Sociedade Esportiva Palmeiras: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m {{Vlajka a název|
Rivalita s Palmeiras – jde o podobný text jako ve článku o Corinthians, ale zčásti přepsaný tak, aby byl z perspektivy Palmeiras
Řádek 63: Řádek 63:


Po úspěchu v roce 1976 (domácí titul v [[Campeonato Paulista]]) si klub musel na další trofej počkat celých 17 let. Roku 1993 čekání skončilo, v rozhodujícím klání zdolali Palmeiras rivala [[Corinthian FC|Corinthians]]. V tomto období za Palmeiras nastupovali hráči jako [[Roberto Carlos]], [[César Sampaio]], [[Mazinho]], [[Zinho]], [[Edilson]], [[Edmundo]] nebo [[Evair]]. Roku 1994 tým doplnil [[Rivaldo]] a pomohl k oběma pohárům v tomto roce. Finálovou obětí se stali opět [[Corinthian FC|Corinthians]]. Campeonato Paulista byla opanována též roku 1996, roku 1997 následoval příchod trenéra [[Luiz Felipe Scolari|Luize Felipe Scolariho]] a tým okolo plejmejkra Alexe a útočníka Paula Nunese nejen vyhrál domácí soutěž, ale také [[Copa Libertadores|Copu Libertadores]] v roce 1999.<ref name="fifa" />
Po úspěchu v roce 1976 (domácí titul v [[Campeonato Paulista]]) si klub musel na další trofej počkat celých 17 let. Roku 1993 čekání skončilo, v rozhodujícím klání zdolali Palmeiras rivala [[Corinthian FC|Corinthians]]. V tomto období za Palmeiras nastupovali hráči jako [[Roberto Carlos]], [[César Sampaio]], [[Mazinho]], [[Zinho]], [[Edilson]], [[Edmundo]] nebo [[Evair]]. Roku 1994 tým doplnil [[Rivaldo]] a pomohl k oběma pohárům v tomto roce. Finálovou obětí se stali opět [[Corinthian FC|Corinthians]]. Campeonato Paulista byla opanována též roku 1996, roku 1997 následoval příchod trenéra [[Luiz Felipe Scolari|Luize Felipe Scolariho]] a tým okolo plejmejkra Alexe a útočníka Paula Nunese nejen vyhrál domácí soutěž, ale také [[Copa Libertadores|Copu Libertadores]] v roce 1999.<ref name="fifa" />

== Rivalita s Corinthians ==
Palmeiras, ve svých začátcích nazývané ''Palestra Itália'', se poprvé utkalo s [[SC Corinthians Paulista|Corinthians]] 6. května 1917. Ačkoliv byl jejich soupeř aktuálním mistrem, zkušenější, a držel sérii 25 duelů za sebou bez porážky, díky hattricku Caetana doma Palmeiras zvítězilo 3:0. Se svým soupeřem a budoucím rivalem prohráli fotbalisté Palmeiras až napošesté, a to 3. května 1919. Od té doby se tyto kluby střetly více než 330krát. Nejlepším střelcem v zápasech proti Corinthians je Hector se 14 góly.<ref name="FIFA.com Historic tussle">{{Citace elektronického periodika
| titul = Sao Paulo's historic tussle
| periodikum = FIFA.com
| datum vydání = 2010-10-21 | datum přístupu = 2020-11-17
| url = https://www.fifa.com/news/sao-paulo-historic-tussle-1321713
| jazyk = en
}}</ref>

Jednou z nejvyšších výher jednoho klubu nad druhým byla výhra Palmeiras nad Corinthians 8:0 dne 5. listopadu 1933, která se připočetla do série Palmeiras v [[derby]] bez prohry. Mezi květnem 1930 a srpnem 1934 totiž Palmeiras s Corinthians neprohrálo a Corinthians tento počin nevyrovnali. V dubnu 1937 se napříč třemi duely mělo přímo rozhodnout o mistrovi [[Campeonato Paulista|São Paula]] a jako vítězové z toho vzešlo Palmeiras. V roce 1954 [[São Paulo|město]] slavilo 400 let od svého založení a již tak sledované klání nabralo další úroveň. Corinthians potřebovali dne 5. února 1955 pouhou remízu, aby dosáhli titulu (''título do quarto centenário''). Po trefě [[Luís Mesquita de Oliveira|Luizinha]] (Palmeiras) stačil vyrovnat na 1:1 Nei (Corinthians), skóre se poté již neměnilo. Pro Corinthians to byl ale poslední titul mistra po následujících 22 let.<ref name="FIFA.com Historic tussle" />

