Somatomedin: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
nový článek
 
m přehození sekcí dle WP:VAS
Řádek 24: Řádek 24:


== Odkazy ==
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references/>

=== Literatura ===
=== Literatura ===
* {{Citace monografie
* {{Citace monografie
Řádek 37: Řádek 40:
| isbn = 80-247-0512-5
| isbn = 80-247-0512-5
}}
}}

=== Reference ===
<references/>


{{Portály|Medicína}}
{{Portály|Medicína}}

Verze z 10. 5. 2020, 10:58

Model IGF I

Somatomedin je peptidový hormon, který je vylučován v játrech, svalech či tukové tkáni vlivem působení růstového hormonu.[1] Růstový hormon v podstatě působí na organismus prostřednictvím somatomedinů. Sekvence aminokyselin těchto peptidů je podobná inzulinu, proto jsou nazývány též jako inzulinu podobný růstové faktory, inzuline-like growth factors, IGF.[2]

Somatomediny mají proteoanabolický účinek, zvyšuje proteosyntézu a inhibuje glukoneogenezi.[2] Krátkodobé působení snižuje hladinu glukózy v krvi, při dlouhodobém účinku působí antiinzulárně, snižuje odběr glukózy tukovou tkání.[1] Somatomediny také zvyšují zabudovávání sulfátu do chrupavek a  tím umožňují růst.[3]

Hlavními somatomediny je IGF I, též somatomedin C, SMC, bázický peptid o 70 aminokyselinách, a IGF II, neboli somatomedin A, SMA, neutrální peptid se 67 aminokyselinami.[3] Účinek růstového hormonu podléhá negativní zpětné vazbě, IGF I stimuluje sekreci somatostatinuhypotalamu, což snižuje tvorbu STH.[3]

Existuje též somatostatin periferní, produkovaný delta buňkami Langerhansových ostrůvků ve slinivce břišní. Ten snižuje motilitu trávicího traktu a tlumí činnost slinivky, včetně produkce inzulinu a glukagonu.[2]

Odkazy

Reference

  1. a b TROJAN, Stanislav, a kol. Lékařská fyziologie. 4. vyd. Praha: Grada, 2003. 771 s. ISBN 80-247-0512-5. Kapitola Vlastní přeměna látek, s. 408. 
  2. a b c TROJAN, Stanislav, a kol. Lékařská fyziologie. Kapitola Proteiny, s. 414.
  3. a b c TROJAN, Stanislav, a kol. Lékařská fyziologie. Kapitola Játra - somatomediny, s. 491.

Literatura

  • TROJAN, Stanislav, a kol. Lékařská fyziologie. 4. vyd. Praha: Grada, 2003. 771 s. ISBN 80-247-0512-5.