Zond 2: Porovnání verzí
m robot přidal: bg:Зонд 2 |
m -odkaz na rozcestník |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Zond 2''', též pod názvem 3MV-4 2, byla zkušební kosmická sonda [[SSSR]] k planetě [[Mars]] z roku 1964, druhá oficiální z [[Program Zond|programu Zond]]. Sonda, katalogizovaná v [[COSPAR]] jako 1964-078C, kolem Marsu proletěla v době, kdy s ní bylo ztraceno spojení. |
'''Zond 2''', též pod názvem 3MV-4 2, byla zkušební kosmická sonda [[Sovětský svaz|SSSR]] k planetě [[Mars (planeta)|Mars]] z roku 1964, druhá oficiální z [[Program Zond|programu Zond]]. Sonda, katalogizovaná v [[COSPAR]] jako 1964-078C, kolem Marsu proletěla v době, kdy s ní bylo ztraceno spojení. |
||
==Průběh letu== |
==Průběh letu== |
||
Verze z 14. 8. 2008, 09:53
Zond 2, též pod názvem 3MV-4 2, byla zkušební kosmická sonda SSSR k planetě Mars z roku 1964, druhá oficiální z programu Zond. Sonda, katalogizovaná v COSPAR jako 1964-078C, kolem Marsu proletěla v době, kdy s ní bylo ztraceno spojení.
Průběh letu
Odstartovala 30. listopadu 1964 z kosmodromu Bajkonur s pomocí rakety Molnija 8K78. V oficiální startovní zprávě bylo uvedeno, že sluneční panely dodávaly pouze 50% potřebné energie. Během letu se podařilo vyzkoušet poprvé intové stabilizační motory.
Půl roku po startu bylo se sondou přerušeno radiové spojení, v té době, v dubnu 1965 byla sonda přes 30 mil.km od Země. Pravděpodobně prolétla blízko kolem Marsu 6.srpna 1965 a pak pokračovala v obězích Slunce jako um.planetka.
Konstrukce
Sondu vyprojektovalo středisko Koroljova. Hmotnost byla asi 960 kg. Jednalo se o tříose stabilizovanou sondu, složenou ze základního univerzálního modulu, k němuž byl přidán další planetární. Tvar měla válce dlouhého přes 3 metry, v průměru 1 metr. Sonda je vybavena systémy tepelné regulace, napájení energií z slunečních baterií, anténami, hlavním motorem s přívody a nádržemi pohonných hmot. šesti plazmovými motorky, televizním vysílačem. Je zde i řada vědeckých, měřicích přístrojů, např. magnetometr, spektograf, detektory kosmického záření, slunečního větru i mikrometeoritů.
Zdroje
Literatura
- LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982.