Liteřina: Porovnání verzí
m Oprava preklepu v popisku obrazku + uprava par mezery mezi slovy. |
m (GR) File renamed: File:Garamond type fi-ligature 2.jpg → File:Garamond type ſi-ligature 2.jpg File renaming criterion #3: To correct obvious errors in file names, including misspelled [[:en:Noun#Pr… |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[File:Garamond type |
[[File:Garamond type ſi-ligature 2.jpg|thumb|[[Ligatura (typografie)|Ligatura]] písmen ''fi'' odlitá z liteřiny]] |
||
'''Liteřina''' či '''písmovina''' je [[slitina]] používaná v [[písmolijectví]]. Její přibližné složení je: 50‒86 % [[olovo|olova]], 3‒20 % [[cín]]u a 11‒30 % [[antimon]]u. |
'''Liteřina''' či '''písmovina''' je [[slitina]] používaná v [[písmolijectví]]. Její přibližné složení je: 50‒86 % [[olovo|olova]], 3‒20 % [[cín]]u a 11‒30 % [[antimon]]u. |
||
Verze z 28. 4. 2015, 19:03
Liteřina či písmovina je slitina používaná v písmolijectví. Její přibližné složení je: 50‒86 % olova, 3‒20 % cínu a 11‒30 % antimonu.
Liteřinu vyvinul ve 14. století zakladatel knihtisku Johannes Gutenberg pro odlévání tiskařských liter. Jednotlivá písmena se v tiskárnách skládala do stránek a sloužila k tisku knih, novin a časopisů. Po vytištění potřebného textu se stránka rozmetala a jednotlivé litery byly použity pro sestavení nové sazby. Slitina má pro knihtisk optimální vlastnosti – dostatečně nízkou teplotu tání, takže ji bylo možno tavit jednoduchými středověkými prostředky, přitom je po vychladnutí dostatečně odolná vůči tlaku, který je na litery při tisku vyvíjen. Složení liteřiny se v průběhu staletí téměř nezměnilo. Její význam poklesl až ve 20. století s nástupem modernějších tiskařských metod jako byla fotosazba a elektronická sazba.
Ottův slovník naučný: "Liteřina, slitina olova, antimonu a cínu k lití písmen, písmovina. Liternina jest slitina v podstatě z antimonu a olova složená k výrobě písmenek tiskařských a k úpravě desek stereotypních. Zpravidla skládá se z 16–20 % antimonu a z 84–80 % olova. Byly též přísady jiných kovů zkoušeny (vismut, cín, měď, nikl, železo). K výrobě na veliko osvědčily se obecněji však jen přísady cínu a mědi. Na desky stereotypické doporučuje se slitina 9 č. olova, 2 č. antimonu, 2 č. vismutu; k tisku not slitina 7 č. olova, 1 č. antimonu a 12 č. cínu; k formám pro tisk barevných vzorků slitina asi 16 č. antimonu, 37 č. olova a 47 č. cínu. Požadavky na dobrou literninu kladené jsou, aby snadno tála, ostře plnila kadluby a majíc dostatečnou tvrdost málo se opotřebovala tlakem při tisku."
Externí odkazy
Slovníkové heslo liteřina ve Wikislovníku
