Tykání: Porovnání verzí
m →Související články: onkání |
m sjednocení pahýlů na jednotnou šablonu {{Pahýl}} dle Wikipedie:Žádost o komentář/Šablony pahýlů |
||
Řádek 14: | Řádek 14: | ||
* [[Zdvořilost v různých jazycích]] |
* [[Zdvořilost v různých jazycích]] |
||
{{Pahýl |
{{Pahýl}} |
||
[[Kategorie:Stylistické prostředky]] |
[[Kategorie:Stylistické prostředky]] |
Verze z 10. 2. 2012, 15:51
Tykání je v některých jazycích způsob oslovování jedné osoby pomocí 2. osoby jednotného čísla (ty). Tykání je v mnoha společnostech považováno za důvěrné, neformální a v mnoha situacích a společenských vztazích nepřijatelné. K vyjádření formálnosti, společenského odstupu či úcty, zejména při jednání s cizími, staršími či společensky významnějšími osobami se jako protiklad k tykání v češtině používá vykání (oslovování jednotlivého člověka v 2. osobě množného čísla, vy). V některých jiných jazycích, např. němčině, se obdobně využívá onikání (oslovování ve 3. osobě množného čísla, oni), případně dalších jazykových prostředků.
V češtině s tykáním souvisí i volba neformálního pozdravu (nazdar, ahoj, čau). Při vykání se používá formální dobrý den a na shledanou. Při tykání se též zpravidla oslovuje křestním jménem či přezdívkou. Oslovení pane, paní je formální a obvykle se používá jen při vykání.
Příklady:
- Petře, podej mi prosím pero. (tykání)
- Pane Nováku, podejte mi prosím pero. (vykání)
Související články
- Majestátní plurál
- Onkání
- Onikání
- Vykání (včetně pravidel pro tykání a vykání)
- Zdvořilost v různých jazycích