Rakousko-turecká válka (1787–1791): Porovnání verzí
ibox |
mBez shrnutí editace |
||
| Řádek 11: | Řádek 11: | ||
| výsledek = Nerozhodný, [[svištov]]ký mír |
| výsledek = Nerozhodný, [[svištov]]ký mír |
||
| území = |
| území = |
||
| strana1 = {{flagicon| |
| strana1 = {{flagicon|Svatá říše římská}} [[Habsburská monarchie]] |
||
| strana2 = {{Vlajka a název|Osmanská říše}} |
| strana2 = {{Vlajka a název|Osmanská říše}} |
||
| strana3 = |
| strana3 = |
||
Verze z 26. 1. 2017, 14:35
| rakousko-turecká válka | |||
|---|---|---|---|
 Osmanská armáda vedená velkovezírem na Sofii, květen 1788. | |||
| Trvání | únor 1788–4. srpna 1791 | ||
| Místo | Jihovýchodní, Východní Evropa | ||
| Výsledek | Nerozhodný, svištovký mír | ||
| Strany | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Osmá rakousko-turecká válka se odehrávala v letech 1787 až 1791 v souvislosti s šestou rusko-tureckou válkou. K rozhodnutí bojovat s Osmanskou říší došel císař Josef II., arcivévoda rakouský, který byl v alianci s Ruským carstvím pod Kateřinou Velikou.
Obranná strategie, použitá ve válce o dědictví bavorské, se neosvědčila a rakouská armáda utrpěla těžké ztráty, což způsobilo prudký pokles popularity Josefa II. Jediným významným úspěchem se stalo dobytí Bělehradu roku 1789 pod vedením maršála Laudona, pro nějž to byla poslední válka, které se zúčastnil. Osmanská říše však vytvořila koalici se Švédskem a Pruskem, což přimělo Rakousko k uzavření separátního míru, který vracel hranice do předválečného stavu.
Na rakouské straně bojovaly dobrovolnické oddíly srbských emigrantů, tzv. frajkory.[1]
Reference
- ↑ PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Srbska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-671-0. S. 161–162. Dále jen Dějiny Srbska.
Literatura
- RAK, Jiří. Dějiny zemí koruny české. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1993. 329 s. ISBN 80-85192-60-8.
