Edikt: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
-blízce nesouvisející, odkazy |
m →Externí odkazy: + {{TDKIV}} za použití AWB |
||
| Řádek 12: | Řádek 12: | ||
== Externí odkazy == |
== Externí odkazy == |
||
* {{commonscat}} |
* {{commonscat}} |
||
* {{TDKIV}} |
|||
* {{Otto|heslo=Edikt}} |
* {{Otto|heslo=Edikt}} |
||
Verze z 11. 9. 2019, 11:31
Edikt (z lat. edicere vyřknout, zvěstovat) označuje původně v římském právu veřejné prohlášení úředníka (magistratus), jehož účinnost byla omezena dobou jeho úřadu. Později se tak v římské říši označovaly i výnosy císařů. V raném novověku užívali ediktů francouzští králové a římští císařové. V moderní době edikty nahradily veřejné vyhlášky.
Významné edikty
- Edikt milánský (313) – prohlášení Constantina I. a Licinia o toleranci říše vůči dosud nepovoleným náboženstvím, zvláště křesťanství.
- Edikt wormský (1521) – výnos Karla V. na říšském sněmu, kterým bylo mimo zákon postaveno počínání Martina Luthera a jímž se zakazovalo číst a šířit jeho spisy.
- Edikt nantský (1598) – výnos Jindřicha IV., kterým uděloval základní práva francouzským hugenotům.
- Restituční edikt (1629) – výnos Ferdinanda II., který navracel protestantský majetek katolíkům.
- Edikt z Fontainebleau (1685) – výnos Ludvíka XIV. odvolával privilegia stanovená ediktem nantským.
- Edikt z Versailles (tzv. Toleranční edikt, 1787) – výnos Ludvíka XVI., který zrušil platnost Ediktu z Fontainebleau.
- Edikt postupimský (1685) – toleranční edikt, vyhlášený braniborským kurfiřtem Fridrichem Vilémem, který poskytoval záruky hugenotům prchajícím z Francie v důsledku zrušení nantského ediktu.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu edikt na Wikimedia Commons - Edikt v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
Encyklopedické heslo Edikt v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
