Hřebíček: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Luckas-bot (diskuse | příspěvky)
m robot přidal: io:Kariofilo
→‎Literatura: oprava odkazu na commons
Řádek 22: Řádek 22:


== Literatura ==
== Literatura ==
{{commonscat|Clove}}
{{commonscat|Syzygium aromaticum}}
* JANÁČEK, Josef. ''Století zámořských objevů (1415 - 1522)''. Orbis, Praha 1959.
* JANÁČEK, Josef. ''Století zámořských objevů (1415 - 1522)''. Orbis, Praha 1959.
* ŽÁČEK, Zdeněk. ''Vůně koření.'' Praha: Merkur, 1981.
* ŽÁČEK, Zdeněk. ''Vůně koření.'' Praha: Merkur, 1981.

Verze z 15. 5. 2010, 15:56

Hřebíček
Hřebíček

Hřebíček je sušený kalich s poupětem hřebíčkovce vonného (Syzygium aromaticum syn. Eugenia caryophyllata). Pochází z Moluckých ostrovů. Používá se ke kořenění sladkých potravin, rýže a masa. Pro své výrazné aroma je i součástí mnoha aromatických směsí. Hlavní složkou hřebíčkové silice je fenolická sloučenina eugenol, který má lokálně-anestetické a antiseptické účinky, používá se často v zubním lékařství.

Hřebíček má nasládlou chuť, která často přechází do chutě hořké. Hřebíček s tmavě hnědou či dokonce černou hlavičkou je závadný nebo příliš starý.

Hřebíček v dějinách

Pro svou značnou oblibu sehrál hřebíček významnou roli v dějinách zámořských objevů. Hřebíček se prokazatelně dostal do Středomoří už před naším letopočtem. Během středověku dováželi hřebíček do Evropy především arabští obchodníci.[zdroj?] V 16. století už byl v Evropě všeobecně známý a byl cenným obchodním artiklem. Právě zkrácení cesty na Moluky, ostrovy hřebíčku, byl hlavní motiv k velké výpravě Fernaa Magalhãese, který věřil, že cesta západním směrem kolem Země bude kratší než dlouhá plavba kolem Afriky. Očekávání se nepotvrdilo, Magalhães na výpravě zahynul a cestu kolem světa dokončila jediná loď Victoria, která se vrátila plně naložená hřebíčkem a dvojnásobně tak zaplatila celkové náklady, vynaložené na výpravu.[1]

V roce 1629 se Nizozemí uchýlilo k radikálnímu kroku - aby si udrželo monopol na obchod s hřebíčkem a muškátem, zlikvidovalo všechny hřebíčkové a muškátové plantáže s výjimkou přísně střeženého moluckého ostrova Ambon. Teprve v r. 1769 se francouzskému guvernérovi ostrova Mauritius podařilo propašovat semena obou rostlin v dutých podrážkách a Francie pak založila vlastní plantáže na ostrově Reunion.[2]


První záznamy o hřebíčku pocházejí z číny ze 3. století před našim letopočtem

Reference

  1. Josef Janáček, Století zámořských objevů (1415 - 1522). Orbis, Praha 1959, s. 12.
  2. Zdeněk Žáček, Vůně koření. Merkur, Praha 1981, heslo hřebíček.

Související články

Literatura

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu hřebíček na Wikimedia Commons

  • JANÁČEK, Josef. Století zámořských objevů (1415 - 1522). Orbis, Praha 1959.
  • ŽÁČEK, Zdeněk. Vůně koření. Praha: Merkur, 1981.
  • Antonio Pigafetta, Zpráva o první cestě kolem světa, Argo 2004, ISBN 80-7203-540-1

Šablona:Pahýl - gastronomie