Pro Corinthians neslavné období ztížilo Palmeiras venkovní výhrou 22. prosince 1974 za účasti 120 tisíc diváků na [[Estadio Morumbi]]. Ročník 1982 už opanovali São Paulo zase Corinthians a na své cestě zdolali Palmeiras poměrem 5:1, pod čímž se třemi góly podepsal [[Walter Casagrande]]. V roce 1993 došlo na další přímou dvojzápasovou konfrontaci o prvenství v São Paulu. Corinthians zásluhou gólu [[Viola (fotbalista)|Violy]] vyhráli 1:0, v domácí odvetě tak Palmeiras s hráči jako [[Edmundo]], [[Evair]], [[Edílson]] nebo [[Zinho]] potřebovalo jakkoliv vyhrát (bez ohledu na skóre), aby se prodlužovalo. Palmeiras ukončili takřka 17 let trvající éru bez trofejí (od titulu v roce 1976) výhrou 3:0 v základní hrací době zásluhou gólů Zinha, Evaira a Edílsona, v prodloužení pak dokonal úspěch Evair druhým gólem z penalty. Následující rok (1994) pak Palmeiras vyhrálo [[Campeonato Brasileiro Série A|celobrazilskou ligu]], ve finále hraném na dvě utkání se třemi góly předvedl [[Rivaldo]].<ref name="FIFA.com Historic tussle" />

Oba celky na sebe narazily ve čtvrtfinále [[Pohár osvoboditelů|Poháru osvoboditelů]] v roce [[Pohár osvoboditelů 1999|1999]]. Corinthians vypadli po penaltovém rozstřelu, zatímco Palmeiras dosáhlo finále. V tom přehrálo kolumbijský klub [[América de Cali]] a poprvé v této soutěži triumfovalo. Obdobný scénář se posléze opakoval v [[Pohár osvoboditelů 2000|dalším ročníku]], v semifinále. Palmeiras opět uspělo v penaltách, poté co [[Marcelinho Carioca]] svůj kop proti [[Marcos Roberto Silveira Reis|Marcosovi]] neproměnil. Ve finále ale Palmeiras neobhájilo a padlo s argentinským celkem [[CA Boca Juniors|Boca Juniors]].<ref name="FIFA.com Historic tussle" />


== Úspěchy ==
== Úspěchy ==

Verze z 17. 11. 2020, 20:16

Palmeiras
NázevSociedade Esportiva Palmeiras
PřezdívkaAlviverde (Bílozelení)
O Verdão
ZeměBrazílieBrazílie Brazílie
MěstoSão Paulo
Založen1914
SoutěžCampeonato Brasileiro Série A
Souřadnice
Vedení
PředsedaPaulo Nobre
TrenérGilson Kleina
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sociedade Esportiva Palmeiras je brazilský fotbalový klub, sídlící ve městě São Paulo. Byl založen v roce 1914 italskými přistěhovalci pod názvem Palestra Italia.[1] V roce 1942 se musel přejmenovat na Palmeiras, protože Itálie byla nepřátelským státem. Palmeiras je devítinásobným mistrem Brazílie, což je nejvíc v historii Campeonato Brasileiro Série A. V roce 2013 se po ročním pobytu v druhé lize vrátil do nejvyšší soutěže. Palmeiras mají údajně více než 12 milionů příznivců.[1]

Historie

Klub Palmeiras byl založen jako Palestra Italia italskými přistěhovalci dne 26. dubna 1914. U jeho zrodu stáli Luigi Cervo, Luigi Marzo, Vicente Ragognetti a Ezequiel Simone, kteří netoužili přidat se ke stávajícím celkům, a tak založili svůj vlastní. V lednu 1915 sehráli první utkání s týmem Savoia a vyhráli 2–0. O rok později byl klub přijat mezi ligové týmy brazilské fotbalové soutěže Paulistão.

Druhá světová válka a nepřátelství mezi státy Itálie a Argentiny donutily klub změnit název na stávající Sociedade Esportiva Palmeiras v roce 1942. Na konci 40. let se Palmeiras pyšnily 12 domácími tituly, další dekádu ale opanoval rival ze Santosu. V roce 1951 opanovali Palmeiras mezinárodní šampionát (Copa Rio), když ve finálovém dvojzápase zdolali italský Juventus Turín po výsledcích 1–0 a 2–2. Roku 1959 ukončil tým devítileté čekání na domácí trofej. Od roku 1962 se přestalo klubu dařit, hvězdy Jose Altafini a Chinesinho odešli do Itálie a peníze z jejich prodeje šly na zaplacení renovace stadionu. Objevila se však jiná hvězda – Ademir da Guia, který nastupoval za Palmeiras v letech 1962–1977, přičemž s týmem zvítězil v brazilské lize v roce 1972 a roce 1973 a celkově přispěl k zisku 11 pohárů. Palmeiras dostali přezdívku Akademie (A Academia). Avšak 60. léta patřila hlavně Pelému a Santosu.

