Apeiron: Porovnání verzí
m kurzíva |
Malé rozšíření, zdroj |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Apeiron''' |
'''Apeiron''' (z [[řečtina|řec.]] ''a-'' a ''peras'', mez, hranice) je u [[Anaximandros|Anaximandra]] počátek, princip všeho jsoucna. Lze jej přeložit jako neomezeno, neurčito, nekonečno. |
||
O samotné interpretaci |
O samotné interpretaci Anaximandrova ''apeiron'' jsou vedeny spory, kdy se vychází z věty, která říká, že "z čeho věci vznikají, do toho též zanikají podle nutnosti, neboť si za své bezpráví (navzájem) platí pokutu a trest podle určení času."<ref>Zlomek DK 12 B 1.</ref> |
||
Tato věta, jež se dochovala v díle |
Tato věta, jež se dochovala v díle [[Simplikios|Simplikiově]], se interpretovala tak, že všechna jsoucna jsou předurčena k zániku, což je způsobeno jejich individuální existencí. Tedy se svým vydělením z původní pralátky zvané apeiron sama předem odsoudila k zániku (ale opět zase do původní pralátky). Tato interpretace však vycházela z textu, kde chybělo slovo navzájem. |
||
Moderní interpretace se přiklání k tomu, že jednotlivé existence překračují své oprávnění, svou hranici na účet svého protikladu a tím narušují kosmickou spravedlnost a vede to až k zániku kosmického řádu a jednotlivých jsoucen. |
Moderní interpretace se přiklání k tomu, že jednotlivé existence překračují své oprávnění, svou hranici na účet svého protikladu a tím narušují kosmickou spravedlnost a vede to až k zániku kosmického řádu a jednotlivých jsoucen. |
||
== Odkazy == |
|||
<references /> |
|||
[[Kategorie:Filosofické pojmy]] |
[[Kategorie:Filosofické pojmy]] |
||
Verze z 13. 3. 2010, 19:42
Apeiron (z řec. a- a peras, mez, hranice) je u Anaximandra počátek, princip všeho jsoucna. Lze jej přeložit jako neomezeno, neurčito, nekonečno.
O samotné interpretaci Anaximandrova apeiron jsou vedeny spory, kdy se vychází z věty, která říká, že "z čeho věci vznikají, do toho též zanikají podle nutnosti, neboť si za své bezpráví (navzájem) platí pokutu a trest podle určení času."[1]
Tato věta, jež se dochovala v díle Simplikiově, se interpretovala tak, že všechna jsoucna jsou předurčena k zániku, což je způsobeno jejich individuální existencí. Tedy se svým vydělením z původní pralátky zvané apeiron sama předem odsoudila k zániku (ale opět zase do původní pralátky). Tato interpretace však vycházela z textu, kde chybělo slovo navzájem.
Moderní interpretace se přiklání k tomu, že jednotlivé existence překračují své oprávnění, svou hranici na účet svého protikladu a tím narušují kosmickou spravedlnost a vede to až k zániku kosmického řádu a jednotlivých jsoucen.
Odkazy
- ↑ Zlomek DK 12 B 1.