Karel Lustig: Porovnání verzí
Nová stránka: '''Karel LUSTIG''' (*29.prosince 1856 v Kardašově Řečici - †5.dubna 1924) byl čs.pedagog, zakladatel muzea, spisovatel, spolkově i veřejně činný. ... |
m odkazy, úpravy, vyhozena poznámka, kdo byl jeho nástupce v muzeu - to patří do samostatného článku, typo |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Karel |
'''Karel Lustig''' (* [[29. prosince]] [[1856]] v [[Kardašova Řečice|Kardašově Řečici]]; † [[5. dubna]] [[1924]]) byl [[Čechy|český]] [[pedagog]], zakladatel muzea, [[spisovatel]], spolkově i veřejně činný. |
||
Karel byl |
Karel Lustig byl jedním ze synů místního kupce a poštmistra Josefa Lustiga; další – Gustav Lustig – byl známý mecenáš vědy, umění a chudých; a třetí - Alois Lustig byl deset let starostou Kardašovy Řečice a publikoval v tisku ([[Národní listy]]). |
||
Karel Lustig absolvoval |
Karel Lustig absolvoval gymnázium v [[Jindřichův Hradec|Jindřichově Hradci]] a [[České Budějovice|Českých Budějovicích]], v [[Soběslav]]i učitelský ústav a po praxi v [[Milevsko|Milevsku]] a [[Bechyně|Bechyni]] se do Soběslavi ([[1895]]) vrátil a v roce [[1899]] se stal ředitelem obecné a měšťanské chlapecké školy. Shromáždil množství zajímavých památek, stal se tvůrcem soběslavského muzea a správcem sbírek, uspořádal muzejní knihovnu; muzeum začátkem [[20. století]] patřilo k nejlepším podobným venkovským zařízením. |
||
Pedagog Lustig byl aktivní jako starosta ''Táborského krajinského spolku učitelstva'' a člen výboru ''Zemské ústřední jednoty''; v letech 1886-1891 redigoval „''Zpravodaje hospodářské spol. pro polit. okres milevský“''; redigoval a přispíval do publikací muzejního spolku v Soběslavi (Výstava v Soběslavi 1898, musejní sborníky roku 1900, 1901, 1903), od roku 1905 měsíčník ''"Staré a nové zvěsti ze Soběslavě a okolí"'' a ''"Věstník jihočeských muzeí"''. Byl i literárně činný: knihy ''Žena'' (1904); ''Na cestu životem'' (čtyři vydání); publikoval v mnoha tehdejších listech. |
Pedagog Lustig byl aktivní jako starosta ''Táborského krajinského spolku učitelstva'' a člen výboru ''Zemské ústřední jednoty''; v letech 1886-1891 redigoval „''Zpravodaje hospodářské spol. pro polit. okres milevský“''; redigoval a přispíval do publikací muzejního spolku v Soběslavi (Výstava v Soběslavi 1898, musejní sborníky roku 1900, 1901, 1903), od roku 1905 měsíčník ''"Staré a nové zvěsti ze Soběslavě a okolí"'' a ''"Věstník jihočeských muzeí"''. Byl i literárně činný: knihy ''Žena'' (1904); ''Na cestu životem'' (čtyři vydání); publikoval v mnoha tehdejších listech. |
||
*Po náhlé smrti Karla Lustiga ( při cestě ze Soběslavi k rodině) vedl městské muzeum až do r.1940 obětavě rodák ze Soběslavi, bývalý řídící učitel Antonín Jungmann (1854-1945). |
|||
[[Kategorie:Čeští pedagogové]] |
[[Kategorie:Čeští pedagogové]] |
Verze z 11. 5. 2007, 20:55
Karel Lustig (* 29. prosince 1856 v Kardašově Řečici; † 5. dubna 1924) byl český pedagog, zakladatel muzea, spisovatel, spolkově i veřejně činný.
Karel Lustig byl jedním ze synů místního kupce a poštmistra Josefa Lustiga; další – Gustav Lustig – byl známý mecenáš vědy, umění a chudých; a třetí - Alois Lustig byl deset let starostou Kardašovy Řečice a publikoval v tisku (Národní listy). Karel Lustig absolvoval gymnázium v Jindřichově Hradci a Českých Budějovicích, v Soběslavi učitelský ústav a po praxi v Milevsku a Bechyni se do Soběslavi (1895) vrátil a v roce 1899 se stal ředitelem obecné a měšťanské chlapecké školy. Shromáždil množství zajímavých památek, stal se tvůrcem soběslavského muzea a správcem sbírek, uspořádal muzejní knihovnu; muzeum začátkem 20. století patřilo k nejlepším podobným venkovským zařízením.
Pedagog Lustig byl aktivní jako starosta Táborského krajinského spolku učitelstva a člen výboru Zemské ústřední jednoty; v letech 1886-1891 redigoval „Zpravodaje hospodářské spol. pro polit. okres milevský“; redigoval a přispíval do publikací muzejního spolku v Soběslavi (Výstava v Soběslavi 1898, musejní sborníky roku 1900, 1901, 1903), od roku 1905 měsíčník "Staré a nové zvěsti ze Soběslavě a okolí" a "Věstník jihočeských muzeí". Byl i literárně činný: knihy Žena (1904); Na cestu životem (čtyři vydání); publikoval v mnoha tehdejších listech.