Vertumnus: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 3. 12. 2008, 23:55

Giuseppe Arcimboldo - Rudolf II. jako Vertumnus

V římské mytologii je Vertumnus bohem změny, ročních období, růstu rostlin, zahrad a ovocných rostlin. Může měnit svoji podobu, jak vypráví Ovidius ve svém XIV. svazku díla Proměny (latinsky Metamorphoses). Proměnil se ve starou ženu, aby nalákal, svedl a přemluvil k sňatku krásnou Pomonu, bohyni zahrad a ovocných stromů. Chtěl jí postrašit o nebezpečí odmítnutí milujícího, a tak jí vyprávěl legendu o Ífis a Anaxareté. Ífis se zamiloval do urozené Anaxareté, jež ho nedbala a odmítla. Ífis se z žalu oběsil a Anaxareté byla za trest proměněna v kámen. Pomona se nakonec poddala Vertumnovi dobrovolně.

Jako stará žena je Vertumnus zobrazován na uměleckých obrazech například od Francesca Melzi.

Pověst o Vertumnovi se vyskytuje pouze v latině v Ovidiových Proměnách. Zdá se, že jméno Vertumnus pochází z prastarého latinského slova vertēre znamenajícím "měnit se".

Ovidius vzpomíná na časy (Fasti, vi, June 9 "Vestalia"), kdy Římské fórum bylo ještě rákosnatou bažinou:

Tehdy bůh, zvaný Vertumnus, jehož jméno nabývá mnoha forem,
nebyl ještě takzvaným tím, kdo převrací řeky. (lat. averso amne)

Vertumnův kult dorazil do Říma okolo roku 300 př. Kr. V Aventine Hill mu byl roku 264 př. Kr. postaven chrám.

Elegie Sexta Propertiuse zmiňuje Vertumna (Elegy 4.2.41-46). Odkazuje na sochu, která mu byla vztyčena na Vicus Tuscus a byla zdobena pokaždé jinak v různých ročních obdobích.

Vertumnus je srovnáván s etruským bohem Voltumnem.

Svátky

Svátek na jeho počest se nazýval Vertumnalia, a slavil se 13. srpna.

Atributy a symboly

Dokázal se proměňovat do mnoha podob, vždyť je to bůh změny. Přestože je muž, je nejčastěji zobrazován jako stařena, když v zahradě přemlouvá mladou a krásnou Pomonu.

Výskyt v umění

Vertumnus a Pomona přitahovali evropské sochaře i malíře v době od šestnáctého do osmnáctého století jako příležitost zobrazit kontrast mezi mladou, krásnou dívkou a letitou stařenou. Poskytnul umělcům možnost maskovat erotický podtext, ačkoli Ovidius se v Proměnách zmiňuje o tom, že Vertumnus v podobě stařeny nikdy Pomonu nelíbal.

Oba bohové byli také vetkáni do tapisérie zobrazující cyklus s hlavním námětem „Láska bohů“, z poloviny šestnáctého století. Předpokládaným autorem je Jan Vermeyen. Dnes ji najdete v Muzeu Calouste Gulbenkiana, v Lisabonu.

François Boucher vyprodukoval návrhy pro tkalce tapisérií Maurice Jacquese, který pracoval v gobelínové manufaktuře na tapisériích, které zahrnovaly mimo jiné i Vertumna a Pomonu (1775 - 1778). Na tapisérii najdeme také Jupitera, jak se dvoří Callisto v přestrojení za Dianu. Příklad najdeme v muzeu J. Paul Getty.

Madame de Pompadour, která krásně zpívala a půvabně tancovala, ztvárnila roli Pomony v pastorálii prezentované malému publiku ve Versailles; Jean-Baptiste Lemoyne (1760) odkazuje na tuto událost sochařským rokokovým uměleckým dílem.

Další informace

Odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vertumnus na Wikimedia Commons

@@ Řádek 11: / Řádek 11: @@
 [[Ovidius]] vzpomíná na časy (Fasti, vi, June 9 "Vestalia"), kdy Římské fórum bylo ještě rákosnatou bažinou:
-Tehdy bůh, zvaný Vertumnus, jehož jméno nabývá mnoha forem,</br>
+Tehdy bůh, zvaný Vertumnus, jehož jméno nabývá mnoha forem,<br />
 nebyl ještě takzvaným tím, kdo převrací řeky.
 (lat. ''averso amne'')
@@ Řádek 31: / Řádek 31: @@
 == Výskyt v umění==
-Vertumnus a Pomona přitahovali evropské sochaře i malíře v době od [[16. století|šestnáctého]] do [[18. století|osmnáctého]] století jako příležitost zobrazit kontrast mezi mladou, krásnou dívkou a letitou stařenou. Poskytnul umělcům možnost maskovat erotický podtext, ačkoli Ovidius se v Proměnách zmiňuje o tom, že Vertumnus v podobě stařeny nikdy Pomonu nelíbal.</br>
+Vertumnus a Pomona přitahovali evropské sochaře i malíře v době od [[16. století|šestnáctého]] do [[18. století|osmnáctého]] století jako příležitost zobrazit kontrast mezi mladou, krásnou dívkou a letitou stařenou. Poskytnul umělcům možnost maskovat erotický podtext, ačkoli Ovidius se v Proměnách zmiňuje o tom, že Vertumnus v podobě stařeny nikdy Pomonu nelíbal.<br />
-Oba bohové byli také vetkáni do [[tapisérie]] zobrazující cyklus s hlavním námětem „Láska bohů“, z poloviny [[16. století|šestnáctého]] století. Předpokládaným autorem je [[Jan Vermeyen]]. Dnes ji najdete v Muzeu [[Calouste Gulbenkian]]a, v [[Lisabon]]u. </br>
+Oba bohové byli také vetkáni do [[tapisérie]] zobrazující cyklus s hlavním námětem „Láska bohů“, z poloviny [[16. století|šestnáctého]] století. Předpokládaným autorem je [[Jan Vermeyen]]. Dnes ji najdete v Muzeu [[Calouste Gulbenkian]]a, v [[Lisabon]]u. <br />
-François Boucher vyprodukoval návrhy pro tkalce tapisérií Maurice Jacquese, který pracoval v gobelínové manufaktuře na tapisériích, které zahrnovaly mimo jiné i Vertumna a Pomonu ([[1775]] - [[1778]]).  Na tapisérii najdeme také Jupitera, jak se dvoří Callisto v přestrojení za Dianu. Příklad najdeme v muzeu J. Paul Getty.</br>
+François Boucher vyprodukoval návrhy pro tkalce tapisérií Maurice Jacquese, který pracoval v gobelínové manufaktuře na tapisériích, které zahrnovaly mimo jiné i Vertumna a Pomonu ([[1775]] - [[1778]]).  Na tapisérii najdeme také Jupitera, jak se dvoří Callisto v přestrojení za Dianu. Příklad najdeme v muzeu J. Paul Getty.<br />
-[[Madame de Pompadour]], která krásně zpívala a půvabně tancovala, ztvárnila roli Pomony v pastorálii prezentované malému publiku ve [[Versailles]]; Jean-Baptiste Lemoyne ([[1760]]) odkazuje na tuto událost sochařským [[rokoko]]vým uměleckým dílem. </br>
+[[Madame de Pompadour]], která krásně zpívala a půvabně tancovala, ztvárnila roli Pomony v pastorálii prezentované malému publiku ve [[Versailles]]; Jean-Baptiste Lemoyne ([[1760]]) odkazuje na tuto událost sochařským [[rokoko]]vým uměleckým dílem. <br />
 == Další informace ==