Sochařství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Socha svatého Václava v Praze
Socha svobody v New Yorku

Sochařství[1] je specifickou částí výtvarného umění, která představuje samostatnou svébytnou oblast výtvarného projevu spojující architekturu s malířstvím. Od obou se však liší užitou látkou i metodou.

Sochařství[editovat | editovat zdroj]

Definice pojmu sochařství se s historickým vývojem postupně měnila současně se změnami technik práce i postupů ztvárnění, od původního zobrazování skutečnosti a uměleckých představ trojrozměrným objektem, přes prostorový plastický náznak v podobě reliéfu až po využití působení světla, které vytváří pomyslné objemy (světelné vodní, ohňové a kouřové plastiky apod.).

Práce sochaře[editovat | editovat zdroj]

Sochy, stejně jako obrazy, jsou výtvory umělcovy obrazotvornosti. Sochaři, postupným otesáváním mramorových nebo dřevěných bloků nebo litím roztaveného kovu do forem, vytvářejí trojrozměrná umělecká díla. Jejich soch se můžeme dotýkat a vnímat tvar a strukturu povrchů jejich materiálů. Při pohledu z jiného úhlu se nám však jejich podoba může zásadně změnit. Sochy existujících i vyfantazírovaných lidí a zvířat i abstraktní sochy se nejen díky své trojrozměrnosti, ale i působením světla a dalšími vlivy (nematerializovány světlem) stávají zajímavějšími.

Rozdělení sochařství[editovat | editovat zdroj]

Podle techniky[editovat | editovat zdroj]

Podle techniky vycházející z vlastností materiálu, se dělí sochařství na dva základní druhy - sochařství skulptivní a plastické.

Skulptivní sochařství[editovat | editovat zdroj]

Dílo je tvořeno odebíráním hmoty (kamenosochařství, řezbářství, glyptika)

Plastické sochařství[editovat | editovat zdroj]

Dílo je tvořeno modelováním a přidáváním hmoty (štukatérství, terakotářství, ceroplastika a kovolitecké postupy)

Podle přizpůsobení sochařství architektuře[editovat | editovat zdroj]

Ornamentální sochařství[editovat | editovat zdroj]

Představuje architektonickou nefigurativnost jako přímou součást architektury. Zpracovává skutečnou hmotu ve skutečném prostoru.

Reliéfní sochařství[editovat | editovat zdroj]

Představuje formou malířské figurativnosti výtvarný projev opracování průčelní strany kamene, který je zaklesnut do stavby a tvoří její neodlučitelnou součást. Ilusionistický reliéf se stává důležitým činitelem fiktivního prostoru. Jako malířství vtiskuje obraz hmotě v psychologickém slova smyslu.

Sochařství osvobozené z architektury[editovat | editovat zdroj]

Otesáním mramorového bloku nebo nalitím roztaveného kovu do formy může sochař vytvořit volné trojrozměrně umělecké dílo. Socha se tím stává nezávislou na architektuře.

Galerijní sochařství[editovat | editovat zdroj]

Socha je uvolněna od spojení s konstrukcí. Sochař pracuje, vedle kvalit ověřitelných hmatem, i s kvalitami prostorovými (úhel vnímání, formování prostoru sochařským dílem), barevnými (polychromie, barva materiálu) a dynamickými (urobily, kinetické objekty). Dává přednost modelačním materiálům, odhaluje úlohu zpracovávaných hmot a jejich stylotvorného významu. Začíná se vytvářet kabinetní nebo galerijní umění.

Podle funkce[editovat | editovat zdroj]

Podle funkce, které slouží, se dělí na architektonickou plastiku, urbanistické sochařství, sochařství v přírodním prostředí a na volnou plastiku.

Architektonická plastika[editovat | editovat zdroj]

Jsou to sochařská díla tvořící součást architektury

Urbanistické sochařství[editovat | editovat zdroj]

Je to sochařství vycházející z urbanistických požadavků

Sochařství přírodní[editovat | editovat zdroj]

Je to sochařství zaměřené na výzdobu parků a zahrad a sochařství pomníkové

Volné plastiky[editovat | editovat zdroj]

Jsou to exteriérové a interiérové volné plastiky

Podle motivu[editovat | editovat zdroj]

Sochařův oblíbený motiv (jeřábi, bronz)

Motivem mohou být nejen lidské a zvířecí postavy, ale také různá zátiší, krajiny, architektura, ale i ornamenty, symboly, znaky a další abstraktní motivy. Vedle kvalit ověřitelných hmatem pracuje sochařství i s kvalitami prostorovými (úhel vnímání, formování prostoru sochařským dílem), barevnými (polychromie, barva materiálu), dynamickými (urobily, kinetické objekty).

