Kazimír II. Lenčický: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 29. 1. 2013, 23:23

Kazimír II. Lenčický (polsky Kazimierz II łęczycki ) (1262/65 – 10. červen 1294), spolu s bratry od r. 1267 kníže Břestsko-kujavský a dobřiňský, od r. 1288 kníže lenčický, od 1292 vazaz Václava II.

Narodil se jako druhý syn Kazimíra Kujavského a jeho třetí ženy Eufrosiny Opolské.

Život

V době smrti svého otce, byl ješě malý a ocitá se pod ochranou své matky. V roce 1288 umírá jeho nevlastní bratr Lešek II. Černý bez potomků a Kazimír získává lenčické knížectví, které se nachází ve středu Polska.

V roce 1289 se Kazimír a jeho bratr Vladislav I. Lokýtek, spojili s (bratrancem) Boleslavem II. Mazovským a obsadili Krakov, kde po smrti jejich nevlastního brata Leška vládl Jindřich IV. Probus. 26 února 1289 společně porazily v bitvě u Sieradzi slezská vojska Jindřicha Probuse, Jindřich III. Hlohovský|Jindřicha Hlohovského]], Bolka I. Opolského a Přemka Stínavského. Boleslav II. se vzdává nároku na krakovský trůn a Vladislav se ho pomocí [[Lev Lva Haličského rozhodne získat.

Úzká spolupráce Kazimíra s Vladislavem byla také během války s český králem Václavem II. Ovšem, na podzim roku 1292, utrpěli porážku a byli zajati. Dne 9. října 1292, byl Casimir II a bratr Vladislav nuceni podepsat mírovou smlouvu a stali se vazali krále Vaclava II.

Jindřichova opozice v čele s Přemyslem Velkopolským, Vladislavem Lokýtkem, Kazimírem Kujavským a Konrádem Mazovským porazila slezské vojsko 26. února 1289 u Siewierze.[26] V bitvě padl Přemek Stínavský, Jindřichův vojevůdce,[26] a Bolko I. Opolský byl těžce zraněn a padl do zajetí.[26] Vladislav Lokýtek se poté spojil se Lvem Haličským a dobyl Krakov. V srpnu 1289 se Probus v čele svého vojska vydal ke Krakovu. Lokýtek při krakovském proslezském převratu těsně unikl zajetí převlečen za mnicha[26] a Jindřich Probus se stal pánem Krakova.

@@ Řádek 5: / Řádek 5: @@
 === Život ===
 V době smrti svého otce, byl ješě malý a ocitá se pod ochranou své matky. V roce 1288 umírá jeho nevlastní bratr [[Lešek II. Černý]] bez potomků a [[Kazimír II. Lenčický|Kazimír]] získává lenčické knížectví, které se nachází ve středu Polska.
+V roce 1289 se Kazimír a jeho bratr [[Vladislav I. Lokýtek]], spojili s (bratrancem) [[Boleslav II. Mazovský|Boleslavem II. Mazovským]] a obsadili [[Krakov]], kde po smrti jejich nevlastního brata Leška vládl [[Jindřich IV. Probus]]. 26 února 1289 společně porazily v bitvě u Sieradzi slezská vojska [[Jindřich IV. Probus|Jindřicha Probuse]], Jindřich III. Hlohovský|Jindřicha Hlohovského]], [[Boleslav I. Opolský|Bolka I. Opolského]] a [[Přemysl Stínavský|Přemka Stínavského]]. [[Boleslav II. Mazovský|Boleslav II.]] se vzdává nároku na krakovský trůn a [[Vladislav I. Lokýtek|Vladislav]] se ho pomocí [[Lev Lva Haličského rozhodne získat.
+Úzká spolupráce Kazimíra s Vladislavem byla také během války s český králem Václavem II. Ovšem, na podzim roku 1292, utrpěli porážku a byli zajati. Dne 9. října 1292, byl Casimir II a bratr Vladislav nuceni podepsat mírovou smlouvu a stali se vazali krále Vaclava II.
+Jindřichova opozice v čele s Přemyslem Velkopolským, Vladislavem Lokýtkem, Kazimírem Kujavským a Konrádem Mazovským porazila slezské vojsko 26. února 1289 u Siewierze.[26] V bitvě padl Přemek Stínavský, Jindřichův vojevůdce,[26] a Bolko I. Opolský byl těžce zraněn a padl do zajetí.[26] Vladislav Lokýtek se poté spojil se [[Lev I. Haličský|Lvem Haličským]] a dobyl Krakov. V srpnu 1289 se Probus v čele svého vojska vydal ke Krakovu. Lokýtek při krakovském proslezském převratu těsně unikl zajetí převlečen za mnicha[26] a Jindřich Probus se stal pánem Krakova.
 {{Pracuje se}}