Prokuratura v Československu: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
náhrada nefunkční šablony
doplnění
Řádek 2: Řádek 2:


== Vývoj a struktura ==
== Vývoj a struktura ==
Za [[první republika|první republiky]] existovala krajská a vrchní ''státní zastupitelství'', nejvyšším orgánem ale byla ''Generální prokuratura''.<ref>§ 3 odst. 1 zákona č. 201/1928 Sb., o úpravě některých organisačních otázek v oboru soudnictví</ref> Po [[druhá světová válka|druhé světové válce]] bylo pojmenování sjednoceno a byla vybudována soustava okresních a krajských prokuratur, v čele opět s Generální prokuraturou.
Za [[první republika|první republiky]] existovala krajská a vrchní ''státní zastupitelství'' (u okresních soudů, jichž bylo více než po reformě roku 1960, státní zastupitelství zřízena nebyla), nejvyšším orgánem ale byla ''generální prokuratura''.<ref>§ 3 odst. 1 zákona č. 201/1928 Sb., o úpravě některých organisačních otázek v oboru soudnictví</ref> Vedoucí krajských státních zastupitelství se nicméně označovali ''prokurátoři'' a u vrchních státních zastupitelství ''vrchní prokurátoři''. V čele generální prokuratury stál ''generální prokurátor'', jehož náměstci byli nazýváni ''generální advokáti'' (až po roce 1929 jen náměstci generálního prokurátora).<ref name=":02">{{Citace monografie
| příjmení = Hledíková
| jméno = Zdeňka
| odkaz na autora = Zdeňka Hledíková
| příjmení2 = Janák
| jméno2 = Jan
| příjmení3 = Dobeš
| jméno3 = Jan
| titul = Dějiny správy v českých zemích. Od počátků státu po současnost
| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny
| místo = Praha
| rok vydání = 2005
| strany = 460
| isbn = 80-7106-709-1
| poznámka = Dále jen „Dějiny správy v českých zemích“
}}</ref> Po [[Druhá světová válka|válce]] se vrchní státní zastupitelství přejmenovala na zemská, v jejichž čele stál ''zemský prokurátor''. U [[Mimořádný lidový soud|mimořádných lidových soudů]] působili úředníci státního zastupitelství.<ref name=":0">Dějiny správy v českých zemích, str. 461.</ref>


Po [[Únor 1948|Únoru 1948]] bylo pojmenování sjednoceno a byla vybudována jednotná soustava okresních a krajských prokuratur, v čele opět s generální prokuraturou. Do této centralizované a monokraticky organizované soustavy patřila i vojenská prokuratura. Úkolem prokuratury podle zákona z roku 1952 bylo dohlížet nad zachováváním [[Lidová demokracie|lidovědemokratických]] zákonů, a to jak vůči všem státním úřadům nebo [[Národní výbor (1945–1990)|národním výborům]], tak i vůči jednotlivcům. Tímto širokým záběrem měla, kromě dosavadní funkce veřejné žaloby před trestními soudy, nahradit i zrušené [[správní soudnictví]]. Na rozdíl od správních soudů ale byla aktivní na základě vlastního uvážení.<ref name=":0" />
[[Ústava Československé socialistické republiky]] a [[zákon o prokuratuře]] pak prokuratuře svěřily výkon dozoru nad důsledným prováděním a zachováváním zákonů a jiných právních předpisů orgány státní správy, [[Národní výbor (1945–1990)|národními výbory]], [[soud]]y, hospodářskými a jinými organizacemi a [[Občanství|občan]]y.<ref name="U104">Čl. 104 úst. zák. č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů. [http://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1960.html Dostupné online.]</ref> Prokuratura byla strážcem [[Zákonnost#Socialistická zákonnost|socialistické zákonnosti]] a ve své činnosti se řídila zásadou centralizace, nezávislosti na místních orgánech, zásadou monokratického rozhodování a zásadou jednotnosti.<ref name="madar140">{{Citace monografie | příjmení = Madar | jméno = Zdeněk | odkaz na autora = Zdeněk Madar | spoluautoři = et al. | titul = Právnický slovník: Díl II | vydání = 4 | typ vydání = zcela přepracované a doplněné | vydavatel = Panorama | místo = Praha | rok = 1978 | počet stran = 688 | strany = 140}}</ref>


