Společnost pro studium národnostních otázek

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Společnost pro studium národnostních otázek
Právní formaspolek
Založeno1929
PředsedaKamil Krofta
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Členové Státního úřadu statistického z ročenky této instituce. Většina [1][2] z nich byla ovšem zároveň členy SPSNO (Auerhan, Weyr, Boháč ad.).

Československá Společnost pro studium menšinových otázek (později "národnostních" otázek; lze používat také zkratku SPSNO) existovala v Praze v letech 1929–1939 (úředně až 1950) a byla vědeckým badatelským spolkem, který měl za cíl popularizovat problematiku národnostních menšin a hledat alespoň v teoretické rovině smířlivé řešení národnostní otázky v ČSR, a to na základě víceoborového výzkumu, spolupráce s dalšími organizacemi a osvětou (semináře, přednášky pro veřejnost). Ve 30. letech se právě tato otázka ukázala jako jedna ze stěžejních a členové SPSNO se snažili svou činností také připravit dostatek vědeckého materiálu, který by posloužil při pozdějším politickém rozhodování v záležitostech autonomie menšin a zároveň poskytl argumenty na obranu čsl. zájmů. Jejím předsedou byl po celou dobu jejího fungování historik a diplomat Kamil Krofta, dále v ní aktivně působil Jan Auerhan, Emil Sobota, Jaroslav Korčák, Antonín Boháč, Jan Kapras a celá řada dalších předních odborníků.[1][2]

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Již roku 1923 vyslanec Kamil Krofta sepsal memorandum, ve kterém podal konkrétní návrh na zřízení ústavu pro studium menšin. Kroftovi šlo prvotně o to, že má-li být řešení menšinových otázek „zdárné a trvalé, nesmí být toliko plodem politických vyjednávání vynucených nahodilou situací politickou“. Politikům kvůli náročnosti jejich úřadu nezbývá dostatek času a klidu, aby se něčím takovým dopodrobna zabývali. Druhý důvod však také nesmíme opomenout. Ve stejném roce totiž vznikl ve Vídni Institut für Statistik und Minderheitenvölker v čele s dr. W. Winklerem. Krofta vnímal „směr jeho činnosti“ ne primárně ve hledání vědeckých poznatků, ale v šíření nesprávných představ o postavení menšin v ČSR. SPSNO tedy měla usilovat o „odborném vyzbrojení“ proti „našim odpůrcům“. [3]

Strukturálních návrhů na uspořádání Společnosti (původně se o ní uvažovalo také jako o možném ústavu) bylo z podnětů Kamila Krofty i Antonína Boháče celá řada. Stanovy SPSNO byly nakonec v mnohém převzaty z také již existujícího polského Institutu badań spraw narodowosćiowych. Nakonec byl dohodnut vznik následujících devíti výzkumných sekcí: 1. právní, politická, administrativní a pro studium menšin v jiných státech, 2. školská, 3. statistická a sociologická, 4. historická a praehistorická, 5. pro studium duchovní kultury menšinových národů v Československu, 6. národohospodářská, 7. pro naše místní menšiny v pohraničních krajích a národnostních ostrovech a pro studium hranic, 8. pro studium politických snah menšinových a 9. pro Čechoslováky v zahraničí. Členové společnosti mohli být řádní, činní, přispívající a čestní. Nejvyšší možný počet řádných členů Společnosti byl 80, od roku 1937 maximálně 100. Řádnými členy mohli být zvoleni „pouze občané Československé republiky, kteří jsou vědecky nebo prakticky činní v oborech, na něž se úkoly Společnosti vztahují.“ [4]

Aktivity[editovat | editovat zdroj]

