Rozptylová loučka
Rozptylová loučka (rozptylovka) je pietní místo určené k rozptýlení popela zemřelého člověka.
Rozptylová loučka je obvykle součástí hřbitova, ale v širším smyslu to může být jakákoli travnatá plocha, kterou pozůstalí zvolí k poslednímu rozloučení se zemřelým a k obřadu rozptýlení.
Nejčastěji bývá rozptyl proveden na přání zemřelé osoby vyslovené za jejího života nebo uvedené v závěti. Zejména v minulosti byl rozptyl uplatňován u osob, u kterých nebylo ve veřejném zájmu, aby po jejich smrti zůstala hmotná vzpomínka či připomínka jejich života (hrob), například váleční zločinci, viz Adolf Eichmann.
Alternativou k rozptylu na pevnině je rozptyl do moře.
Pieta[editovat | editovat zdroj]
Rozptylová loučka je pietní místo, není proto dovoleno vstupovat na udržovaný trávník, rozsvěcet tam svíčky nebo pokládat květiny. K tomu jsou určeny zvlášť vyhrazené plochy na okraji loučky.[1] Toto ustanovení je zakotveno v pohřebním řádu každého veřejného pohřebiště.[2] Pozůstalí mohou přinést kytici (nejlépe v sudém počtu) a zapálit svíčku na k tomu určeném místě.[3]
Vsypová loučka[editovat | editovat zdroj]
Vzhledem k problémům (zejména v důsledku vlivu větru a počasí), které přinášela rozptylová loučka, se po druhé světové válce v Československu začalo se vsypáváním pod drn a později pod epitafní desku. První taková loučka vznikla v roce 1961[4] u kostela svatého Havla na Zbraslavi a jejím autorem byl tamější architekt Hynek Svoboda.[5] Park byl navíc opatřen sochami významných českých sochařů ze sbírek Národní galerie v Praze.[6] Následovaly realizace na různých českých hřbitovech jako například na ústředním hřbitově v Brně (kde ve dvou fázích vznikla jak individuální, tak rodinná vsypová loučka),[7] či v Berouně.
Vsyp se provádí tak, že se odklopí drn, vyhloubí se důlek, vloží se popel a následně zaklopí keramickou záklopkou[8] a drnem, nebo pietní deskou.[9] Při zaklápění pietní deskou se na jedno místo vejde i několik vsypů, místo tak může využívat jedna rodina.[8]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Rozptylová loučka na hřbitově v Berouně zahrnuje místa běžného rozptylu, místa individuálního i skupinového vsypu -
Opakovaný (vlevodole) i individuální (vzadu) vsyp v Berouně -
Místo individuálního vsypu v Berouně -
Cestička lemovaná pietními deskami (Beroun) -
Pietní deska na vsypové loučce -
Označník vsypového místa
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Způsoby pohřbívání. www.hrbitovybrno.cz [online]. [cit. 2023-08-03]. Dostupné online.
- ↑ https://www.mmr.cz/getmedia/14dcd0f5-1f55-4f19-9811-de2182eeace6/Vzor_Rad-verejneho-pohrebiste-pdf.pdf.aspx
- ↑ Květiny - rozptylová loučka - Poradna | Pohřeb.cz. poradna.pohreb.cz [online]. [cit. 2023-08-03]. Dostupné online.
- ↑ ENDLER, Jiří. Příběhy brněnských hřbitovů. [s.l.]: Šimon Ryšavý Dostupné online. ISBN 978-80-7354-078-4. (Czech) QID: Q111238728.
- ↑ Stát se popelem. legacy.blisty.cz [online]. [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
- ↑ Zbraslav. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1977. S. 49–50.
- ↑ FLODROVÁ, Milena. Brněnské hřbitovy. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (Czech) QID: Q111238783.
- ↑ a b 25. 7. 1978 Otevření I. vsypové loučky na Ústředním hřbitově v Brně, Vídeňská 96 - Profil události. encyklopedie.brna.cz [online]. [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
- ↑ Způsoby pohřbívání. www.hrbitovybrno.cz [online]. [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Videozáznam obřadu rozptýlení na portálu YouTube
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rozptylová loučka na Wikimedia Commons
