Alexandrín: Porovnání verzí
m robot změnil: bg:Александрин |
+link |
||
Řádek 30: | Řádek 30: | ||
[[ia:Alexandrino]] |
[[ia:Alexandrino]] |
||
[[it:Alessandrino (metrica)]] |
[[it:Alessandrino (metrica)]] |
||
[[ja:アレクサンドラン]] |
|||
[[nl:Alexandrijn]] |
[[nl:Alexandrijn]] |
||
[[nrm:Alexandrîn]] |
[[nrm:Alexandrîn]] |
Verze z 23. 2. 2008, 00:50
Alexandrín je dvanáctislabičný (mužský) a třináctislabičný (ženský) rýmovaný verš tvořený jambickými stopami (jambický hexametr). Po šesté slabice následuje cézura (přerývka), která ale v české poezii není dodržována zcela důsledně. Alexandrínu hojně využívá stará poezie v románských jazycích i některé staré skladby české poezie. Svůj název získal podle starofrancouzské Alexandreidy. Ve francouzské literatuře se stal reprezentativním veršem klasicistické poezie a tragédie. Často se s ním setkáváme v sonetech. V české literatuře, kde představuje exkluzivní verš zdůrazňující rozdíl mezi poezií a prózou, byl užíván Otokarem Březinou.
Příklady
Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní,
hrál vždycky navečer touž píseň mollovou
Karel Hlaváček
A teplo mrtvých vnad, jež kynulo mi svěží
pod růžným závojem, jejž dnů mých úsvit tkal,
žár dlouhých pohledů, jež zhaslé v duši leží,
a mrtvé polibky, jichž nežehl mě pal
Otokar Březina