Hřebíček: Porovnání verzí
m robot přidal: io:Kariofilo |
→Literatura: oprava odkazu na commons |
||
| Řádek 22: | Řádek 22: | ||
== Literatura == |
== Literatura == |
||
{{commonscat| |
{{commonscat|Syzygium aromaticum}} |
||
* JANÁČEK, Josef. ''Století zámořských objevů (1415 - 1522)''. Orbis, Praha 1959. |
* JANÁČEK, Josef. ''Století zámořských objevů (1415 - 1522)''. Orbis, Praha 1959. |
||
* ŽÁČEK, Zdeněk. ''Vůně koření.'' Praha: Merkur, 1981. |
* ŽÁČEK, Zdeněk. ''Vůně koření.'' Praha: Merkur, 1981. |
||
Verze z 15. 5. 2010, 15:56
Hřebíček je sušený kalich s poupětem hřebíčkovce vonného (Syzygium aromaticum syn. Eugenia caryophyllata). Pochází z Moluckých ostrovů. Používá se ke kořenění sladkých potravin, rýže a masa. Pro své výrazné aroma je i součástí mnoha aromatických směsí. Hlavní složkou hřebíčkové silice je fenolická sloučenina eugenol, který má lokálně-anestetické a antiseptické účinky, používá se často v zubním lékařství.
Hřebíček má nasládlou chuť, která často přechází do chutě hořké. Hřebíček s tmavě hnědou či dokonce černou hlavičkou je závadný nebo příliš starý.
Hřebíček v dějinách
Pro svou značnou oblibu sehrál hřebíček významnou roli v dějinách zámořských objevů. Hřebíček se prokazatelně dostal do Středomoří už před naším letopočtem. Během středověku dováželi hřebíček do Evropy především arabští obchodníci.[zdroj?] V 16. století už byl v Evropě všeobecně známý a byl cenným obchodním artiklem. Právě zkrácení cesty na Moluky, ostrovy hřebíčku, byl hlavní motiv k velké výpravě Fernaa Magalhãese, který věřil, že cesta západním směrem kolem Země bude kratší než dlouhá plavba kolem Afriky. Očekávání se nepotvrdilo, Magalhães na výpravě zahynul a cestu kolem světa dokončila jediná loď Victoria, která se vrátila plně naložená hřebíčkem a dvojnásobně tak zaplatila celkové náklady, vynaložené na výpravu.[1]
V roce 1629 se Nizozemí uchýlilo k radikálnímu kroku - aby si udrželo monopol na obchod s hřebíčkem a muškátem, zlikvidovalo všechny hřebíčkové a muškátové plantáže s výjimkou přísně střeženého moluckého ostrova Ambon. Teprve v r. 1769 se francouzskému guvernérovi ostrova Mauritius podařilo propašovat semena obou rostlin v dutých podrážkách a Francie pak založila vlastní plantáže na ostrově Reunion.[2]
První záznamy o hřebíčku pocházejí z číny ze 3. století před našim letopočtem
Reference
Související články
Literatura
Obrázky, zvuky či videa k tématu hřebíček na Wikimedia Commons
- Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
- Lokální odkaz: Syzygium aromaticum
- Wikidata: Clove
- Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
- JANÁČEK, Josef. Století zámořských objevů (1415 - 1522). Orbis, Praha 1959.
- ŽÁČEK, Zdeněk. Vůně koření. Praha: Merkur, 1981.
- Antonio Pigafetta, Zpráva o první cestě kolem světa, Argo 2004, ISBN 80-7203-540-1