Gerard z Clairvaux: Porovnání verzí
doplnění "nezaměňovat" značka: editace z Vizuálního editoru |
Narovnání přesměrování 8. března |
||
Řádek 17: | Řádek 17: | ||
|pohřben = |
|pohřben = |
||
}} |
}} |
||
'''Gerard z Clairvaux''' (před r. [[1120]], [[Itálie]] – [[8. března]] [[1177]], [[klášter Igny]], [[Francie]]) byl francouzský cisterciácký opat italského původu. Římskokatolická církev jej uctívá jako blahoslaveného. Je považován za prvního cisterciáka, který zemřel mučednickou smrtí. |
'''Gerard z Clairvaux''' (před r. [[1120]], [[Itálie]] – [[8. březen|8. března]] [[1177]], [[klášter Igny]], [[Francie]]) byl francouzský cisterciácký opat italského původu. Římskokatolická církev jej uctívá jako blahoslaveného. Je považován za prvního cisterciáka, který zemřel mučednickou smrtí. |
||
== Život == |
== Život == |
Verze z 15. 5. 2021, 20:04
nezaměňovat s svatý Gerard z Clairvaux
Blah. Gerard z Clairvaux | |
---|---|
Zobrazení. | |
první mučedník z cisterciáckého řádu | |
Narození | před r. 1120 Itálie |
Úmrtí | 8. března 1177 Francie |
Svátek | 16. října |
Řád | Cisterciácký řád |
Blahořečen | 1702 |
Uctíván církvemi | Římskokatolická církev a církve v jejím společenství. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gerard z Clairvaux (před r. 1120, Itálie – 8. března 1177, klášter Igny, Francie) byl francouzský cisterciácký opat italského původu. Římskokatolická církev jej uctívá jako blahoslaveného. Je považován za prvního cisterciáka, který zemřel mučednickou smrtí.
Život
V mládí vstoupil do cisterciáckého opatství Fossa Nuova, kde se později stal opatem. V roce 1170 se stal opatem v Clairvaux. V roce 1177 vizitoval klášter v Igny, kde tehdy byla velmi uvolněná kázeň. Když Gerard žádal nápravu, a trval na ní, byl jedním z místních mnichů zavražděn.
Posmrtná úcta
Spis Exordium magnum Cisterciense, sepsaný Konrádem z Eberbachu jen několik desetiletí po Gerardově smrti, uvádí jej již jako mučedníka. Vedle toho je zachováno svědectví Petra Monocula, který byl v době Gerardova zavraždění opatem v Igny, který měl během requiem za Gerarda vidění, ve kterém jej spatřil ve společnosti sv. Bernarda v nebeské slávě. V roce 1702 papež Klement XI. schválil Gerardovo liturgické uctívání v rámci cisterciáckého řádu.