Baltimorova klasifikace: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Systém: dsDNA krok u třídy II |
m narovnání přesměrování |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[File:Baltimore Classification.png|thumb|upright=1.7|Pohyb [[genetická informace|genetické informace]] při replikaci [[virus|virů]] v různých třídách Baltimorovy klasifikace]] |
[[File:Baltimore Classification.png|thumb|upright=1.7|Pohyb [[genetická informace|genetické informace]] při replikaci [[virus|virů]] v různých třídách Baltimorovy klasifikace]] |
||
'''Baltimorova klasifikace''' (někdy zapisované jako Baltimoreova) je systém klasifikace [[virus|virů]] podle typu [[genetický materiál|genetického materiálu]], který je obsažen ve [[virion|virových částicích]]. Byla poprvé navržena v roce [[1971]] [[David Baltimore|Davidem Baltimorem]], pozdějším nositelem [[Nobelova cena za fyziologii a |
'''Baltimorova klasifikace''' (někdy zapisované jako Baltimoreova) je systém klasifikace [[virus|virů]] podle typu [[genetický materiál|genetického materiálu]], který je obsažen ve [[virion|virových částicích]]. Byla poprvé navržena v roce [[1971]] [[David Baltimore|Davidem Baltimorem]], pozdějším nositelem [[Nobelova cena za fyziologii a lékařství|Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu]].<ref name="balt"> |
||
{{Citace periodika |
{{Citace periodika |
||
| příjmení = Baltimore |
| příjmení = Baltimore |
Verze z 14. 9. 2014, 14:36
Baltimorova klasifikace (někdy zapisované jako Baltimoreova) je systém klasifikace virů podle typu genetického materiálu, který je obsažen ve virových částicích. Byla poprvé navržena v roce 1971 Davidem Baltimorem, pozdějším nositelem Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu.[1] Jedná se o jednoduchou a běžně používanou alternativu k systému ICTV, který člení viry podle více hledisek. V původním návrhu Davida Baltimora bylo šest skupin virů (I.-VI.) – dnes se do sedmé skupiny vyčlenil později objevená skupina hepadnavirů s unikátně stavěným genomem. Systém umožňuje zjednodušit si nesmírně komplikované a rozmanité typy životních cyklů, jimiž viry oplývají.[2]
Systém
Popisky především dle Baltimore (1971)[1] a virology.net[3]
- Třída I. (dsDNA viry) – např. Adenoviridae, Baculoviridae, Herpesviridae, Papillomaviridae, Polyomaviridae, Poxviridae
- Třída II. (ssDNA viry) – např. Parvoviridae, Microviridae, Inoviridae
- Jsou to DNA viry s jednovláknových genomem, které se replikují metodou valivé kružnice; vzniklá dsDNA slouží jako templát pro synrézu mRNA.
- Třída III. (dsRNA viry) – např. Reoviridae, Totiviridae
- Jsou to viry s dvouvláknovým RNA genomem. Ten se následně přepisuje do mRNA (pomocí RNA-dep. RNA polymerázy)
- Třída IV. (ssRNA viry s pozitivní polaritou) – např. Caliciviridae, Coronaviridae, Flaviviridae, Picornaviridae, Togaviridae
- Jsou to jednovláknové RNA viry, jejichž mRNA je totožná (má stejnou polaritu), jako genom. Tato mRNA je sama o sobě infekční.
- Třída V. (ssRNA viry s negativní polaritou) – např. Filoviridae, Paramyxoviridae, Rhabdoviridae, Arenaviridae, Orthomyxoviridae:
- Jsou to jednovláknové RNA viry, jejichž mRNA má opačnou polaritu, než genom (tzn. mRNA je komplementární ke genomu).
- Třída VI. (ssRNA viry s reverzní transkriptázou) – Retroviridae
- Jsou to viry, jejichž genom je tvořen jednovláknovou RNA, ale jejich životní cyklus běží přes DNA fázi. Umožňuje jim to RNA-dependentní DNA polymeráza, tzv. reverzní transkriptáza.
- Třída VII. (dsDNA viry s reverzní transkriptázou) – např. Hepadnaviridae
- Jsou to viry, jejichž genom je tvořen především dvouvláknovou DNA (ač části mohou být jednovláknové), která se nejprve přepisuje do RNA a následně dochází k její reverzní transkripci RNA na DNA.
Reference
- ↑ a b BALTIMORE, D. Expression of animal virus genomes. Bacteriol Rev.. 1971, roč. 35, čís. 3, s. 235-41. Dostupné online. ISSN 0005-3678.
- ↑ RACANIELLO, Vincent. Simplifying virus classification: The Baltimore system [online]. Virology Blog, 2009. Dostupné online.
- ↑ http://www.virology.net/Big_Virology/BVFamilyGroup.html