Mezibuněčný prostor: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m {{Commonscat}}; kosmetické úpravy
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m {{Autoritní data}}; formát zápisu šablon
Řádek 9: Řádek 9:


== Vznik intracelulár ==
== Vznik intracelulár ==
Podle vzniku intracelulár se v [[botanika|botanice]] rozlišují jejich čtyři základní typy:<ref>{{citace monografie| příjmení= Vinter| jméno=Vladimír| titul=Rostliny pod mikroskopem; základy anatomie cévnatých rostlin| vydání=2| místo=Olomouc| rok=2009}}</ref>
Podle vzniku intracelulár se v [[botanika|botanice]] rozlišují jejich čtyři základní typy:<ref>{{Citace monografie| příjmení= Vinter| jméno=Vladimír| titul=Rostliny pod mikroskopem; základy anatomie cévnatých rostlin| vydání=2| místo=Olomouc| rok=2009}}</ref>


{| class=wikitable
{| class=wikitable
Řádek 36: Řádek 36:


{{Pahýl}}
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}


{{Portály|Biologie}}
{{Portály|Biologie}}

Verze z 8. 8. 2021, 19:36

Mezibuněčný prostor (často interceluláry, někdy mimobuněčný prostor nebo extracelulární prostor) je označení pro veškerou hmotu v těle organismů, která se nachází mimo buňky. Většinou se definuje jako prostor vně plazmatických membrán buněk, který je vyplněný vodou. Protikladný termín je vnitrobuněčný prostor (především cytosol).

Plazmatická membrána (a u rostlin buněčná stěna) je bariéra, která odděluje dva světy, jež se velmi často liší po chemické stránce. Například Na+/K+ ATPázová pumpa drží velké množství sodíku mimo buňku a naopak velké množství draslíku uvnitř buněk.

Složení

Mezibuněčný prostor je nejčastěji vyplněn mimobuněčnou tekutinou. Její hlavní složkou je tzv. tkáňový mok, který obsahuje metabolity buněk, ionty, proteiny a mnoho jiných sloučenin, které mohou ovlivnit funkci buněk. Například neurotransmitery, hormony a trávicí enzymy jsou v tkáňovém moku aktivní. Do mezibuněčných tekutin patří mimo tkáňový mok rovněž krev a lymfa.

V mnohých případech je v mimobuněčném prostoru rovněž přítomna extracelulární matrix.

Vznik intracelulár

Podle vzniku intracelulár se v botanice rozlišují jejich čtyři základní typy:[1]

Název Způsob vzniku Příklad
schizogenní rozpuštěním přepážky mezi buňkami a následným oddělením buněk od sebe štěrbiny průduchů
lyzigenní rozpuštěním celých buněk formou apoptózy siličné nádržky v oplodí citrusových plodů
rhexigenní smrtí celých pletiv a následným roztržením dutiny ve stéblech
schizolyzigenní, schizorhexigenní kombinací výše uvedených způsobů -

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Extracellular na anglické Wikipedii.

  1. VINTER, Vladimír. Rostliny pod mikroskopem; základy anatomie cévnatých rostlin. 2. vyd. Olomouc: [s.n.], 2009. 

Související články

Externí odkazy