Princip konec-konec: Porovnání verzí
Wikifikace a dopřeložení části |
Dokončení wikifikace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Princip konec-konec''' (anglicky ''end-to-end principle'') je jedním z ústředních principů použitých při návrhu protokolu [[TCP]], hojně užívaného na [[internet]]u. Stejně tak je ale tento princip používán v dalších protokolech (například [[X.25]]) a distribuovaných systémech vůbec. Princip je založen na tom, že pokud je to možné, měly by být operace komunikačního [[Protokol (informatika)|protokol]]u definovány tak, aby byly prováděny buď v koncových bodech komunikačního systému, nebo co nejblíže zařízení, které je ovládáno. |
'''Princip konec-konec''' (anglicky ''end-to-end principle'') je jedním z ústředních principů použitých při návrhu protokolu [[TCP]], hojně užívaného na [[internet]]u. Stejně tak je ale tento princip používán v dalších protokolech (například [[X.25]]) a distribuovaných systémech vůbec. Princip je založen na tom, že pokud je to možné, měly by být operace komunikačního [[Protokol (informatika)|protokol]]u definovány tak, aby byly prováděny buď v koncových bodech komunikačního systému, nebo co nejblíže zařízení, které je ovládáno. |
||
Návrh tohoto principu byl poprvé popsán roku 1981 v publikaci |
Návrh tohoto principu byl poprvé popsán roku 1981 v publikaci „End-to-end arguments in system design“ od Jeroma H. Saltzera, Davida P. Reeda a Davida D. Clarka. Tvrdili, že spolehlivé systémy mají tendenci vyžadovat ke své správné funkci tento princip, a to navíc k ostatnímu zpracování uvnitř systému. Zdůraznili, že |
||
většina funkcí implementovaných na nejnižší úrovni komunikačního systému zvýší náklady |
většina funkcí implementovaných na nejnižší úrovni komunikačního systému zvýší náklady |
||
všech klientů na vyšších stupních systému, i když tito klienti tyto funkce nepotřebují, |
všech klientů na vyšších stupních systému, i když tito klienti tyto funkce nepotřebují, |
||
a stávají se nadbytečnými, jestliže klienti musí znovu implementovat tyto funkce podle principu end-to-end. |
a stávají se nadbytečnými, jestliže klienti musí znovu implementovat tyto funkce podle principu end-to-end. |
||
To vedlo k modelu |
To vedlo k modelu „hloupé minimální sítě“ s chytrými terminály, který byl úplně odlišný od předchozího modelu chytré sítě s hloupými teminály. |
||
Na příkladu protokolu [[TCP/IP]] lze ukázat, že [[Internet Protocol|IP]] je hloupý, bezstavový protokol, který jednoduše přemisťuje [[datagram]]y sítí, a [[TCP]] je chytrý transportní protokol, poskytující detekci chyb, znovupřenesení, řízení zácep a řízení toku podle principu end-to-end. Síť samotná ([[router]]y) musí pouze podporovat jednoduchou, lehkou IP; na konečných bodech (počítačích) běží TCP, je-li to třeba. |
Na příkladu protokolu [[TCP/IP]] lze ukázat, že [[Internet Protocol|IP]] je hloupý, bezstavový protokol, který jednoduše přemisťuje [[datagram]]y sítí, a [[TCP]] je chytrý transportní protokol, poskytující detekci chyb, znovupřenesení, řízení zácep a řízení toku podle principu end-to-end. Síť samotná ([[router]]y) musí pouze podporovat jednoduchou, lehkou IP; na konečných bodech (počítačích) běží TCP, je-li to třeba. |
||
Řádek 13: | Řádek 13: | ||
[[Kontrolní součet]] je nezbytný, aby diskové a softwarové chyby nepoškodily data. |
[[Kontrolní součet]] je nezbytný, aby diskové a softwarové chyby nepoškodily data. |
||
Klíčovým zařízením je v tomto případě [[souborový systém]]. Princip end-to-end dovoluje programu, který má přístup k souborovému systému, řídit rychlost přenosu dat, a umožňuje v případě potřeby znovupřenesení dat s minimálním zpožděním |
Klíčovým zařízením je v tomto případě [[souborový systém]]. Princip end-to-end dovoluje programu, který má přístup k souborovému systému, řídit rychlost přenosu dat, a umožňuje v případě potřeby znovupřenesení dat s minimálním zpožděním – díky blízkosti souborového systému a řízení přenosu. |
||