Po úspěchu v roce 1976 (domácí titul v Campeonato Paulista) si klub musel na další trofej počkat celých 17 let. Roku 1993 čekání skončilo, v rozhodujícím klání zdolali Palmeiras rivala Corinthians. V tomto období za Palmeiras nastupovali hráči jako Roberto Carlos, César Sampaio, Mazinho, Zinho, Edilson, Edmundo nebo Evair. Roku 1994 tým doplnil Rivaldo a pomohl k oběma pohárům v tomto roce. Finálovou obětí se stali opět Corinthians. Campeonato Paulista byla opanována též roku 1996, roku 1997 následoval příchod trenéra Luize Felipe Scolariho a tým okolo plejmejkra Alexe a útočníka Paula Nunese nejen vyhrál domácí soutěž, ale také Copu Libertadores v roce 1999.[1]

Rivalita s Corinthians

Palmeiras, ve svých začátcích nazývané Palestra Itália, se poprvé utkalo s Corinthians 6. května 1917. Ačkoliv byl jejich soupeř aktuálním mistrem, zkušenější, a držel sérii 25 duelů za sebou bez porážky, díky hattricku Caetana doma Palmeiras zvítězilo 3:0. Se svým soupeřem a budoucím rivalem prohráli fotbalisté Palmeiras až napošesté, a to 3. května 1919. Od té doby se tyto kluby střetly více než 330krát. Nejlepším střelcem v zápasech proti Corinthians je Hector se 14 góly.[2]

Jednou z nejvyšších výher jednoho klubu nad druhým byla výhra Palmeiras nad Corinthians 8:0 dne 5. listopadu 1933, která se připočetla do série Palmeiras v derby bez prohry. Mezi květnem 1930 a srpnem 1934 totiž Palmeiras s Corinthians neprohrálo a Corinthians tento počin nevyrovnali. V dubnu 1937 se napříč třemi duely mělo přímo rozhodnout o mistrovi São Paula a jako vítězové z toho vzešlo Palmeiras. V roce 1954 město slavilo 400 let od svého založení a již tak sledované klání nabralo další úroveň. Corinthians potřebovali dne 5. února 1955 pouhou remízu, aby dosáhli titulu (título do quarto centenário). Po trefě Luizinha (Palmeiras) stačil vyrovnat na 1:1 Nei (Corinthians), skóre se poté již neměnilo. Pro Corinthians to byl ale poslední titul mistra po následujících 22 let.[2]

Pro Corinthians neslavné období ztížilo Palmeiras venkovní výhrou 22. prosince 1974 za účasti 120 tisíc diváků na Estadio Morumbi. Ročník 1982 už opanovali São Paulo zase Corinthians a na své cestě zdolali Palmeiras poměrem 5:1, pod čímž se třemi góly podepsal Walter Casagrande. V roce 1993 došlo na další přímou dvojzápasovou konfrontaci o prvenství v São Paulu. Corinthians zásluhou gólu Violy vyhráli 1:0, v domácí odvetě tak Palmeiras s hráči jako Edmundo, Evair, Edílson nebo Zinho potřebovalo jakkoliv vyhrát (bez ohledu na skóre), aby se prodlužovalo. Palmeiras ukončili takřka 17 let trvající éru bez trofejí (od titulu v roce 1976) výhrou 3:0 v základní hrací době zásluhou gólů Zinha, Evaira a Edílsona, v prodloužení pak dokonal úspěch Evair druhým gólem z penalty. Následující rok (1994) pak Palmeiras vyhrálo celobrazilskou ligu, ve finále hraném na dvě utkání se třemi góly předvedl Rivaldo.[2]

Oba celky na sebe narazily ve čtvrtfinále Poháru osvoboditelů v roce 1999. Corinthians vypadli po penaltovém rozstřelu, zatímco Palmeiras dosáhlo finále. V tom přehrálo kolumbijský klub América de Cali a poprvé v této soutěži triumfovalo. Obdobný scénář se posléze opakoval v dalším ročníku, v semifinále. Palmeiras opět uspělo v penaltách, poté co Marcelinho Carioca svůj kop proti Marcosovi neproměnil. Ve finále ale Palmeiras neobhájilo a padlo s argentinským celkem Boca Juniors.[2]

Úspěchy

  • Mistr Brazílie: 1960, 1967, 1967, 1969, 1972, 1973, 1993, 1994, 2016
  • Brazilský pohár: 1998, 2012, 2015
  • Campeonato Paulista: 1920, 1926, 1927, 1932, 1933, 1934, 1936, 1940, 1942, 1944, 1947, 1950, 1959, 1963, 1966, 1972, 1974, 1976, 1993, 1994, 1996, 2008
  • Pohár osvoboditelů: 1999
  • Copa Mercosur: 1998
  • Copa Rio: 1951

Známí hráči

Reference

  1. a b c https://www.fifa.com/news/y=2008/m=6/news=palmeiras-the-green-giant-810777.html
  2. a b c d Sao Paulo's historic tussle. FIFA.com [online]. 2010-10-21 [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. (anglicky)