[[Ústava Československé socialistické republiky]] z roku 1960 a nový zákon o prokuratuře prokuratuře znovu svěřily výkon dozoru nad důsledným prováděním a zachováváním zákonů a jiných právních předpisů orgány státní správy, národními výbory, [[soud]]y, hospodářskými a jinými organizacemi i občany.<ref name="U104">Čl. 104 úst. zák. č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů. [http://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1960.html Dostupné online.]</ref> Prokuratura byla strážcem [[Zákonnost#Socialistická zákonnost|socialistické zákonnosti]] a ve své činnosti se řídila zásadou centralizace, nezávislosti na místních orgánech, zásadou monokratického rozhodování a zásadou jednotnosti.<ref name="madar140">{{Citace monografie | příjmení = Madar | jméno = Zdeněk | odkaz na autora = Zdeněk Madar | spoluautoři = et al. | titul = Právnický slovník: Díl II | vydání = 4 | typ vydání = zcela přepracované a doplněné | vydavatel = Panorama | místo = Praha | rok = 1978 | počet stran = 688 | strany = 140}}</ref>
V [[Československá socialistická republika|ČSSR]] se vnitřně členila na tyto články:

Ve federalizované [[Československá socialistická republika|ČSSR]] se vnitřně členila na tyto články:
* Generální prokuratura Československé socialistické republiky v čele s generálním prokurátorem ČSSR a se sídlem v Praze
* Generální prokuratura Československé socialistické republiky v čele s generálním prokurátorem ČSSR a se sídlem v Praze
* Generální prokuratura České socialistické republiky a Generální prokuratura Slovenské socialistické republiky v čele s generálními prokurátory
* Generální prokuratura České socialistické republiky a Generální prokuratura Slovenské socialistické republiky v čele s generálními prokurátory
* Krajská prokuratura v čele s krajským prokurátorem a Městská prokuratura v Praze v čele s městským prokurátorem
* Krajská prokuratura v čele s krajským prokurátorem a Městská prokuratura v Praze v čele s městským prokurátorem
* Okresní prokuratura; v Brně, Bratislavě, v Košicích, Ostravě a v Plzni městská prokuratura, v Praze obvodní prokuratury
* Okresní prokuratura; v Brně, Bratislavě, Košicích, Ostravě a v Plzni městská prokuratura, v Praze obvodní prokuratury
* Vyšší a obvodní vojenské prokuratury
* Vyšší a obvodní vojenské prokuratury
Do zřízení státního zastupitelství byla podle [[Ústava České republiky|Ústavy České republiky]] pověřena vykonáváním jeho funkcí prokuratura České republiky.<ref name="U105">Čl. 109 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. [https://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html Dostupné online.]</ref> [[účinnost (právo)|Účinností]] zákona č.&nbsp;283/1993 Sb., o státním zastupitelství, byla k 1.&nbsp;lednu 1994 nahrazena soustavou [[státní zastupitelství|státních zastupitelství]].<ref>{{Citace právního předpisu

== Zánik ==
Do zřízení [[Státní zastupitelství|státního zastupitelství]] byla podle Ústavy České republiky pověřena vykonáváním jeho funkcí prokuratura České republiky.<ref name="U105">Čl. 109 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. [https://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html Dostupné online.]</ref>

[[účinnost (právo)|Účinností]] zákona č. 283/1993 Sb., [[zákon o státním zastupitelství|o státním zastupitelství]], byla k 1.&nbsp;lednu&nbsp;1994 nahrazena soustavou [[státní zastupitelství|státních zastupitelství]].<ref>{{Citace právního předpisu
| typ = Zákon
| typ = Zákon
| číslo = 283/1993 Sb.
| číslo = 283/1993 Sb.

