Přímá řeč: Porovnání verzí
m palce → uvozovky |
→Nepřímá řeč a polopřímá řeč: +zpráva o řeči |
||
| Řádek 27: | Řádek 27: | ||
| isbn = 978-80-7294-511-5 |
| isbn = 978-80-7294-511-5 |
||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
V nepřímé řeči se často užívá částice ''prý'', která má zdůraznit, že se mluvčí neztotožňuje s obsahem promluvy: |
|||
* ''Karel tvrdil, že prý venku prší, (ale já si tím nejsem jistý, já to nemohu potvrdit).'' |
|||
'''Polopřímá řeč''' je další alternativou přímé řeči: |
'''Polopřímá řeč''' je další alternativou přímé řeči: |
||
* ''Podle Karla prší, a že si prý má vzít deštník.'' |
* ''Podle Karla prší, a že si prý má vzít deštník.'' |
||
Ještě volnější variantou než nepřímá řeč je '''zpráva o řeči''': |
|||
*''Karel říkal něco o dešti, ale moc jsem ho neposlouchal.''<ref>{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Štícha |
|||
| jméno = František |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Akademická gramatika spisovné češtiny |
|||
| url = |
|||
| vydavatel = Academia |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok = 2013 |
|||
| počet stran = |
|||
| kapitola = |
|||
| strany = 933 |
|||
| isbn = |
|||
| jazyk = |
|||
}}</ref> |
|||
==Související články== |
==Související články== |
||
Verze z 23. 3. 2014, 21:36
Přímá řeč je literární figura, kterou tvoří jedna nebo několik vět vložených do vyprávění jako doslovný citát jiné osoby, než je vypravěč. Je uzavřena v uvozovkách a může být doprovozena uvozovací větou. Pokud uvozovací věta přímou řeč předchází, je oddělena dvojtečkou, pokud je do přímé řeči vložena, odděluje se z obou stran čárkou. Přímá řeč je samozřejmostí v divadelní hře, ve filmu atd.
Přímá řeč a citát
Od vědeckého citátu, který nemusí obsahovat celou větu, cituje reálnou osobu a dokládá nějaké tvrzení, liší se přímá řeč tím, že obsahuje celou výpověď, která se obvykle přisuzuje literární postavě, a že slouží především k oživení vyprávění.
Příklady
Přímou řeč lze psát třemi způsoby, lišící se pozicí uvozovací věty:
- Karel řekl: „Vida, prší.“
- „Vida, prší,“ řekl Karel.
- „Vida, prší,“ řekl Karel, „vezmi si deštník.“
Nepřímá řeč a polopřímá řeč
Místo přímé řeči lze zvolit tzv. nepřímou řeč, při které nevypisujeme celý projev, ale pouze se na něj odkazujeme:
- Karel řekl, že prší a že si má vzít deštník.
Některé složky jazyka se při převodu přímé řeči na nepřímou obvykle nepřenášejí. Především se to týká některých částic a citoslovcí:
- „No, to by ses musel víc snažit.“ - Říkal, že bych se musel víc snažit.
Kromě toho ovšem nepřímá řeč reprodukuje spíše záměr promluvy (ilokuci) než její samotný obsah (lokuci):
- Alena: „Co koupíme Lence k narozeninám?“ – Bedřich: „Lenka má ráda růže.“ - Nepřímá řeč: Bedřich navrhoval, že máme Lence koupit růže.[1]
V nepřímé řeči se často užívá částice prý, která má zdůraznit, že se mluvčí neztotožňuje s obsahem promluvy:
- Karel tvrdil, že prý venku prší, (ale já si tím nejsem jistý, já to nemohu potvrdit).
Polopřímá řeč je další alternativou přímé řeči:
- Podle Karla prší, a že si prý má vzít deštník.
Ještě volnější variantou než nepřímá řeč je zpráva o řeči:
- Karel říkal něco o dešti, ale moc jsem ho neposlouchal.[2]
Související články
Reference
- ↑ GREPL, Miroslav. Jak dál v syntaxi. Brno: Host, 2011. ISBN 978-80-7294-511-5. S. 66.
- ↑ ŠTÍCHA, František. Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha: Academia, 2013. S. 933.