Princip end-to-end stanoví, že v nižších vrstvách systému mají být funkce protokolu implementovány pouze tehdy, pokud to zlepšuje výkon. Přeposílání na úrovni TCP zvyšující spolehlivost je tedy obhajitelné, ale snahy o zvýšení spolehlivosti TCP by měly přestat, pokud již nepřinášejí další zlepšení výkonu. |
|||
⚫ | |||
{{Wikifikovat}} |
|||
Princip end-to-end není také vhodný pro velké [[multicast]]ové a [[broadcast]]ové sítě, zvláště pro ty s velkou ztrátovostí, protože zatížení, které způsobuje znovupřenesení dat, je tak velké, že mnohé aplikace jej nedokáží unést. |
|||
Vzhledem k principu end-to-end, vlastnosti protokolu jsou pouze oprávněné v nížších úrovních systému, pouze pokud jsou optimalizačního typu. Ačkoli TCP přeposílání pro spolehlivost je stále ospravedlnitelné, ale snahy o úpravu TCP spolehlivosti by měly skončit poté, co se dosáhne výkonostního vrcholu. |
|||
{{Překlad|en|End-to-end principle|158084409}} |
|||
⚫ | Princip end-to-end se |
||
[[Kategorie:Internet]] |
[[Kategorie:Internet]] |
Verze z 20. 10. 2007, 11:07
Princip konec-konec (anglicky end-to-end principle) je jedním z ústředních principů použitých při návrhu protokolu TCP, hojně užívaného na internetu. Stejně tak je ale tento princip používán v dalších protokolech (například X.25) a distribuovaných systémech vůbec. Princip je založen na tom, že pokud je to možné, měly by být operace komunikačního protokolu definovány tak, aby byly prováděny buď v koncových bodech komunikačního systému, nebo co nejblíže zařízení, které je ovládáno.
Návrh tohoto principu byl poprvé popsán roku 1981 v publikaci „End-to-end arguments in system design“ od Jeroma H. Saltzera, Davida P. Reeda a Davida D. Clarka. Tvrdili, že spolehlivé systémy mají tendenci vyžadovat ke své správné funkci tento princip, a to navíc k ostatnímu zpracování uvnitř systému. Zdůraznili, že většina funkcí implementovaných na nejnižší úrovni komunikačního systému zvýší náklady všech klientů na vyšších stupních systému, i když tito klienti tyto funkce nepotřebují, a stávají se nadbytečnými, jestliže klienti musí znovu implementovat tyto funkce podle principu end-to-end.
To vedlo k modelu „hloupé minimální sítě“ s chytrými terminály, který byl úplně odlišný od předchozího modelu chytré sítě s hloupými teminály.
Na příkladu protokolu TCP/IP lze ukázat, že IP je hloupý, bezstavový protokol, který jednoduše přemisťuje datagramy sítí, a TCP je chytrý transportní protokol, poskytující detekci chyb, znovupřenesení, řízení zácep a řízení toku podle principu end-to-end. Síť samotná (routery) musí pouze podporovat jednoduchou, lehkou IP; na konečných bodech (počítačích) běží TCP, je-li to třeba.
Druhým kanonickým příkladem je přenos dat. Každý spolehlivý protokol obstarávající přenos dat a program pro přenos dat by měl obsahovat kontrolní součet, který je zkontrolován až poté, co vše bylo úspěšně zapsáno na disk.
Kontrolní součet je nezbytný, aby diskové a softwarové chyby nepoškodily data. Klíčovým zařízením je v tomto případě souborový systém. Princip end-to-end dovoluje programu, který má přístup k souborovému systému, řídit rychlost přenosu dat, a umožňuje v případě potřeby znovupřenesení dat s minimálním zpožděním – díky blízkosti souborového systému a řízení přenosu.
Princip end-to-end stanoví, že v nižších vrstvách systému mají být funkce protokolu implementovány pouze tehdy, pokud to zlepšuje výkon. Přeposílání na úrovni TCP zvyšující spolehlivost je tedy obhajitelné, ale snahy o zvýšení spolehlivosti TCP by měly přestat, pokud již nepřinášejí další zlepšení výkonu.
Princip end-to-end se ukázal být vhodným pro aplikace, které vyžadují vysoký stupeň věrnosti přenesených dat a současně tolerují zpoždění. Méně vhodným je pro real-time aplikace, jako například telefonování, kde minimalizace zpoždění je důležitější, nežli věrnost přenesených dat.
Princip end-to-end není také vhodný pro velké multicastové a broadcastové sítě, zvláště pro ty s velkou ztrátovostí, protože zatížení, které způsobuje znovupřenesení dat, je tak velké, že mnohé aplikace jej nedokáží unést.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku End-to-end principle na anglické Wikipedii.