Během celých 30. let rozvíjela SPSNO aktivně svou činnost a snažila se tak naplňovat cíle, které byly vytyčeny v jejích stanovách, tedy primárně přednáškovou činnost, což byl hlavní prostředek zpřístupnění práce Společnosti širší veřejnosti. Přednáškových cyklů v letech 1934-36 se účastnili zejména učitelé, studenti nebo redaktoři. Hlavní odvedená práce spočívala v pravidelném vydávání odborného časopisu Národnostní obzor. Díky němu se Společnost dostala do širšího povědomí minimálně pražských odborníků ale také novinářů, a to jak z řad české, tak německé národnosti. SPSNO vydávala, avšak již s menším zájmem veřejnosti, knižní edici Národnostní Otázky a dokázala navazovat spolupráci s dalšími spolky a institucemi podobného zaměření (již zmíněný varšavský institut, Československá menšinová rada ve Vídni nebo redakce řady odborných časopisů, kupř. Europeische Revue). Stejně tak zájem o spolupráci projevili i jednotlivci (mj. sekretář Mezinárodní společnosti pro studium menšinového práva v Berlíně Kurt Junckerstorff nebo doktor Josip Wilfan z Lublaně). To vše si mohla SPSNO dovolit ani ne tak díky členským příspěvkům a předplatnému, ale zejména díky tučným subvencím od MZV a MŠANO (Ministerstvo školství a národní osvěty ) (každý rok pravidelně okolo 20.000, - Kčs).[5]

Společnost tak skutečně zdá se vznikla nejenom ve snaze soustředit všechny názory a stanoviska národnostní problematiky ke společné diskuzi v jednom centru,[6] ale také jako podpora dosavadního státního a národnostního uspořádání ČSR a „pokus  o spolupráci ‚státního národa‘ Čechů a Slováků s ostatními etnickými skupinami v ČSR.“[6]

V druhé polovině 30. let se členové SPSNO účastnili jednání o národnostních otázkách, ať už jako jednotlivci „předložením svých vlastních podnětů rozhodujícím činitelům“ či v odborném tisku, tak jakožto představitelé svých úředních funkcí, což platí zejména o předsedovi K. Kroftovi. SPSNO se zapojila také do přípravy národnostního statutu, tzv. druhého plánu v první půli roku 1938 (E. Sobota, Z. Peška). Tehdy jedinkrát Krofta plánoval naplnit praktický účel SPSNO, a ta projevila snahu ovlivnit aktuální vývoj v domácí politické a národnostní situaci. Tato snaha však, jak známo, vlivem okolností přišla tak jako tak vniveč.[7]

Zánik[editovat | editovat zdroj]

Ve velmi redukované podobě existovala SPSNO i po září 1938, ale během roku 1939 její aktivita definitivně utichla[8] a celá národnostně-menšinová situace byla nakonec vyřešena událostmi, jenž nikdo z členů Společnosti dříve nemohl tušit. Někteří hlavní představitelé padli těmto dramatickým událostem dokonce za oběť (např. Emil Sobota nebo Jan Auerhan, Krofta zemřel brzy po válce), a tak není divu, že se SPSNO obnovení činnosti již nedočkala. Z katastru spolků byla vymazána na začátku roku 1950 pro svoji neaktivitu a neboť národnostní otázka byla vyřešena na postupimské konferenci.[9]

Chronologická tabulka[editovat | editovat zdroj]

Roky Události
1928 schůzky přípravného sboru
18. listopadu 1929 ustavující schůze
1930 budování knihovny SPSNO
červen 1930 začíná vycházet čtvrtletník Národnostní Obzor
1933 začíná vycházet knižní edice Národnostní Otázky
prosinec 1934 vznik „Spoločnosti pre štúdium národnostných otázok v Bratislavě“ jako pobočky SPSNO
1934-1936 nejintenzivnější pořádání přednášek a seminářů
podzim 1937 splynutí bratislavské odbočky se Šafaříkovou učenou společností
duben-srpen 1938 SPSNO (Emil Sobota a Zdeněk Peška) se podílejí na návrzích tzv. druhého plánu
1938 poslední titul z knižní edice
listopad-prosinec 1938 velká redukce SPSNO a utlumování činnosti
leden 1939 poslední číslo časopisu
9. června 1939 poslední XI. valné shromáždění
2. února 1950 úřední zánik SPSNO

Seznam pramenů a literatury[editovat | editovat zdroj]

Společnost pro studium národnostních otázek byla doposud velmi opomíjeným tématem a odborná literatura o národnostní problematice v ČSR ji zmiňuje jen letmo, např. v těchto publikacích: Brouček, Stanislav a Tomáš Grulich: Domácí postoje k zahraničním Čechům v novodobých dějinách (1918–2008). Praha 2009. Klimek, Antonín a Eduard Kubů: Československá zahraniční politika 1918–1938: Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů. Praha 1995. Kuklík, Jan a Jan Němeček: Od národního státu ke státu národností?: národnostní statut a snahy o řešení menšinové otázky v Československu v roce 1938. Praha 2013, Lemberg, Hans: Porozumění: Češi – Němci – východní Evropa 1848–1948. Praha 2000. Petráš, René: Menšiny v meziválečném Československu: právní postavení národnostních menšin v první Československé republice a jejich mezinárodněprávní ochrana. Praha 2009.

