Fascie: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 13. 5. 2019, 22:22

Fascie (česky: povázka) je mezodermní tkáň fibrózního kolagenu zastoupená v tělech obratlovců. Nejznámnější typ fascie je blanité pouzdro svalů. Tato povrchová fascie plynule přechází do vaziva uvnitř svalu, kde tvoří tvrdší svalová vlákna, vrůstající do šlach svalu a omezující svalové přetažení či přetržení. ^[1] Fascie jsou tedy zastoupeny jak na povrchu svalů, tak i v jejich hlubokých vrstvách. Oddělují jednotlivé svaly, umožňují jejich vzájemnou kluznost a současně svaly propojují do funkčních pohybových řetězců.^[2] Jako tkáň prolínající tělo mohou mít fascie různý tvar, hutnost a objem.^[3] Pro svou mnohočetnou funkci mají někteří fyziologové fascie za jednu z hlavních složek lidské pohybové soustavy u funkcí jako lokomoce, lymfatický oběh, prokrvení, trávení apod. ^[4]

Hlavním nárokem na fascie je jejich elasticita a posunlivost proti okolním tkáním (svalům, orgánům i kostem).^[5] Podobně jako ostatní měkké tkáně i fascie podléhají zkracování a pokud nejsou vystavovány rytmickým tahovým změnám, tuhnou a stávají se místem kumulace podkožního tuku omezujícím pohyb. Proces tuhnutí fascií je rozdílný u každého jedince; může být ovlivněn i zánětlivými procesy v těle, nevhodnou výživou apod.

Nejmohutnějšími fasciemi v lidském těle jsou lumbosakrální fascie nad křížovou kostí a fascie postranního svalu stehna (m. tensor fascie latae). Mají význam pro vzpřímenou polohu člověka a pokud vlivem nedostatku pohybu ztuhnou, mohou se podílet na svalových dysbalancích resp. vertebrogenních potížích bederní páteře (tzv. zkříženém syndromu).

Vyšetřením a terapií fascií se zabývá myoskeletální medicína a fyzioterapie.

Odkazy

Reference

↑ VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)
↑ VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)
↑ TICHÝ, Miroslav. Funkční anatomie pohybového aparátu (Refit, 1992)
↑ ROLF, Ida P., "Rolfing: reestablishing the natural alignment and structural integration of the human body for vitality and well-being", Healing arts press, Vermont (1977), ISBN 978-089281335-3
↑ LEWIT, Karel. Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace (1990)

[1] VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)

[2] VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)

[3] TICHÝ, Miroslav. Funkční anatomie pohybového aparátu (Refit, 1992)

[4] ROLF, Ida P., "Rolfing: reestablishing the natural alignment and structural integration of the human body for vitality and well-being", Healing arts press, Vermont (1977), ISBN 978-089281335-3

[5] LEWIT, Karel. Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace (1990)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-'''Fascie''' (česky: ''povázka'') je mezodermní tkáň fibrózního kolagenu zastoupená v tělech [[Obratlovci|obratlovců]]. Nejznámnější typ fascie je blanité pouzdro [[Sval|svalů]]. Tato povrchová fascie plynule přechází do vaziva uvnitř svalu, kde tvoří tvrdší svalová vlákna, vrůstá do šlach svalu a omezuje tak svalové přetažení či přetržení. <ref>VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)</ref> Fascie je tedy zastoupena jak na povrchu svalů, tak i v jejich hlubokých vrstvách. Odděluje jednotlivé svaly, umožňuje jejich vzájemnou kluznost a současně svaly propojuje do funkčních pohybových řetězců.<ref>VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)</ref> Jako tkáň prolínající tělo mohou mít fascie různý tvar, hutnost a objem. <ref>TICHÝ, Miroslav. Funkční anatomie pohybového aparátu (Refit, 1992)</ref> Pro tuto mnohočetnou funkci mají někteří fyziologové fascie za jednu z hlavních složek lidské [[Pohybová soustava|pohybové soustavy]] pro funkce jako [[Chůze|lokomoce]], [[Lymfatická soustava|lymfatický oběh]], prokrvení, trávení apod. <ref>ROLF, Ida P., "Rolfing: reestablishing the natural alignment and structural integration of the human body for vitality and well-being", Healing arts press, Vermont (1977), ISBN 978-089281335-3</ref>
+'''Fascie''' (česky: ''povázka'') je mezodermní tkáň fibrózního kolagenu zastoupená v tělech [[Obratlovci|obratlovců]]. Nejznámnější typ fascie je blanité pouzdro [[Sval|svalů]]. Tato povrchová fascie plynule přechází do vaziva uvnitř svalu, kde tvoří tvrdší svalová vlákna, vrůstající do šlach svalu a omezující svalové přetažení či přetržení. <ref>VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)</ref> Fascie jsou tedy zastoupeny jak na povrchu svalů, tak i v jejich hlubokých vrstvách. Oddělují jednotlivé svaly, umožňují jejich vzájemnou kluznost a současně svaly propojují do funkčních pohybových řetězců.<ref>VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)</ref> Jako tkáň prolínající tělo mohou mít fascie různý tvar, hutnost a objem.<ref>TICHÝ, Miroslav. Funkční anatomie pohybového aparátu (Refit, 1992)</ref> Pro svou mnohočetnou funkci mají někteří fyziologové fascie za jednu z hlavních složek lidské [[Pohybová soustava|pohybové soustavy]] u funkcí jako [[Chůze|lokomoce]], [[Lymfatická soustava|lymfatický oběh]], prokrvení, trávení apod. <ref>ROLF, Ida P., "Rolfing: reestablishing the natural alignment and structural integration of the human body for vitality and well-being", Healing arts press, Vermont (1977), ISBN 978-089281335-3</ref>
-Hlavním nárokem na fascie je jejich elasticita a posunlivost proti okolním tkáním (měkkým i tvrdým).<ref>LEWIT, Karel. Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace (1990)</ref> Podobně jako ostatní tkáně i fascie podléhají zkracování a tuhnutí a pokud nejsou vystavovány rytmicky tahovým změnám, stávají se místy kumulace podkožního tuku a omezují pohyb. Proces tuhnutí je rozdílný u každého jedince, může být ovlivněn i zánětlivými procesy v těle, nevhodnou výživou apod.
+Hlavním nárokem na fascie je jejich elasticita a posunlivost proti okolním tkáním (svalům, orgánům i kostem).<ref>LEWIT, Karel. Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace (1990)</ref> Podobně jako ostatní měkké tkáně i fascie podléhají zkracování a pokud nejsou vystavovány rytmickým tahovým změnám, tuhnou a stávají se místem kumulace podkožního tuku omezujícím pohyb. Proces tuhnutí fascií je rozdílný u každého jedince; může být ovlivněn i zánětlivými procesy v těle, nevhodnou výživou apod.
 Nejmohutnějšími fasciemi v lidském těle jsou lumbosakrální fascie nad křížovou kostí a fascie postranního svalu stehna (''m. tensor fascie latae''). Mají význam pro vzpřímenou polohu člověka a pokud vlivem nedostatku pohybu ztuhnou, mohou se podílet na svalových dysbalancích resp. vertebrogenních potížích [[Páteř|bederní páteře]] (tzv. zkříženém syndromu).