Sochařské materiály a jejich opracování[editovat | editovat zdroj]

Sochař zobrazuje lidské a zvířecí postavy, nebo jiné přírodní nebo fantastní tvary takovým způsobem, jaký odpovídá materiálu, formám a technikám zpracování kamene, lití bronzu, pokovování, opracování pálené hlíny, dřeva nebo kosti. Jeho vztah k hmotám odpovídá také jeho vztahu k umění a řemeslu v sochařském projevu.

Kámen[editovat | editovat zdroj]

Kamenictví je řemeslným oborem, jehož náplní je opracování tvrdého kamene. Speciálním řemeslným oborem kamenictví je kamenosochařství.

Kamenosochařství se specializuje na zhotovování kamenných soch a sochařských objektů. Musí zvládnout nejen jejich tvorbu, ale i jejich kopírování, zvětšování či zmenšování podle modelů.

Základním kamenickým nástrojem je kamenická špice doplněná kamenickým dlátem, zubákem, dvojzubákem nebo šalírkou a nezbytnou kovovou kamenickou paličkou.

Při zpracování přírodního kamene je velmi důležitým prvkem preciznost provedení díla i jeho jednotlivých detailů, rozhodujících o výsledném efektu estetického působení hotového díla.

Kamenické práce představují ruční nebo strojní(včetně CNC strojů), přípravu, úpravu a zpracování přírodního a umělého kamene, (řezání, štípání, lámání, frézování), zhotovování slohových, figurálních a monumentálních výrobků, opracování, osazování a spárování kamenných dílců a bloků, zhotovování profilů a nápisů, údržbu a povrchovou úpravu kamene a dekoračních a užitkových předmětů z kamene vytvořených (odsekávání, hranění, obkládání, leštění) a osazování konstrukčních stavebních a slohových výrobků při obnově památkových objektů.

Přehled druhů kamene užívaných v sochařství nebo architektuře, lomy a příklady užití kamene jako architektonického prvku uvádí na své stránce Česká geologická služba.[2]

Kovy[editovat | editovat zdroj]

Kovolitectví je z hlediska rekonstrukce jedno z nejnáročnějších řemesel. užívaných v sochařství.

Formou pro odlévání může být jednoduchý dlabaný kadlub (pro hrubé tvary), jednodílná nebo vícedílná forma nepálená nebo z Lukoprenu (pro nízkotavitelné kovy), nebo naopak tvrdě vypálená hliněná forma, forma z formovací hmoty apod.

Nejnáročnější je odlévání vysokotavitelných kovů při teplotách zhruba kolem 1000 °C (stříbro taje při 962 °C, eutektická bronz při 960 °C, zlato při 1064 °C, měď při 1083 °C). Je nutno používat brýle a svářečské rukavice. Kov je třeba lít proudem po stěně nálitku až do jeho úplného zaplnění.

Dřevo[editovat | editovat zdroj]

Řezbářství dřeva patří mezi ta odvětví výtvarných umění, která tvoří svá díla ze snadněji opracovatelných přírodních materiálů, zejména ze dřeva. Nachází uplatnění nejen v podobě dekorativních uměleckých předmětů v interiérech, ve vestibulech, v podobě okrasných prvků schodišť apod., ale i k výzdobě venkovních prostorů. Při zpracování dřeva řezbář uplatní řadu pracovních úkonů od modelování přes přípravu materiálů k měření, řezání, frézování, vrtání, opracování řezbářskými dláty a noži až po povrchové úpravy. Pracovní prostředí tvoří dílny nebo ateliéry s pracovními stoly a hoblicemi, se strojním vybavením a nezbytnými ručními nástroji. K nejběžnějším užívaným technikám patří figurální a reliéfní řezby, dřevořezy a dřevoryty, intarzie a inkrustace.

Pálená hlína[editovat | editovat zdroj]

Tvorba keramiky představuje ucelený proces vytváření, vypalování a dekorování keramických předmětů. Hlína, matka všeho živého, umožňuje sochaři rozvoj jeho estetického cítění a vztahu k práci a osvojení nových technologických postupů a keramických metod, jako je výtvarné konstruování a objektová tvorba. Práce s keramickou hlínou v sobě zahrnuje skulptivní a plastické modelování z keramické hlíny (vytváření z plátů, válečkování, vytáčení a lití do forem), retušování, vysoušení a vypalování, glazování, povrchové úpravy a zdobení pomocí barev, šablon a engob, užívání smaltů a listrových barev. K nejčastějším sochařským dílům vyrobeným zpracováním pálené hlíny patří skulptury, sochy a rituální plastiky a glazované kachle na obkladech i na podlahách.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VELDMAN, Ilja M.; VACKOVA, Jarmila. Nizozemske Malirstvi 15. a 16. stoleti. Ceskslovenske sbirky. Simiolus: Netherlands Quarterly for the History of Art. 1990, roč. 20, čís. 1, s. 79. Dostupné online [cit. 2020-11-20]. ISSN 0037-5411. DOI 10.2307/3780765. 
  2. Česká geologická služba: Dekorační kameny

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]