De arte venandi cum avibus: Porovnání verzí
m zalamovani fridricha |
m rekat |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
Fridrich se opíral o své zkušenosti se sokolnictvím a popsal všechny povinnosti sokolníka, lovecké způsoby, spolupráci ze psy a také poznávací znaky a chování kořisti. Jeho vlastní exemplář byl tématicky rozvržen do šesti bohatě ilustrovaných knih a byl rozsáhlý jako dvě knihy [[Žalm]]ů. V roce [[1248]] padl do rukou Fridrichových nepřátel, poslední zmínka o něm pochází z let 1264-65 a od té doby je nezvěstný. Dochovaly se jen texty a miniatury, přičemž žádný z dochovaných opisů nevychází bezprostředně z originálů. Nejkrásnější je opis, který si nechal pořídit pro vlastní potřebu v letech 1258-1266 Fridrichův syn [[Manfred Sicilský]], také sokolník. Jeho ilustrace je krásná, ale text byl zkrácen a doplněn vlastními Manfredovými poznámkami. Dílo bylo ukradeno roku 1248 při promyšleném výpadu právě v okamžiku, kdy se císař a jeho syn věnovali sokolnictví. Kronikáři se přou, kdo dílo vlastně ukradl. Byli to z největší pravděpodobností [[Arabové]], kteří také byli náruživými sokolníky. Císař se od nich také učil např. zahalování sokolů za pomoci čepiček. Dnes je cenný rukopis uložen ve [[Vatikánská knihovna|Vatikánské knihovně]] v [[Řím]]ě. Je vyzdoben více než pěti sty obrazy osmdesáti různých druhů ptáků. |
Fridrich se opíral o své zkušenosti se sokolnictvím a popsal všechny povinnosti sokolníka, lovecké způsoby, spolupráci ze psy a také poznávací znaky a chování kořisti. Jeho vlastní exemplář byl tématicky rozvržen do šesti bohatě ilustrovaných knih a byl rozsáhlý jako dvě knihy [[Žalm]]ů. V roce [[1248]] padl do rukou Fridrichových nepřátel, poslední zmínka o něm pochází z let 1264-65 a od té doby je nezvěstný. Dochovaly se jen texty a miniatury, přičemž žádný z dochovaných opisů nevychází bezprostředně z originálů. Nejkrásnější je opis, který si nechal pořídit pro vlastní potřebu v letech 1258-1266 Fridrichův syn [[Manfred Sicilský]], také sokolník. Jeho ilustrace je krásná, ale text byl zkrácen a doplněn vlastními Manfredovými poznámkami. Dílo bylo ukradeno roku 1248 při promyšleném výpadu právě v okamžiku, kdy se císař a jeho syn věnovali sokolnictví. Kronikáři se přou, kdo dílo vlastně ukradl. Byli to z největší pravděpodobností [[Arabové]], kteří také byli náruživými sokolníky. Císař se od nich také učil např. zahalování sokolů za pomoci čepiček. Dnes je cenný rukopis uložen ve [[Vatikánská knihovna|Vatikánské knihovně]] v [[Řím]]ě. Je vyzdoben více než pěti sty obrazy osmdesáti různých druhů ptáků. |
||
[[Kategorie:Italská |
[[Kategorie:Italská literární díla]] |
||
Verze z 19. 11. 2006, 20:56
De arte venandi cum avibus (O umění lovit s ptáky) je kniha o sokolnictví a ptactvu, sepsaná v první polovině 13. století císařem Fridrichem II. Jde o jedno z nejvýznamnějších zoologických děl středověku.
Fridrich se opíral o své zkušenosti se sokolnictvím a popsal všechny povinnosti sokolníka, lovecké způsoby, spolupráci ze psy a také poznávací znaky a chování kořisti. Jeho vlastní exemplář byl tématicky rozvržen do šesti bohatě ilustrovaných knih a byl rozsáhlý jako dvě knihy Žalmů. V roce 1248 padl do rukou Fridrichových nepřátel, poslední zmínka o něm pochází z let 1264-65 a od té doby je nezvěstný. Dochovaly se jen texty a miniatury, přičemž žádný z dochovaných opisů nevychází bezprostředně z originálů. Nejkrásnější je opis, který si nechal pořídit pro vlastní potřebu v letech 1258-1266 Fridrichův syn Manfred Sicilský, také sokolník. Jeho ilustrace je krásná, ale text byl zkrácen a doplněn vlastními Manfredovými poznámkami. Dílo bylo ukradeno roku 1248 při promyšleném výpadu právě v okamžiku, kdy se císař a jeho syn věnovali sokolnictví. Kronikáři se přou, kdo dílo vlastně ukradl. Byli to z největší pravděpodobností Arabové, kteří také byli náruživými sokolníky. Císař se od nich také učil např. zahalování sokolů za pomoci čepiček. Dnes je cenný rukopis uložen ve Vatikánské knihovně v Římě. Je vyzdoben více než pěti sty obrazy osmdesáti různých druhů ptáků.