Verze z 18. 6. 2021, 01:01

Prokuratura v Československu byla státním orgánem, který v pozici veřejné žaloby zastupoval stát v trestním řízení a plnil další úkoly.

Vývoj a struktura

Za první republiky existovala krajská a vrchní státní zastupitelství (u okresních soudů, jichž bylo více než po reformě roku 1960, státní zastupitelství zřízena nebyla), nejvyšším orgánem ale byla generální prokuratura.[1] Vedoucí krajských státních zastupitelství se nicméně označovali prokurátoři a u vrchních státních zastupitelství vrchní prokurátoři. V čele generální prokuratury stál generální prokurátor, jehož náměstci byli nazýváni generální advokáti (až po roce 1929 jen náměstci generálního prokurátora).[2] Po válce se vrchní státní zastupitelství přejmenovala na zemská, v jejichž čele stál zemský prokurátor. U mimořádných lidových soudů působili úředníci státního zastupitelství.[3]

Po Únoru 1948 bylo pojmenování sjednoceno a byla vybudována jednotná soustava okresních a krajských prokuratur, v čele opět s generální prokuraturou. Do této centralizované a monokraticky organizované soustavy patřila i vojenská prokuratura. Úkolem prokuratury podle zákona z roku 1952 bylo dohlížet nad zachováváním lidovědemokratických zákonů, a to jak vůči všem státním úřadům nebo národním výborům, tak i vůči jednotlivcům. Tímto širokým záběrem měla, kromě dosavadní funkce veřejné žaloby před trestními soudy, nahradit i zrušené správní soudnictví. Na rozdíl od správních soudů ale byla aktivní na základě vlastního uvážení.[3]

Ústava Československé socialistické republiky z roku 1960 a nový zákon o prokuratuře prokuratuře znovu svěřily výkon dozoru nad důsledným prováděním a zachováváním zákonů a jiných právních předpisů orgány státní správy, národními výbory, soudy, hospodářskými a jinými organizacemi i občany.[4] Prokuratura byla strážcem socialistické zákonnosti a ve své činnosti se řídila zásadou centralizace, nezávislosti na místních orgánech, zásadou monokratického rozhodování a zásadou jednotnosti.[5]

Ve federalizované ČSSR se vnitřně členila na tyto články:

  • Generální prokuratura Československé socialistické republiky v čele s generálním prokurátorem ČSSR a se sídlem v Praze
  • Generální prokuratura České socialistické republiky a Generální prokuratura Slovenské socialistické republiky v čele s generálními prokurátory
  • Krajská prokuratura v čele s krajským prokurátorem a Městská prokuratura v Praze v čele s městským prokurátorem
  • Okresní prokuratura; v Brně, Bratislavě, Košicích, Ostravě a v Plzni městská prokuratura, v Praze obvodní prokuratury
  • Vyšší a obvodní vojenské prokuratury

Do zřízení státního zastupitelství byla podle Ústavy České republiky pověřena vykonáváním jeho funkcí prokuratura České republiky.[6] Účinností zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, byla k 1. lednu 1994 nahrazena soustavou státních zastupitelství.[7]

Odkazy

Reference

  1. § 3 odst. 1 zákona č. 201/1928 Sb., o úpravě některých organisačních otázek v oboru soudnictví
  2. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích. Od počátků státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-709-1. S. 460. Dále jen „Dějiny správy v českých zemích“. 
  3. a b Dějiny správy v českých zemích, str. 461.
  4. Čl. 104 úst. zák. č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  5. MADAR, Zdeněk, et al. Právnický slovník: Díl II. 4., zcela přepracované a doplněné vyd. Praha: Panorama, 1978. 688 s. S. 140. 
  6. Čl. 109 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  7. Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, § 45 a § 46. [cit. 2020-04-10]. Dostupné online.

Související články