnost pro obnovu Lidic, 1946.
- Lidice budou žít!: památník mučedníků a pomník vítězství. 2. vyd. V Praze: Společnost pro obnovu Lidic, 1947.
