Juliette Gréco: Porovnání verzí

Juliette Gréco
Juliette Gréco
	Juliette Gréco (2006)
Narození	7. února 1927; Montpellier
Úmrtí	23. září 2020 (ve věku 93 let); Ramatuelle
Místo pohřbení	Hřbitov Montparnasse
Povolání	herečka, zpěvačka, filmová herečka a šansoniérka
Ocenění	komandér Řádu čestné legie (2012); velkodůstojník Národního řádu za zásluhy (2015); komandér Řádu umění a literatury (2016)
Choť	Philippe Lemaire (1953–1956); Michel Piccoli (1966–1977); Gérard Jouannest (1989–2018)
Děti	Laurence Lemaire
Příbuzní	Charlotte Gréco (sourozenec)
Web	www.juliettegreco.fr
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 14. 9. 2015, 18:08

Juliette Gréco (7. února 1927, Montpellier) je francouzská zpěvačka, herečka a šansoniérka.

Životopis

Otec Juliette Gréco byl policejní komisař původem z Korsiky, matka pocházela z Bordeaux. Rodiče se rozvedli a Juliette a její starší sestru Charlotte vychovávali prarodiče z matčiny strany v Bordeaux až do roku 1933, kdy je matka odvezla do Paříže. Za války se s nimi uchýlila do Dordogne, kde pracovala v odboji a byla v roce 1943 zatčena. Obě sestry se vrátily do Paříže, ale byly rovněž zadrženy a uvězněny ve věznici ve Fresnes. Matka a sestra Charlotte byly deportovány do Ravensbrücku, odkud se vrátily až po válce. Juliette byla kvůli nízkému věku z Fresnes propuštěna a ocitla se sama a bez prostředků uprostřed Paříže, kde znala jedinou osobu, přítelkyni své matky a svoji profesorku francouzštiny Helene Duc. Helene se jí ujala a ubytovala ji ve svém penzionu blízko Saint-Germain-des-Prés, kde Juliette navštěvovala herecké kurzy, hrála v několika divadelních hrách a pracovala pro rozhlasový pořad věnovaný poezii. Brzy navázala mnohá přátelství s mladými umělci a intelektuály z levého břehu Seiny, mezi jinými s Borisem Vianem a Jeanem -Paulem Sartrem a stala se múzou existencialistů z Saint-Germain-des-Prés. V jednom z barů na levém břehu Le Tabou zahájila svoji kariéru zpěvačky.

Zdroje

Boggio, Philippe. Boris Vian (pp. 152–154)
Davis, Miles, Miles (pp. 126–127)

Autobiografie

1982 Jujube (vydáno ve Francii), Stock

Externí odkazy

(česky)

Stránky České televize

(anglicky)

Juliette Gréco on Europopmusic.eu (English)
Biography of Juliette Gréco

(francouzsky)

Singing the Praises of Juliette Greco (TCM Movie Morlocks)

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

@@ Řádek 5: / Řádek 5: @@
 '''Životopis'''
-Otec Juliette Gréco byl policejní komisař původem z Korziky, matka pocházela z Bordeaux. Rodiče se rozvedli a Juliette a její starší sestru Charlotte vychovávali prarodiče z matčiny strany v Bordeaux až do roku 1933, kdy je matka odvezla do Paříže. Za války se s nimi uchýlila do Dordogne, kde pracovala v odboji a byla v roce 1943 zatčena. Obě sestry se vrátily do Paříže , ale byly rovněž zatčeny a uvězněny ve věznici ve Fresnes. Matka a sestra Charlotte byly deportovány do Ravensbrücku, odkud se vrátily až po válce. Juliette byla kvůli nízkému věku z Fresnes propuštěna a ocitla se sama a bez prostředků uprostřed Paříže, kde znala jedinou osobu, přítelkyni své matky a svoji profesorku francouzštiny Helene Duc. Helene se jí ujala a ubytovala ji ve svém penzionu blízko Saint-Germain-des-Prés, kde Juliette navštěvovala herecké kurzy, hrála v několika divadelních hrách a pracovala pro rozhlasový pořad věnovaný poezii. Brzy navázala mnohá přátelství s mladými umělci a intelektuály z levého břehu Seiny, mezi jinými s Borisem Vianem a Jeanem -Paulem Sartrem  a stala se múzou existencialistů z Saint-Germain-des-Prés. V jednom z barů na levém břehu Le Tabou zahájila svoji kariéru zpěvačky.
+Otec Juliette Gréco byl policejní komisař původem z [[Korzika|Korsiky]], matka pocházela z [[Bordeaux]]. Rodiče se rozvedli a Juliette a její starší sestru Charlotte vychovávali prarodiče z matčiny strany v Bordeaux až do roku 1933, kdy je matka odvezla do Paříže. Za války se s nimi uchýlila do Dordogne, kde pracovala v odboji a byla v roce 1943 zatčena. Obě sestry se vrátily do Paříže, ale byly rovněž zadrženy a uvězněny ve věznici ve [[Fresnes]]. Matka a sestra Charlotte byly deportovány do [[Koncentrační tábor Ravensbrück|Ravensbrücku]], odkud se vrátily až po válce. Juliette byla kvůli nízkému věku z Fresnes propuštěna a ocitla se sama a bez prostředků uprostřed Paříže, kde znala jedinou osobu, přítelkyni své matky a svoji profesorku francouzštiny Helene Duc. Helene se jí ujala a ubytovala ji ve svém penzionu blízko [[Saint-Germain-des-Prés (stanice metra v Paříži)|Saint-Germain-des-Prés]], kde Juliette navštěvovala herecké kurzy, hrála v několika divadelních hrách a pracovala pro rozhlasový pořad věnovaný poezii. Brzy navázala mnohá přátelství s mladými umělci a intelektuály z [[Rive gauche|levého břehu]] Seiny, mezi jinými s [[Boris Vian|Borisem Vianem]] a [[Jean-Paul Sartre|Jeanem -Paulem Sartrem]]  a stala se múzou [[Existencialismus|existencialistů]] z Saint-Germain-des-Prés. V jednom z barů na levém břehu ''Le Tabou'' zahájila svoji kariéru zpěvačky.
-Svoji pěveckou kariéru zahájila po [[2. světová válka|2. světové válce]] v [[Paříž|Paříži]], kdy začínala zpívat po pařížských kabaretech ve skupině ''Le Tabou'', kde stala známou zejména nejprve mezi pařížskými intelektuály. V roce [[1951]] vydala své první album, v roce [[1954]] poprvé zpívala v pařížské Olympii. Vrchol popularity se dostavil až na počátku 60. let [[20. století]]. Od 70. let však nastal útlum její popularity i veřejného vystupování.
-Kromě zpěvu se věnuje i filmovému herectví, ve francouzském filmu vystupuje již o 40. let 20.století.
 == Zdroje ==