Langerhansovy ostrůvky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Langerhansův ostrůvek (barvení hematoxylin-eosin); kolem exokrinní buňky slinivky
Langerhansův ostrůvek u myší, obarveno (inzulin zeleně, glukagon červeně, jádra modře)
Buněčná stavba Langerhansových ostrůvků; srovnání myší (nahoře) a člověka (dole)

Langerhansovy ostrůvky (insulae pancreaticae) jsou morfologicky i funkčně odlišné oblasti slinivky břišní (pankreatu), jedná se o endokrinní část pankreatu. V dospělém pankreatu je jich roztroušeno okolo jednoho milionu a zaujímají 2-3 % procenta hmotnosti pankreatu. Na rozdíl od zbytku slinivky, která produkuje trávicí enzymy do dvanáctníku, buňky Langerhansových ostrůvků produkují hormony do krve neboli endokrinně.

Od ostatní tkáně slinivky je každý ostrůvek oddělen tenkým vazivovým pouzdrem, mezi buňkami probíhají krevní sinusoidy, které zásobují ostrůvky velkým množstvím krve (kvůli endokrinní činnosti) na rozdíl od exokrinních tkání pankreatu.

Evoluce[editovat | editovat zdroj]

Langerhansovy ostrůvky se zdaleka nevyskytují u všech obratlovců v podobě, jak jsou známy u člověka. U kruhoústých se vyskytují tyto endokrinní žlázky ve stěně trávicí trubice. U některých vodních čelistnatců zase tvoří vlastní orgán. Až druhotně se Langerhansovy ostrůvky usídlily ve slinivce břišní.[1]

Buňky[editovat | editovat zdroj]

Každý Langerhansův ostrůvek se skládá až z několika stovek polygonálních buněk, oddělených od sebe četnými kapilárami (musí být zajištěn kontakt s krevním oběhem pro úspěšné uvolnění hormonů). Běžnými barveními lze rozeznat acidofilní (alfa) a bazofilní (beta) buňky. Avšak díky imunocytochemickým metodám je možné rozeznat 4 základní typy buněk:

Buňky L+gerhansových ostrůvků, které jsou zastoupeny méně jak v 1 %:

Onemocnění[editovat | editovat zdroj]

Autoimunním procesem těla proti B-buňkám pankreatu dochází k deficitu syntézy inzulínu, což vede ke vzniku cukrovky (diabetu mellitu) 1. typu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ROČEK, Zbyněk. Obecná morfologie živočichů, žlázy s vnitřní sekrecí [online]. . Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Histologie - mikroskopická anatomie (FLV 2004)