Východotibetská pohoří: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Článek vytvořen.
 
m →‎Literatura: opr kat barma se ted jmenuje maynmar
Řádek 53: Řádek 53:
[[Kategorie:Alpsko-himálajský systém]]
[[Kategorie:Alpsko-himálajský systém]]
[[Kategorie:Pohoří v Čínské lidové republice]]
[[Kategorie:Pohoří v Čínské lidové republice]]
[[Kategorie:Pohoří v Barmě]]
[[Kategorie:Pohoří v Myanmaru]]


{{Geo|29_N_100_E_scale:2000000|25°-33° s.š., 97°-103° v.d.}}
{{Geo|29_N_100_E_scale:2000000|25°-33° s.š., 97°-103° v.d.}}

Verze z 7. 6. 2007, 14:48

Šablona:Infobox reliéf Východotibetská pohoří (tibetsky Kham Gangdug, Šest ledových pohoří Khamu) je soustava horských pásem vesměs severojižního směru, která z východu ohraničují Tibetskou vysočinu. Táhnou se po hranicích Tibetu a Sečuánu, později po hranicích Jün-nanu a Barmy. Jsou pokračováním Himálaje a dalších celků vzniklých ve třetihorách nárazem Indie do Asie. Navazují na ně nižší pohoří v Indočíně. Za východní konec Himálaje se obvykle považuje oblast kolem hory Namča Barva. Nejvýraznější pohoří Tibetské vysočiny, na které okrajová pohoří navazují, je Ňänčhen Thangla (Nyainqêntanglha Shan).

Podle různých pramenů lze v této oblasti rozlišit různé horské celky. Liší se jejich tibetské a čínské názvy. Souhrnný tibetský název Kham Gangdug odkazuje k těmto šesti celkům:

Nejvyšší pohoří je Miňa Gang, známé též pod čínským názvem Ta-süe-šan (Daxue Shan). Nejvyšší hora Miňa Gangkar (Minya Gongkar, Gongga Shan, 7 556 m) je mj. i nejvyšší horou čínské provincie S'-čchuan a pravděpodobně nejvýchodněji položenou sedmitisícovkou na světě.

Podle Velkého atlasu světa (přibližně od severu k jihu a od západu k východu):

Oblast východního Tibetu je velmi zajímavá i vodopisně. Procházejí tudy četná důležitá rozvodí a v paralelních údolích poměrně blízko sebe protéká několik významných asijských řek: Nu Jiang (Nu-ťiang, pozdější barmský Salween, který se vlévá do Andamanského moře), Lancang Jiang (Lan-cchang-ťiang, pozdější Mekong, který se vlévá do Jihočínského moře) a Jinsha Jiang (Ťin-ša-ťiang, zdrojnice Dlouhé řeky, která se vlévá do Východočínského moře).

Šablona:Geo

Literatura

  • Velký atlas světa. Geodetický a kartografický podnik, Praha, 1988
  • Nový atlas světa. Euromedia Group, Praha, 1998
  • Jiří Šlégl et al.: Světová pohoří Asie, pp. 152–165. Euromedia Group, Praha, 2001. ISBN 80-242-0291-3

Šablona:Geo