Na detailní úrovni institucionální analýzy se pak zabývá Společností Ondřej Neubauer v diplomové práci: NEUBAUER, Ondřej. Společnost pro studium národnostních otázek v Praze - institucionální analýza [online]. Brno, 2018 [cit. 2019-05-07]. Dostupné z: <https://is.muni.cz/th/ei7he />. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Němec.

Archivní prameny[editovat | editovat zdroj]

Archiv hlavního města Prahy (AHMP) fond. Spolkový katastr (zdigitalizováno).

Archiv Ministerstva zahraničních věcí (AMZV) fond. I. sekce (1918–1939), I/7 - III. sekce – zpravodajská.

Archiv Národního muzea (ANM) fondy

  • Drobné fondy II
  • Osobní fond Jana Kaprase
  • Osobní fond Františka Fajfra
  • Osobní fond Josefa Pekaře
  • Osobní fond Antonína Boháče
  • Osobní fond Jaromíra Korčáka

Národní archiv ČR v Praze (NA) fondy

  • Ministerstvo vnitra II – dodatky
  • Národní rada česká, ka. 156/2 (Spolupráce s NRČ – činnost spolků 1935–37)

Periodický tisk[editovat | editovat zdroj]

  • Lidové noviny
  • Národnostní obzor: časopis Společnosti pro studium národnostních otázek
  • Národní listy
  • Právník
  • Zahraniční politika

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b NEUBAUER, Ondřej. Bc.. Brno, 2018 [cit. 07.05.2019]. 85 s. Bakalářská diplomová. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Jiří Němec, Ph.D.. s. 23–30. Dostupné online.
  2. ↑ a b PETRÁŠ, R. (RENÉ). Menšiny v meziválečném Československu : právni postavení národnostních menšin v první Československé republice a jejich mezinárodněpravní ochrana. [s.l.]: Karolinum ISBN 9788024616391, ISBN 8024616394. OCLC 751871498 
  3. ↑ NEUBAUER, Ondřej. Bc.. Brno, 2018 [cit. 07.05.2019]. 85 s. Bakalářská diplomová. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Jiří Němec, Ph.D.. s. 27–29. Dostupné online.
  4. ↑ NEUBAUER, Ondřej. Bc.. Brno, 2018 [cit. 07.05.2019]. 85 s. Bakalářská diplomová. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Jiří Němec, Ph.D.. s. 30. Dostupné online.
  5. ↑ NEUBAUER, Ondřej. Bc.. Brno, 2018 [cit. 07.05.2019]. 85 s. Bakalářská diplomová. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Jiří Němec, Ph.D.. s. 32; 50-61. Dostupné online.
  6. ↑ a b BROUČEK, Stanislav a Tomáš GRULICH: Domácí postoje k zahraničním Čechům v novodobých dějinách (1918–2008). Praha 2009, s. 30.
  7. ↑ KUKLÍK, NĚMEČEK:. Od národního státu ke státu národností?: národnostní statut a snahy o řešení menšinové otázky v Československu v roce 1938.. Praha: [s.n.], 2013. S. 47. 
  8. ↑ PILÁTOVÁ, AGÁTA. K vybraným otázkám kultury : sborník statí. [s.l.]: Ústav pro výzkum kultury ISBN 807069016X, ISBN 9788070690161. OCLC 39426509 S. 6. 
  9. ↑ NEUBAUER, Ondřej. Bc.. Brno, 2018 [cit. 07.05.2019]. 85 s. Bakalářská diplomová. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Jiří Němec, Ph.D.. s. 63–68. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Společnost_pro_studium_národnostních_otázek&oldid=23821959“