Klasická čínština

Klasická čínština (čínsky v českém přepisu ku-wen, pchin-jinem gǔ​wén, znaky 古文, doslova „starý text“) je jazyk klasické čínské literatury období Válčících států a dynastie Chan (tj. 5. století př. n. l. až 3. století n. l.), psaná forma staré čínštiny. Termín je často užíván pro literární čínštinu (čínsky v českém přepisu wen-jen-wen, pchin-jinem wén​yán​wén, znaky 文言文, „psaný text“; zkráceně 文言, wen-jen), tradiční formu zápisu čínštiny založenou na nápodobě její klasické formy. Literární čínština byla převažující formou zápisu čínštiny od chanské doby až po 20. století, kdy ji vytlačila paj-chua, psaná forma standardní mluvené čínštiny.

S postupem doby se klasická/literární čínština rozešla s čínštinou mluvenou do té míry, že se nepoučenému čínskému čtenáři stala prakticky nesrozumitelná. Od současného jazyka se liší odlišnými gramatickými slovy, syntaxí, jiné jsou významy většiny slov. Zatímco v klasické/literární čínštině převažují slova jednoslabičná, současnému jazyku dominují slova dvouslabičná.

Klasická/literární čínština je v současnosti předmětem výuky v čínských středních školách a univerzitách. Její role v čínské kultuře se dá zhruba srovnat s rolí latiny v Evropě.

Zdroj

• V tomto článku byl použit překlad textu z článku Klasická čínština na slovenské Wikipedii.