Otakar Čapek

JUDr. Ing. Dr. Otakar Čapek (23. březen 1893, Hvožďany (okres Příbram) - 11. leden 1967, Praha) byl osobností české mystiky, spisovatel, autor několika odborných, dětských a duchovních knih, předseda spolku Psyche, agrární a politický činovník, jenž se stal obětí bolševického monstrprocesu.

Stručný životopis

Narodil 23. března 1893 ve Hvožďanech na Blatensku. Měl o pět let mladšího bratra Arnošta a tři sestry: Růženu, Marii a Helenu. V roce 1920 dosáhl právnického doktorátu a o dva roky později se z něj stal ještě zemědělský inženýr. V roce 1923 vydal odbornou publikaci o chovu domácího vepřového bravu, za kterou získal titul třetí - byl promován na doktora technických věd.

V roce 1924 se oženil s Marií Dandovou, s níž měl tři dcery. V roce 1924 Otakar a Arnošt společně se svým otcem zakoupili od hraběte Kolowrata zámek Košátky a k němu náležející panství. Kolem r. 1925 se oba bartři seznámili se spisovatelem Karlem Weinfurterem a roku 1929 se stali zakládajícími členy jeho mystického spolku Psyché. V roce 1933 se Otakar rozvedl. Poté, co byl zcela zadlužený velkostatek Košátky v roce 1938 prodán v dražbě, živil se Otakar jako spisovatel a věnoval se zájmům duchovním a politickým. Karel Weinfurter, který s Otakarem počítal coby se svým nástupcem, ho před svou smrtí (1942) požádal, aby se postaral o jeho manželku Boženu a také o spolek Psyché. Po Weinfurterově smrti se oficiálně Čapek stal zemědělským dělníkem na hospodářství Boženy v Bučovicích a vzali se brzy po válce roku 1945. Společně pak obnovili spolek Psyché jehož se Čapek stal předsedou a jeho manželka se starala o veškerou administrativu. Tyto aktivity ukončily komunistické úřady zákazem činnosti spolku r. 1951.

Politická činnost

Profašistické a agrární aktivity

V roce 1922 se Čapek stal členem studentské profašistické organizace, která vydávala časopis Výzva, do něhož přispíval. Stal se členem a později místopředsedou Národního hnutí, které vystoupilo proti úmyslu tehdejšího ministra zahraničí dr. Edvarda Beneše, který se chystal oficiálně uznat existenci RSFSR, pozdějšího SSSR. V roce 1925 vstoupil do Práškovy agrárně konzervativní strany za kterou v témže roce kandidoval na poslance. Zvolen ale nebyl a strana se rozpadla. Roku 1926 vstoupil do Národní obce fašistické, v níž se stal ihned místopředsedou. Jejím mottem bylo: „Blaho vlasti – zákon nejvyšší!“ Vůdcem byl rodinný přítel Čapků generál Radola Gajda; v novinách se jim také říkalo "gajdovci".

Čapek veřejně vystupoval jak proti předválečné amerikanizaci české společnosti, tak proti pozdějšímu poněmčování či bolševizaci - tedy vždy za ryze české národní zájmy. Na konci druhé světové války bojoval se zbraní v ruce proti Němcům na pražských barikádách, přičemž byl zraněn střelou do nohy. Po válce byly u nás Košickým vládním programem zakázány strany, jež se "provinily na zájmech národa za protektorátu". K těm patřila i strana agrární, celým názvem „Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu“.

Proces se „Zelenou internacionálou"

Čapek se po únorovém puči nemohl vnitřně smířit s nástupem bolševismu u nás, věřil v brzký návrat předválečných časů a podílel se na práci skupiny kolem bývalého ministerského rady ing. Tomáše Mrkvana, která se na ně měla připravit. Čapek jako zemědělský odborník navrhl připravit program chystané agrární strany, s nímž by šla do voleb, návrh ale nebyl ostatními přijat jako předčasný. 24. května 1951 byl zatčen, vyslýchán a 24. srpna vzat do vazby. 23. dubna 1952 začal proces, ve kterém prokurátor Miroslav Kolaja skupinu obžaloval z rozvětveného protistátního spiknutí, řízeného ze západu tzv. „Zelenou internacionálou“, agenturou amerického imperialismu. Organizace tohoto druhu ve skutečnosti neexistovala, byla fiktivní a vymyšlená. Podle StB sídlila kdesi na západě, odkud její imperialističtí vůdcové „tahali za nitky“. Protože s ní žádný politický proces vést nemohli, vedli ho "jen" s jejími údajnými domácími přisluhovači.

Ačkoliv na začátku byl proces notně propírán v tisku (vyšla dokonce brožura „Agenti Zelené internacionály nepřátelé naší vesnice“), po odsouzení už tomu bylo jinak. V průběhu vyšetřování bylo totiž příliš mnoho nesrovnalostí a žádný důkaz viny, pouze psychicky i fyzicky utrápení obvinění a vynucená doznání s řadou rozporů ve výpovědích. Režim najednou neměl zájem, aby se o existenci procesu veřejně vědělo, a tak poté, co dostal své oběti za mříže, se o něm již nemluvilo a nepsalo a jeho protagonisté nebyli pro jistotu ani veřejně pranýřováni. Proto je i dnes obecné povědomí o procesu Zelené internacionály mezi veřejností mizivé.

Vězení

Podobně jako většina obviněných dostal Otakar Čapek za tuto vymyšlenou protistátní činost doživotní trest. Propuštěn byl na začátku roku 1964, když soud zjistil, že „stupeň nebezpečnosti trestné činnosti by dnes hodnotil jiným stupněm, než se stalo v původním řízení“. Ve vězeních v Leopoldově, ve Valdicích a v Ilavě strávil více než 12 let.

Zemřel po úraze 11. ledna 1967 ve věku nedožitých 74 let.

Literatura

• SANITRÁK, Josef. Dějiny české mystiky. 1. Legenda Karel Weinfurter. Praha: Eminent, 2006. ISBN 80-7281-166-5. 
• SANITRÁK, Josef. Dějiny české mystiky. 2. Konec zlaté éry. Praha: Eminent, 2007. ISBN 978-80-7281-289-9.