Dmuchavka: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Aktuální verze z 6. 9. 2021, 16:23

Dmuchavka je jednoduchý nástroj pro získání ostrého, horkého plamene. Jedná se o trubku, která je na jednom konci opatřená náústkem a na druhém tryskou. Používá se vždy v kombinaci s ohněm, třeba kahanem nebo svíčkou. Představuje nástroj pro získání plamene o vysoké teplotě, jenž může být oxidační nebo redukční. Do plamene hořáku, který sám o sobě není dostatečně horký, se dmuchavkou vhání proud vzduchu, tomuto vhánění vzduchu se říká dmuchání. Vzniká plamenný jazýček o teplotě až 1500 °C, jenž lze usměrnit na požadované místo.

Historie a použití[editovat | editovat zdroj]

Lidé používali dmuchavku již ve starověku. Tehdy to byl nástroj, který našel uplatnění mezi řemeslníky. Při pájení ji využívali zlatníci a stříbrníci, kromě nich ji využívali i skláři. Ze starého Egypta se dochovalo zobrazení zlatníka pracujícího s dmuchavkou, zdobí stěnu hrobky v Sakkáře a odborníci ho datují do období kolem roku 2400 př. n. l.

Od druhé poloviny 17. století začala dmuchavka získávat uplatnění v oblasti vznikající chemie. Stala se klíčovým nástrojem při suché analýze, o jejíž důkladné rozpracování se mezi jinými zasloužil především švédský vědec Johann Gottlieb Gahn. Dmuchavku využívali nejenom chemici, ale i mineralogové, prospektoři a hutníci až do 20. století. S rozvojem moderních analytických metod se dmuchavka přestala používat a upadla v zapomnění.

Mezi nejdůležitější zkoušky pomocí dmuchavky patří zjišťování tavitelnosti a zbarvení plamene, vytváření barevných náletů na dřevěném uhlí či sádrové destičce, barevných perel, redukování korálků čistého kovu a další.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Páječka

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Getman F. H. (1899): The Elements of Blowpipe Analysis.- The Macmillan Company, New York.
Hons R. (2014): Dmuchavka – klasická pomůcka.- Minerál XXII/5, 70-76.
Ježek, J., Marek, C. M. J. (1923): Určování nerostů suchou cestou a jednoduchými zkouškami na mokré cestě.- Prokop, Příbram.
Pilipenko, P. P., Kalinin, P. V. (1947): Opredělilitěl miněralov při pomošči pajalnoj trubky.- Gosgeolizdat, Moskva.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Dmuchavka na Wikimedia Commons

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 == Historie a použití ==
-Lidé používali dmuchavku již ve [[starověk]]u. Tehdy to byl nástroj, který našel uplatnění mezi řemeslníky. Při pájení ji využívali [[Zlatník (řemeslo)|zlatníci]] a [[Stříbrník (řemeslo)|stříbrníci]], kromě nich ji využívali i [[Sklářství|skláři]]. Ze [[Starověký Egypt|starého Egypta]] se dochovalo zobrazení zlatníka pracujícího s dmuchavkou, zdobí stěnu hrobky v [[Sakkára|Sakkáře]] a odborníci ho datují do období kolem roku 2400 př. n. l.
+Lidé používali dmuchavku již ve [[starověk]]u. Tehdy to byl nástroj, který našel uplatnění mezi řemeslníky. Při [[pájení]] ji využívali [[Zlatník (řemeslo)|zlatníci]] a [[Stříbrník (řemeslo)|stříbrníci]], kromě nich ji využívali i [[Sklářství|skláři]]. Ze [[Starověký Egypt|starého Egypta]] se dochovalo zobrazení zlatníka pracujícího s dmuchavkou, zdobí stěnu hrobky v [[Sakkára|Sakkáře]] a odborníci ho datují do období kolem roku 2400 př. n. l.
 Od druhé poloviny [[17. století]] začala dmuchavka získávat uplatnění v oblasti vznikající [[chemie]]. Stala se klíčovým nástrojem při suché analýze, o jejíž důkladné rozpracování se mezi jinými zasloužil především [[Švédsko|švédský]] vědec [[Johan Gottlieb Gahn|Johann Gottlieb Gahn]]. Dmuchavku využívali nejenom chemici, ale i [[Mineralogie|mineralogové]], [[Zlatokopectví|prospektoři]] a [[Metalurgie|hutníci]] až do [[20. století]]. S rozvojem moderních analytických metod se dmuchavka přestala používat a upadla v zapomnění.
@@ Řádek 10: / Řádek 10: @@
 == Odkazy ==
+=== Související články ===
+* [[Pájení#Páječka|Páječka]]
 === Literatura ===