Znaménka plus a minus: Porovnání verzí
m Editace uživatele „213.194.248.22“ (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je „Byrnjolf“ |
|||
Řádek 25: | Řádek 25: | ||
* [[Textový řetězec|zřetězení]] [[Znak (písmo)|znaků]] někdy psaných jako: "1"+"1"="11" |
* [[Textový řetězec|zřetězení]] [[Znak (písmo)|znaků]] někdy psaných jako: "1"+"1"="11" |
||
Metin.cz |
|||
== Znaménko mínus == |
|||
Znaménko mínus se v matematice používá dvěma způsoby: |
|||
#Operátor odčítání: Binární operátor k označení operace [[odčítání]], jako je např. 5 − 3 = 2. Odčítání je obrácená operace ke sčítání. |
|||
#Negující operátor: Unární operátor vytvářející z kladného čísla záporné. |
|||
== Znaménka plus a mínus v jiných kulturách == |
== Znaménka plus a mínus v jiných kulturách == |
Verze z 17. 2. 2010, 14:50
Znaménka plus a mínus (+ a −) se obecně používají k označování kladných a záporných čísel a rovněž pro operace sčítání a odčítání. Používají se i v dalších významech, více méně analogických. Plus a minus jsou výrazy z latiny.
Historie
Ačkoliv znaménka jsou nyní obecně známá stejně jako abeceda nebo indicko-arabské číslice, jejich použití není příliš staré. Například znaménko pro sčítání v egyptských hieroglyfech se podobalo nohám kráčejícím ve směru psaní textu (v egypštině se psalo různými směry), obrácený směr znamenal odčítání.
|
V Evropě se na začátku 15. století obecně používala písmena P a M.
Nejranější tištěný výskyt moderních znamének je pravděpodobně v knize „Behende und hüpscheenung auff allen Kauffmanschafft“ nebo Mercantile Arithmetic od Johanna Widmanna z roku 1489, kdy byly použity k označení přebytku nebo nedostatku. Znaménko + je zjednodušení latinského „et“ (podobně jako ampersand &). Znaménko − může být odvozeno od tildy psané nad m, které se používalo k označení odčítání; může se také jednat o zkrácení samotného písmena m.
Podle webové stránky Earliest Uses of Various Mathematical Symbols , je první knihou, kde se + a − poprvé použilo k onačení operací sčítání a odčítání, kniha publikovaná Henricusem Grammateusem v roce 1518.
Robert Recorde, který navrhl znaménko rovnosti, zavedl písmenka plus a mínus do Velké Británie v roce 1557 v knize The Whetstone of Witte.
Alternativní použití
Znaménka + a − mohou označovat mnoho různých operací, v závislosti na uvažovaném matematickém systému. Mnoho algebraických struktur má některé operace nazývané (nebo ekvivalentní) sčítání. Avšak znaménka se používají i ke zcela různým operacím, jako je spojování řetězců znaků.
Plus může znamenat:
- vylučovací nebo (obvykle psané jako ⊕): 1+1=0
- logická konjunkce (obvykle psané ∧): 1+1=1
- logická disjunkce (obvykle psané ∨): 1+1=1
- zřetězení znaků někdy psaných jako: "1"+"1"="11"
Metin.cz
Znaménka plus a mínus v jiných kulturách
V židovské tradici se nejméně od 19.století se pro znaménko plus používá symbol převráceného T. Tuto praxi převzaly izraelské školy (přinejmenším od roku 1950) a nyní je zcela běžná ve většině základních škol (včetně světských) a v některých středních školách. Tento symbol používají rovněž náboženští autoři, ale většina knih pro dospělé používá mezinárodní označení „+“. Obvyklé vysvětlení pro specifický symbol je, že symbol „+“ vypadá jako křesťanský kříž. Unicode má tento symbol na pozici U+FB29 „Hebrejský znak alternativní písmenu plus“ (﬩).
V počítačích
Název znaku | znak | Unicode | ASCII | URL | HTML |
---|---|---|---|---|---|
plus | + | U+002B | + | %2b | |
minus | − | U+2212 | − nebo −
| ||
spojovník | - | U+002d | - | %2d |
Znaménko mínus v Unicode je navrženo tak, aby mělo stejnou délku a výšku jako znaménko plus a znaménko rovnosti. Ve většině fontů mají stejnou šířku jako číslice, aby se usnadnilo rozdělování čísel do tabulek.
Spojovník (-), často nesprávně nazývaný pomlčka, je ASCII verze znaménka mínus. Je obvykle kratší délky než znaménko plus a často má i jinou výšku. Lze jej použít jako znaménko mínus, pouze když je znaková sada omezena ma ASCII, nebo s pevnou šířkou fontů.